Jindřich Wankel

Narodil se 15. července 1821 v Praze jako syn bavorského Němce Damiána Wankela a Češky Magdaleny Schwarzové. Pocházel z dobře situované zemanské rodiny. Byl to český vlastenec. Své nadšení projevoval i při svých cestách křížem krážem Čechami, aby mohl prozkoumat všechna zákoutí své vlasti. Mluvil plynně česky, ale němčina (v té době povinná) mu byla příkořím. Ovlivněn byl hlavně matčinou výchovou. Otec ho vedl k lásce k přírodním vědám.

V jeho ranném věku mu otec ale zemřel. Zanechal tak rodinu v těžké době nezaopatřenou. Mladý Wankel místo aby přijal pozici bezvýznamného úředníka, rozhodne se studovat medicínu. Již dříve se pilně věnoval studiu filozofie a přírodních věd. Okouzlovali ho mladé dívky, hvězdné nebe i západy slunce nad rodnou Prahou. Jako student je pilný, zodpovědný a cílevědomý. Pod svá křídla ho přijal profesor Hyrtl.

Při zkouškách ale neuspěl. Celé studium se zdálo být marné. Nebylo tomu tak. Na Jindřichu Wankelovi bylo učiněno příkoří. V říjnové opravné zkoušce obstál. Stal se z něj tedy diplomovaný doktor. Už roku 1848 pomáhal v nemocnici Milosrdných bratří při krvavých útocích na lidi ukryté v provizorně postavených barikádách.

O rok později se stěhuje mladý pán z Prahy do vesničky Jedovnice. Zde se seznamuje s osmnáctiletou kráskou, Eliškou Šímovou. 17. srpna 1851 byla svatba. A byla to láska na celý život. Však také Eliška Jindřichovi pomáhala, kde mohla. Společně pak k obrazu svému vychovali čtyři dcery, Lucii, Karlu, Vlastu a nejmladší Madlenku.

A teď k hlavní náplni jeho života. Byl jí geologický výzkum a speologické vědění. Už v roce 1849 se při návštěvě Sloupovských jeskyní setkal s nehorázným vykrádáním, jež měli na svědomí místní i cizinci. Odváželi odsud hlavně prehistorické ostatky, které pak končili bůh ví kde. Sám je začal na vlastní pěst zkupovat a zahájil první vědecký průzkum místního podzemí. Odsud pochází také mezinárodně uznávaný objev lebky medvěda poraněného opracovaným jaspisovým hrotem, který dokazuje výskyt jeskynního medvěda v době, kdy už tu žil člověk. Sám pracně po nocích sestavoval kosterní pozůstatky tohoto zvířete, které pak prezentoval na přednášce roku 1850. Jeho vlastní preparační metody na sestavování koster zvířat posloužili k založení 1. kenozoického laboratoria na světě, v němž sestavil mimo jiné i první kostru jeskynního medvěda. Kostry sestavoval i pro velká zahraniční muzea, mezi něž patřili například Mnichov nebo Bern.

Mezi jeho další výzkumné aktivity zabývající se krasovými oblastmi patří mimo jiné i zájem o Macochu a Jedovnické propadání. Své Blanenské objevy shrnul Jinřich Wankel ve svém díle „Bilder aus der Mährischen Schweiz und ihrer Vergangenheit". V češtině se toto dílo objevilo v r. 1984. Přeložil ho nedávno zesnulého PhDr. Grolicha a MUDr. Urbana. Dodnes jsou „Obrazy z Moravského Švýcarska a jeho minulosti“ biblí milovníků Moravského krasu.

Byl jedním z prvních členů Deutsche Gesellschaft für Anthropologie, Ethnologie und Uhrgeschichte, založené roku 1870 a členem vídeňské anthropologické společnosti. Mezi jeho vlivné přátele patřila i taková jména jako jméno malíře Josefa Mánese.

Roku 1883 rezignoval na svou funkci lékaře a odešel do zaslouženého důchodu. Prodal své sbírky do Vídně, protože Brněnské muzeum i národní muzeum v Praze je odmítli. Dokonce prohlásili: "Jen si nechte vaše střepy a kosti. My nemáme dost místa pro jiné věci, které musí ležet zabalené v bednách" (pozdější citace dcery Lucie Bakešové-Wankelové). Se svou rodinou se přestěhoval do Olomouce, kde si koupil dům. Neúnavně zde dále pracuje na své badatelské činnosti. Rok 1892 se mu stává napůl osudným. Zasáhla ho mozková mrtvice a poté ochrnul na pravou část těla. Rok poté si zlomí nohu v kyčli, když zakopne o koberec. Tady končí veškerá jeho snaha, nemůže dále pracovat a zaobírá se ta jen svými myšlenkami. 5. dubna 1897 zemřel kolem čtvrté hodiny ráno.

Zdroj:
111 nej... České republiky
http://encyklopedie.seznam.cz
http://www.byciskala.cz