Problém se získáním stanovisek tkví v tom, že problém řada lidí nevidí, pro řešení nejsou kompetentní, řada lidí si připomene některé masově rozšířené, ale ne nebezpečné nepůvodní druhy, nebo mají špatné vlastní zkušenosti s křídlatkami, takže ho v představách beznaděje řešit nechtějí. Konkrétněji přírodovědci se vychovávají spíše k popisu jevů, nikoli k řešení problémů, zahradníci zase mají své zahrádky a o problémech v přírodě nevědí (když se o něm dozví, pak litují a informace o likvidaci invazích druhů berou spíše jako poradenství) a ty křídlatky jsou spojeny jen s neznalostí nového Beskydského postupu (komu postup není znám, pro toho odkaz www.jarojaromer.cz ).

Oslovil jsem již i některé představitele vysokých škol, které pro šíření vzdělání a potažmo řešení problému mají zásadní význam. Přes veškeré předsudky mezi ochránci přírody a lesníky se mi podařilo nalézt společný zájem na řešení i např. s děkanem pražské lesnické fakulty (prof. Podrázský). S pohledu politiky je významným úspěchem právě i zainteresovanost poslance Böhnische, místopředsedy výboru pro životní prostředí PS PČR. Níže jsem připravil i krátký rozhovor s ním:

Jsou invaze v naší přírodě vůbec problém, jakých myslíš dosahuje rozměrů?

Jasně že jsou, jinak bychom si o nich nepovídali. Konečně slovo invaze se taky většinou nespojuje s něčím, co by problém neznamenalo. Co se rozměrů týče, jde podle mého názoru o velký, ale zatím dost podceňovaný problém. Nedávno jsem byl na Chebsku a přestože už je tam asi výskyt bolševníku dost zredukovaný, tak i to, co jsem viděl, bylo ohromující. Ale nemusím chodit pro příklad tak daleko. I to, jak vypadají místy břehy Úpy mezi Úpicí a Trutnovem (mám na mysli křídlatku) je děsivé.

Když se Ti vybaví invaze v naší přírodě, na které druhy si nejdříve vzpomeneš?

Křídlatka, bolševník, pajasan ... Ale za pozornost stojí třeba i netýkavka malokvětá nebo štětinec. To, jak se umí zapojit do přirozených společenstev mě do budoucna nijak nenaplňuje optimismem.

Co by měla společnost dělat v případě takto známých druhů?

V první řadě by měl každý začít u sebe a další invaze nepodporovat. Mnozí to totiž dělají z neznalosti nebo v dobré víře. To jsou především ty případy úniků kolotočníku, štětince a dalších taxonů do přírody ze zahrad, kompostů a skládek. Společnost jako celek by měla nějak organizovaně zasáhnout zejména proti bolševníku a křídlatkám, protože v jejich případě už je nutný zásah orgánů samospráv a státní správy. Na místě je i prevence – v té debatě o invazích zapomínáme třeba na viatickou migraci. Podívejte se kolem železničních nádraží a tratí, to je děs.

Jsou zájmy ochrany přírody a ochránců přírody společné či vůbec slučitelné se zájmy hospodářskými?

S výměnou generací lesníků a snad i zahradníků začínám být přesvědčen, že ano. Předpokládám, že pomalu skončí experimenty se zbytečným zaváděním introdukovaných dřevin do lesních porostů na nezbytnou míru. Jsem přesvědčen, že bez douglasky nebo vejmutovky se v lesích docela dobře obejdeme. A jestli potřebujeme dub červený jako zpevňující dřevinu, tak budiž. Jen je potřeba to udržet pod kontrolou. Otázka samozřejmě je, k čemu nás donutí změny klimatu. Může se stát, že jednou budeme vděční za platany, akáty i pajasany.

Co si myslíš o připravované kampani ochránců přírody, kteří chtějí na invaze více upozornit, řešit je a při tom spolupracovat i s lesníky či zahradníky? Je vůbec taková spolupráce možná a neznemožňují ji často opačné zájmy a přístup těchto skupin?

Jen houšť. Upozornit je potřeba především vyšší stupně samospráv jako jsou kraje a pověřené obce. Zapojit lesníky a zahradníky je dobré. I lesníci raději koukají na bohatě strukturovaný přirozený les než do depresivního porostu vejmutovky bez podrostu. A pro zahradníky může být zajímavá výzva nacházet využití pro domácí druhy. Opatrovat naši přírodu a krajinu je podle mě společný zájem, který spolehlivě přebije některé dílčí odlišné zájmy.

Co si myslíš o současné černé listině na www.jarojaromer.cz?

Je tam to podstatné.

Jsi ochoten na problému invazní v naší přírodě sám spolupracovat, jak?

V první řadě představíme iniciativu na půdě Poslanecké sněmovny. Na přelomu podzimu a zimy bude problém invazí zařazen na jednání výboru pro životní prostředí a tam si poslanci a zástupci ČSOP řeknou, co by bylo dobré udělat.