Pečárka ovčí- Agaricus arvensis

Pečárka ovčí

Charakteristika

Pěti až deseti centimetrový klobouk bývá v mládí kulovitě uzavřený. Není ale problém nalézt jednotlivce, kteří mají 15 cm do průměru. Náprstkovitě prodloužený tvar klobouku se rozvinuje do polokoule či ploché podušky.

Pokožka je čistě bílá, u starších hub citrónově žloutne. Povrch je hladký, lysý a suchý. Převážnou část lesklé, hedvábně vláknité pokožky lze snadno sloupnout. Již jemným pomačkáním získává sytější žlutou barvu.

Lupeny mají na výšku 7-10 cm. Nejprve jsou špinavě růžové, později převládá šedohnědá barva, která přechází přes čokoládově hnědou na černohnědou. Mladé houby mají lupeny překryté blanitým závojem. Ten později zanechává nepravidelně tvarované třásně na krajích klobouku. Výtrusný prach je zbarven do purpurově hnědé. 1-3 cm široký a 5-15 cm vysoký třeň je válcovitého tvaru, ve spodní části s uťatým koncem či hlízovitým rozšířením. V mládí plná dužnina vytváří úzkou dutinu. Noha je bílá nebo nažloutlá. Pomačkáním, stejně jako pokožka klobouku, žloutne. Závoj na něm zanechává široký dvojitý prstenec, který má na spodní straně paprsčité rýhování. Bílá, pod pokožkou nažloutlá dužnina má jemně oříškovou chuť a slabou vůni anýzu či hořkých mandlí.

Rozšíření

Tato houba se hojně vyskytuje na loukách, pastvinách. Můžeme ji najít také v parku, na zahradě a samozřejmě v lese. Vybírá si hlavně listnaté a jehličnaté porosty. Běžný výskyt této pečárky ovčí je v rozmezí od května do října. Častější výskyt ale bývá až od června. Najít ji můžeme prakticky v celém mírném pásu severní polokoule.

Možné užití

Pečárka ovčí je jedlá houba, která se výborně hodí do kuchyně. Požít ji je možno nejen při přípravě houbových pokrmů. Použít žampion můžeme i jako přísadu do masitých nebo rybích jídel. Mladší plodnice je také vhodné konzervovat.

Možnost záměny

Splést si pečárku ovčí můžeme se žampionem zápašným, který je mírně jedovatý. Zejména při tepelné přípravě bychom si měli všimnout jeho karbolového zápachu. Velký pozor také na smrtelně jedovatou muchomůrku bílou a jízlivou. Obě dvě houby rozeznáme od pečárky ovčí podle trvale bílých lupenů a zřetelné hlízy. Dalším možným ukazatelem na jednu ze zde zmiňovaných muchomůrek je to, že nežloutnou.

zdroje:
Doc. ing. Antonín Příhoda;Kapesní atlas hub 1