Plzák lesní - Arion rufus

Plzák černý

Vzhled

Dospělý jedinec dosahuje 10 až 13 cm. Hlavní část těla tvoří svalnatá noha. Na svrchní straně je zrnitý plášť s dýchacím otvorem. Je to tedy malý hnědý až černý tvoreček, který je pro nás neškodný.

My mu ale můžeme být v lecčems nápomocní. Nebojte se ho přenést z chodníku, kde by ho pravděpodobně čekala jistá smrt, do trávy. Zachráníte tak o jeden živůtek navíc.

Jak se vlastně plzák pohybuje? Jeho spodní část tvoří svalnatá noha, to už víte. Je to dlouhé svalnaté "chodidlo" pokryté hlenem. Jeho vlnitý pohyb vychází z principu, kdy se první část nohy nadzvedne a on se celý posune dopředu.

Tento živočich je hlenem izolován od podkladu a může se tak pohybovat i po nerovném povrchu. Stříbřitá slizovitá stopa se mu ale může stát osudnou, pokud se po ní vydá had. Jediným krytím je pro něj obranné postavení. Skulí se do tvaru sevřeného klubíčka a vyčkává, až tlak pomine.

Rozšíření

Zeměpisné rozšíření plzáků je v oblasti celé Evropy.

Způsob života a potrava

Aktivním se plzák stává hlavně v noci, kdy se vydává za potravou. Po vydatném dešti je pravděpodobné, že při procházce ho uvidíme plazit se po nějaké cestičce. Na první pohled nám tento tvoreček může připadat jako psí výkal a raději se mu vyhneme. Je možné, že je to jedna z forem jeho ochrany. Kdo ví?

Pokud se ale nenecháme zmást, pak při bližším pozorování zjistíme, že jeho protáhlé černé tělíčko má za hlavou překryv sedlovitého tvaru. Úplný laik asi neví, že se jedná o plášť. Je tvořen zrnitou lehce vyvýšenou tkání. Pro plzáka je tato část životně důležitá. Ukrývá totiž většinu důležitých orgánů, mimo jiné i plíce. Ty jsou velmi hustě protkány cévami. Jedná se o jednoduchou dutinu, do které je vzduch nasáván dýchacím otvorem umístěným po pravé straně.

Plzáci patří mezi tzv. nahé plže, to znamená, že nemají vápenitou schránku, což je výhodné z hlediska hledání potravy. Tito tvorové nejsou tedy závislí na vápníku a mohou žít i na písčitých půdách nebo v kyselých močálech, které jsou o vápník zcela ochuzeny.

Potrava - zde mám kladnou zprávu pro zahrádkáře. Plzáci se živí převážně tlejícími zbytky rostlin a živočichů, takže v zahrádkách nenapáchá větší škody.

K hledání potravy používají hlavně čich a chuť, méně už zrak. Tykadly ohmatávají nalezenou dobrůtku, kterou pak uchopí chitinovou čelistí. Ta je vyzbrojena jazykovou páskou, nazývanou radula, s drobnými ostrými zoubky.

Rozmnožování

Plzák je stejně jako žížala hermafrodit neboli obojetník. To znamená, že jedinec má sperma i vajíčka. Oplodnění vajíčka musí ovšem i přesto předcházet páření. Jedná se o velmi zdlouhavý proces. Nejprve se dva plzáci okolo sebe plazí, jako by se snažili jeden druhého lépe poznat. Teprve potom se spojí. Při propletení těl si vzájemně vymění sperma, které je uloženo v miniaturním váčku nazývaném spermatofor. Pak se oba jedinci oddělí.

Oplodněná malá bílá vajíčka zahrabou do země, kde jsou chráněna před deštěm i mrazem. A to po dobu několika týdnů, ale i celou zimu. Chráněná jsou i díky tvrdému obalu. Na konci zimy se z nich vylíhnou mladí plzáci, kteří jsou totožní se svými rodiči, jen jsou menší.

Ochrana

Tento druh není ohrožen a proto není legislativní ochrana potřeba.

zdroje (informací):
Encyklopedie zvířat , kolektiv autorů, IMP BV/International Masters Publishers s.r.o.

http://encyklopedie.seznam.cz