Vůz bojující proti černým pasažérům

Podivný poštovní vůz.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Podivný poštovní vůz.

Obrázek nám předvádí pamětihodný poštovní vůz, jakého se dlouho užívalo v Dánsku. V prvé polovici minulého století byla totiž poctivost dánských postillionů tak nepatrná, že se zkoušelo vše možné, aby se tato vzácná vlastnost u nich aspoň poněkud vypěstovala. Ale nic naplat; páni z kozlíka pašovali kde mohli.

Nejvýnosnějším se jim však zdál obchod s tajnou dopravou „slepých cestujících“ na vozech určených pro dopravu zboží, a pokaždé, když byla některá přespolní pošta neočekávaně podrobena revisi, přechovávala jednoho a mnohdy i více ,,slepáků“.

Tu napadlo jistému dánskému poštmistrovi, aby sestrojil poštovní káru tvaru koule, mysle správně, že v takovém voze nemohou cestující jet, protože se všechny předměty v něm uložené při jízdě všelijak zmítají. Na jedné straně vozu byla pouze malá dvířka, kterými by se byl člověk ztěži dostal dovnitř. Při zavedení těchto vozů se velmi dbalo, aby se do nich zboží ukládalo vždy v zavřených pytlích. Na hladkém vnitřku se nic neudrželo, a tak byl celý náklad v neustálém pohybu, věci spodní přišly časem navrch a naopak.

Také vnějšek vozu byl upraven tak, aby na něm nemohl nikdo mimo kočího sedět. Kostra vozu byla zhotovena z tenkých latí, na kterých se nebylo možno nikde zachytit, a kozlík byl tak úzký, že se na něm nemohl pohybovat ani kočí. Zadní část vozu byla chráněna ozubeným železem.

Takovýchto vozů se užívalo v Dánsku pro pohraničnou poštu až do r. 1842. Poštovní úřady se již upokojily, že při nich není žádný podvod možný, když jednoho dne kdosi z vyšších úředníků potká takový poštovní vůz a vidí, jak tu sedí slepý pasažér pohodlně nahoře na kouli jednu nohu v pravo, druhou v levo dole na kozlíku, a opřen lokty o lenoch kozlíku pěkně rozpráví s průvodčím pošty.

Dánským vesničanům byl tento levný způsob dopravy již dávno znám. Poštovní úřady vidouce jak i tentokrát byly voděny za nos, přestaly užívat tohoto jinak velmi nepraktického dopravního prostředku a přišly konečně na řešení, jež možno srovnati s Kolumbovým vejcem; zlepšily totiž svým zřízencům platy a učinily tím brzy přítrž tomuto pro ně beztoho ponižujícímu vedlejšímu výdělku.