příroda.cz

Hřib hnědý
(klikněte pro detail)

Charakteristika

Hřib hnědý, jedna z nejznámějších hub našich lesů, má svůj masitý a suchý klobouk tmavě kaštanové až čokoládově hnědé barvy. Na omak je sametově hladký, za vlhka slizký, většinou pravidelně sklenutý, široký 30-130 mm.

10-20 mm vysoké rourky jsou bledé, později žluté nebo žlutozelené. Pomačkáním modrají. Ústí rourek jsou drobná, v mládí bělavá, později bledě žlutá až zelenavá a na otlacích modrají.

Výtrusy jsou velké 12-16 x 4-6 um, vřetenovité, hladké, žlutavé až hnědavé. Výtrusný prach je olivově hnědý.

Klobouk je posazen na třeni, který je světlejší než klobouk, válcovitý, světle hnědý, někdy plošně zmáčknutý, dole často zúžený, někdy zahnutý. Vysoký je 30-150 mm a tlustý 10-40 mm.

Po rozříznutí uvidíme bělavou dužninu, která po rozkrojení nad rourkami slabě modrá. Má dobrou chuť a příjemnou hřibovou vůni.

Rozšíření

Hřib hnědý
(klikněte pro detail) Tento druh hřibu lze najít v jehličnatých lesích, méně v lesích listnatých. Daří se mu zejména ve vysokých borových a smrkových lesích mezi mechem, spadaným dřevem a jehličím. Bývá velmi hojný. Často roste ve skupinkách, takže se určitě vyplatí se porozhlédnout po okolí naleziště vašeho úlovku.

Možné užití

Je to jedlá a velmi dobrá houba. Má všestranné upotřebení. Dobře se převáží, suší i konzervuje. Výborná je do polévek, omáček, smaženic, či naložený v octě nebo soli.

Možnost záměny

Pozná se snadno, při neopatrnosti se může zaměnit za hřib žlučník (Tylopillus felleus), jehož barva ústí rourek je bílá až narůžovělá a povrch třeně má zřetelnou velkookou síťku.

Hřib hnědý má i několik lidových názvů: podborovák, panský hřib, suchohřib, sameťáček a jiné.

Zdroje:
www.nahouby.cz

Fotografie: Mirek Putík