Připouštění koníTím dostává nový, nebezpečnější rozměr dosavadní běžná praxe, při které se klisna vyveze z domácí stáje k nakrytí za chovným hřebcem-specialistou. Její návrat po jednorázové „schůzce naslepo“ do domácího prostředí mezi domácí hřebce, se totiž ukazuje být jako hlavní spouštěcí mechanismus potratů.

Fenomén zvýšeného množství potratů chovných klisen trápí zootechniky, chovatele a pravověrné koňáky v Evropě už řadu let. Snaha oživit vlastní chov čerstvou krví je totiž nejen nákladná, pokud jde o transport a hrazení poplatku za krytí rodokmenově příhodným hřebcem, ale navíc může opakovaná ztráta plodu velmi negativně ovlivnit kondici klisen. Dosud se zvýšená míra abortáží přičítala stresu mladých klisen z přepravy a šoku z neznámého prostředí. Jenže jak ukazuje studie profesora Luďka Bartoše, publikovaná v prestižním žurnálu Behavioral Ecology and Sociobiology, celé je to trochu jinak.

Podle něj nakryté klisny reagují podobně jako řada jiných živočichů, které raději potratí plod od „cizího“ samce, aby zůstaly volné pro domácího hřebce a zároveň tak předešly infanticidě. Bartošův závěr způsobil nemalý rozruch, protože infanticida je jev známý spíše u velkých kočkovitých šelem, lvů. V jejich případě se nový dominantní samec, vládce smečky, poté co přebere moc, nejprve zbaví potomků předcházejícího vůdce. Jinými slovy, mladý lví samec si udělá pořádek ve vlastních řadách, a pobije všechny mláďata, kterým není otcem.

Reakce klisen je v tomto ohledu podobná – aby zbytečně nedráždily svého domácího hřebce, vůdce stáda, raději potratí plod počatý během jednorázového seznámení v daleké stáji. Při sběru dat se profesor Luděk Bartoš z České zemědělské univerzity, spolu s kolegy z katedry Etologie, soustředil na vývoj jednotlivých případů páření samic mimo skupinu a fetální ztráty. Dotazníkem oslovili většinu chovatelů koní v České republice, a porovnávali jejich zkušenosti z praxe, pokud jejich klisna podstoupila domácí krytí a nebo byla transportována za cizím hřebcem.

Výsledky byly poměrně jednoznačné. Zatímco u domácího krytí k potratům téměř nedocházelo, klisny vracející se „se suvenýrem“ z cest potratily v 31 % případů. Podle osobní zkušenosti chovatelů se pravděpodobnost fetální ztráty ještě zvyšovala s přítomností a blízkostí domácího hřebce, umístěného například do vedlejšího výběhu. Klisna se stále cítila být členem stáda, a tak pro ní „outěžek“, byť pracně plánovaný a draze placený chovatelem, představoval příliš těžké břemeno proti udržení sociální soudržnosti v chovné skupině. Bartoš usuzuje, že fenomén zvýšené ztráty plodu je jakýmsi protiopatřením klisen vůči infanticidě.

Článek byl uveřejněn 29.3 2011 na serveru ScienceDaily pod názvem „Horse Blind Date Could Lead to Loss of Foal“.

AKTUALIZACE:
Bioložka Helena Bendová, současně i chovatelka koní z Ostravska, se k závěrům práce ohradila, neboť podle ní již neřeší aktuální téma. „V chovatelské praxi se dnes už moc často nestává, že by se připouštělo přirozeným způsobem a klisny se někam zavážely,“ tvrdí Bendová. „Drtivá většina oplodnění je prováděna uměle, s pomocí inseminátora. Nepředpokládám, že by pak samice poznala, čí genetickou informaci pak nese.“

Poté by byla ale práce profesora Bartoše mírně zpochybněna, protože příčinou potratů cestujících klisen by skutečně mohl být stres z transportu. Podle Bendové jsou navíc ve větších stájích hřebci i klisny drženi trvale odděleně, kde je vzájemný kontakt minimalizován. Případy „potratové strategie“, tak jak jej vidí Bartoš u klisen, by předpokládala spíše u divoce chovaných mustangů, než u stájových zvířat.