Tucet špinavců a novoroční úklid v koupelně

autor: Mgr. Radomír Dohnal
Byť už se k novoročním předsevzetím stavíte odmítavě, něčemu se prostě nevyhnete. I autor tohoto článku, odpůrce všech před/po svátečních aktivit, zažil velmi horké chvíle při novoročním úklidu. Strategicky se při spravedlivé dělbě práce rozhodl pro koupelnu, neboť tento prostor podle jeho zcela mylných představ vyžaduje jen minimální zákrok, ale záhy zjistil, že záludnosti koupelen a především kosmetických přípravků jsou na hranici jeho možností.

Apeluji především na mužskou část čtenářstva Přírody, neboť oni tuto situaci spíše zažívají. Optimálním darem od příbuzných, kteří neví co jiného vám z dobroty srdce pořídit, je nejrůznější chlapská kosmetika (ony dámy čtenářky to mají asi podobně). Spreje, deodoranty a pánské vůně. Zlomyslně při rozbalování už pátého balíčku s dárkovou kosmetikou podotýkám, že musím svému okolí citelně zatouchat, pokud mě neustále zásobují umělými odéry. Nezbývá, než baterie voňavek spořádaně vyrovnat na poličku, mezi jejich polo-vypotřebované předchůdce. Člověk zápasí s prostorem, a řeší, jestli tu či onu poloprázdnou lahvičku či flakónek s exotickým názvem přeci jen nevyhodit. Na řadu přichází ryze praktický pohled – přece i spreje, pěny před holením a balzámy po holení a prostředky na zastavování akutního krvácení mají něco jako datum spotřeby?

Studium literatury mě přivedlo k závěru, že cokoliv, co změní své skupenství za dobu kratší než 30 měsíců, musí být podle pravidel přijatých Evropskou unií zřetelně označeno. Nastalo tedy velké hledání malých písmenek, práce luštitelská, ne nepodobná práci Bedřicha Hrozného, který rozluštil hieroglyfy pradávných Chetitů. Hromádka s věcmi, které musí z koupelny nutně zmizet, než dojde k jejich  explozi, nebo je budu muset odkázat nějakému muzeu, se tak postupně rozrůstala. Navíc další rešerše odborných zdrojů potvrdila, že ani věci, které kulisu dobře zabydlené koupelny dotvářejí, nemohou s námi zůstat na věčnost. Jak se to tedy má s trvanlivostí a funkce-schopností koupelnových artefaktů?

CO V KOUPELNĚ NEDOŽIJE DALŠÍHO SILVESTRA

I když dětská molitanová houbička s medvídkem patří mezi ty velmi oblíbené, žádná hubka/houba žínka by prý neměla okupovat vaši koupelnu déle než 3-7 týdnů. Přibližně během tří týdnů totiž začnou spóry a dutinky osidlovat nejrůznější bakterie a plísně, kterým občasné mokro, vlhko a teplé klima náramně svědčí. Byť si tedy vážíte všeho živého na Zemi, měly by se tyto věci zavčasu odporoučet do koše, aby tato bakteriální kolonie měla možnost expandovat i dále do světa za hranicemi vykachlíčkovaného prostoru. Oční stíny, řasenka nebo maskara? Nemá cenu vzpomínat, kdy a kdo ji tady zapomněl. Šance, že se pro ni vrátí, je stejně mizivá, jako že tato kosmetická vymoženost přečká v podmínkách koupelny více jak tři měsíce. Nevyplatí se ani skladovat je pro potřeby maškarního plesu - mezi nevyhnutelné následky aplikace prošlého zboží totiž patří nejrůznější oční infekce.

Nemá cenu plakat nad rozlitým mlékem! Tělová a hydratační mléka nepřečkají po svém otevření dobu jednoho roku. Nostalgicky tedy na hromadu vyřazené „kosmetiky“ putuje i sbírka opalovacích krémů nejrůznějších faktorů, které mapovala historii mých výprav do teplých krajů. Buď sbohem, prostředku proti akné, jež přetrváš pouhých šest měsíců (a to jen pokud jsi dobře skladován). Mé vrozené šetřílkovství a shánčlivá povaha mi zabraňovali udělat čistku mezi sprchovými gely, šampóny a zubními pastami. Nevydrží však déle než rok a půl. Možná trochu přeháním, ale věděli jste například, že kolínská je už po dvou letech skladování nevhodná i k leštění oken? Hranice dvou let je platná také pro pěnu na holení nebo lak na nehty. Uklízení je proces, který se vede i ve filozofické rovině. A otázky: „Kdo jsme, kam směřujeme, a proč tu proboha já mám olivově zelený lak na nehty!“ k němu patří. Deodoranty, spreje, anti-prespiranty, líčidla všeho druhu. Ne déle než tři léta, není vyhnutí. Rozloučit se člověk musí i s ústní vodou, byť má sympatickou barvu, tolik připomínající absinth. Formálně je tedy jich koupelna očištěna, a kromě jednoho mýdla v ní už nic jiného vlastně nezbývá. Než si čtenáři tohoto článku položí neodbytnou otázku, zda autor textu náhodu nežije dvojím životem, coby transvestita-barová zpěvačka v nočním klubu se sníženou viditelností, je lepší hned kontrovat proti-otázkou. A to přímo Nerudovskou. „Kam s ním?“

NEBEZPEČNÝ NÁKLAD

Veškerá kosmetika je totiž svou povahou odpadem nebezpečným, a neměla by končit jen tak odhozena v koši s komunálním odpadem. Ani nápad vylévat toto prošlé zboží do výlevky, aby mohlo zamířit ve směru městské odpadní čističky odpadních vod, nepatří mezi ty šťastné. Méně je někdy více, a tak roztřiďování fiól, flakónků a nádobek na sklo/plasty můžete protentokrát vynechat. Podobně, jako se odevzdávají lékovky do specializovaných zařízení, měli byste se i vy informovat, kam s tímto výbušným nákladem. Co vlastně činí kosmetiku tolik nebezpečnou? Průmysl, který se výrobou hygienických a kosmetických výrobků zabývá, identifikuje na 82 000 hlavních příměsí, které nám tu hydratují kůži, nebo připomínají vůni květin. Přitom 80 % těchto sloučenin můžeme zařadit mezi tzv. Tucet špinavců, látek, jež životnímu prostředí právě neprospívají.

Kosmetika všeho druhu totiž obsahuje chemikálie z kategorie změkčovadel, odmašťovadel (ano, přesně těch, na které narazíme v autodílně) a nejrůznější „povrchově aktivní látky“. Je to pestrý koktejl namíchaný z pesticidů, karcinogenů, hormonálních disruptorů a reprodukčních toxinů. Patří sem látky BHA a BHT, zvlhčovače, které mohou mít karcinogenní účinky; barviva na bázi P-fenylendiaminu, složky na bázi DEA (dieathanolamin), na které narazíme v tekutých mýdlech, dibutylftalát (byť muže, který by si lakoval nehty asi problémy s potomky trápit nemusí), konzervanty s příměsí formaldehydu (ten, co konzervuje mrtvoly politiků), kam ale spadá také DMDM a diazolidinyl; parabeny narušující endokrinní systém, vonné i nevonné esence (které jsou opravdovým zážitkem pro astmatiky), PEG látky, jako například 1,4 – dioxan, vazelíny, a nejrůznější antibiotické siloxany a triklosany, které hubí, na co přijdou.

Je až neuvěřitelné, že do míst, kde jsme rádi sami sebou, tj. do koupelny, si pustíme takové množství toxických látek, na které bychom jindy nesáhli ani v protiradiačním obleku. Možná by se naše pozdní novoroční předsevzetí nemuselo týkat jen těch nereálných a obtížně splnitelných přání, jako že zhubneme nebo se naučíme portugalsky. Spousta lidí si kolem  Nového roku pomýšlí na zdravější životní styl a „očištění“ svého těla. Možná bychom mohli začít očištěním své koupelny od kosmetiky, která škodí životnímu prostředí.



autor:
datum vydání:
21. ledna 2014


Diskuze k článku „Tucet špinavců a novoroční úklid v koupelně“



 

Líbí se Vám naše články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!


Nákupem na Pieris.cz
podpoříte chod našeho serveru