Nová loď Greenpeace Rainbow Warrior III

Původní první loď Rainbow Warrior před zakoupením organizací Greenpeace plula pod jménem Sir William Hardy. Pod novým jménem ve službách Greenpeace fungovala od roku 1978 jen do roku 1985. V tomto roce chtěla Francie zabránit dalším protestům proti testům jaderných zbraní na atolu Mururoa a tak se odhodlala k hodně extrémnímu kroku - prostřednictvím své tajné služby DGSE loď v přístavu Auckland potopila. Taková pirátská akce, při které dokonce jeden člen posádky lodě Rainbow Warrior zahynul, byla pochopitelně nezákonná a Francie nakonec musela Greenpeace vyplatit odškodné ve výši 8,16 miliónů dolarů.

Oprava původní potopené lodi se ukázala jako příliš nákladná a proto byla místo opravy rovnou zakoupena „nová“ loď. Původní jméno zakoupené lodě Grampian Fame bylo změněno a loď v roce 1989 vyplula pod již tradičním názvem Rainbow Warrior II. Od té doby až do současnosti Rainbow Warrior II pluje po všech mořích ve službách Greenpeace a plní nejrůznější úkoly. Nicméně doba opět pokročila, nároky na provoz lodí se zvyšují a tak se Greenpeace rozhodla spustit na vodní hladinu další generaci Rainbow Warrior.

Tentokrát poprvé nejde o rekonstrukci starší lodě, ale přímo o novou stavbu na zakázku přímo pro potřeby Greenpeace. Konstrukci nového Duhového válečníka s požadavkem na maximálně ekologický i efektivní provoz navrhla konstrukční kancelář Gerard Dijkstra & Partners. Celkové náklady na stavbu jsou cca 32 milionů dolarů.

Rainbow Warrior III je elegantní 57 metrů dlouhá plachetnice s nejmodernější výbavou. K „ekologickému“ pohonu jsou určeny optimalizované plachty o celkové ploše 1200 m² na dvou 50 metrových stožárech. Plachty jsou konstruovány jako poloautomatické pro co nejsnadnější ovládání. Nicméně ani bezvětrné podnebí není pro tuto moderní plachetnici problém.

Loď je vybavena moderním diesel-elektrickým agregátem Volvo Penta D65A MT 1850 HP. Tento naftový motor pomocí generátoru elektrického proudu vyrábí dostatek elektrické energie i k chodu elektromotoru, díky kterému je i při bezvětří možné plout rychlostí až 11 uzlů (20 km/hod). Pokud je potřeba vyvinout ještě vyšší rychlost tak je možné lodní šroub pohánět zároveň elektromotorem i spalovacím dieselovým motorem a dosáhnout rychlosti až 16 uzlů (30 km/hod). V tomto režimu ale dochází ke zvýšeným emisím i spotřebě paliva a měl by proto být využíván jen sporadicky. Pro spalovací motor musí Warrior III mít i dostatek paliva, konkrétně jde nádrže se zvýšenou ochranou o kapacitě 110 000 litrů nafty.

Na lodi je samozřejmě myšleno i na posádku a hlavně ochranu životního prostředí. Posádka má k dispozici 30 lůžek a 32 tisíc litrů pitné vody. Jak se na „ekologickou loď“ sluší tak je vybavena například biologickým čištěním odpadní vody nebo vytápěním prostor pro posádku pomocí odpadního tepla z motoru. Šetrné k životnímu prostředí jsou i všechny barvy a nátěry. Díky tomu všemu je loď Rainbow Warrior III často označována jako „nejzelenější“ plavidlo ve své třídě. Mezi další výbavu patří také nejnovější navigační a komunikační technika a nebo heliport pro vrtulník, kterému říkají „oko na nebi“. A protože jde o loď Greenpeace která občas podniká i velmi „problematické“ akce nebo naopak může být sama cílem útoku, je jedna z kajut vybavená jako vysoce zabezpečené komunikační centrum schopné vysílat i v případě přímého útoku.

Plachetnice Rainbow Warrior III byla dnes (5.7.2011) spuštěna na vodu v přístavu v Brémách, ještě jí čeká řada dokončovacích prací včetně vztyčení stožárů a doplnění další výbavy. Velké slavnostní uvedení této zajímavé lodě do provozu proběhne až za pár měsíců po kompletním dokončení.

Zdroje informací: Greenpeace, Wikipedia
Fotografie: Greenpeace