Rok 1908: Zvláštní metody vyhlášeného lékaře slavných a bohatých pacientů

Vyšetření.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Lékař podivín.

Lucien Drescaves vypravuje ve »Figaru« o zvláštním podivínu, lékaři, jenž byl v letech čtyřicátých v Paříži proslulým.

Alexandre Dumas syn.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Společnost živě se zajímala o muže, jenž se stal populárním nejen svými úspěchy, nýbrž i drastickým způsobem svého léčení. Emile Ollivier, Dumas syn, Ambroise Thomas náleželi k jeho klientům a také Heine byl s ním spřátelen a často jej žádal o radu.

Dr. Gruby rozpoznal nejprve chorobu míchy, které básník později podlehl.

Když byl o dvanáct let později povolán k loži Heineovu, měl smutné zadostučinění, že předpověď jeho byla správna.

Aby básníku nedal znáti zoufalý jeho stav, tázal se: »Můžete ještě pískat?* — »Ach bože,« pravil Heine, »už ani na nejlepší kus Scribeův ne, milý doktore.« — »Nu, budete to dělat ještě dlouho.« — »Jen tohle neříkejte mé paní,« zabručel Heine, jehož ani v bolestech neopouštěl jeho sarkastický humor.

Gruby přišel do Paříže r. 1840 a jeho podivné recepty vzbudily ve vznešeném světě nemalé vzrušení.

Jako specialista pro žaludeční nemoci radíval svým svěřencům nejen aby pořádně jedli, nýbrž naproti ostatním lékařům, kteří vždycky vyžadovali přísnou dietu, doporučoval, aby se nikdo neobmezoval a jedl podle chuti. Jeho zvláštní povaha, příslovečná hrubost a často komický způsob léčení dráždily fantasii jeho pacientů a Gruby dovedl zvláště u nervosních žen využiti znamenitě této víry v sebe na prospěch nemocných.

Jisté známé dámě z pařížské společnosti předepsal jednou: »Sníte každého rána při procházce na Elysejských polích jablko a sice první půlku na cestě k rondelu, druhou později.« Jiné prostě přikázal: »Ode dneška budete každé noci od dvou do čtyř hodin z rána choditi na procházku.«

Tyto podivné předpisy se brzy rozhlásily; bylo to právě v zimě, Alexandr Dumas slyšel o lékařsky přikázaných nočních procházkách ubohé dámy, kura zdála se mu příliš krutou a poněvadž měla trvati tři leta, otázal se lékaře na vlastní důvod tohoto drakonického předpisu. »Nemám žádného jiného prostředku, abych ji před snídaní dostal na procházku,« odvětil dr. Gruby lakonicky.

Klientce, která jej přijala, ležíc vysíleně na chaise-longue a prohlásila, že nemůže vstáti, neradil nikdy: »Zkuste to,« nýbrž užil jiného prostředku. Vytáhl z kapsy malou lahvičku s olejem, kterou pro podobné případy u sebe nosil a zdánlivě bez úmyslu vylil několik kapek na skvostný koberec nebo nádhernou pokrývku stolu. Obyčejně dostavil se výsledek, že »ochrnulá« rychle vyskočila, chopila jej za ruku a zapomněla na nemoc.

Dr. Gruby napsal ostatně mnoho vážných lékařských prací, súčastnil se jako lékař války německo-francouzské a nabyl značného jmění, rozdal však většinu opět na dobročinné účely, podporoval přátele a žil velmi prostě.

Sám přijímal svou pradlenu, dbal přísně, aby se za jídlo nevydalo denně více než 5 franků a často jezdil ulicemi pařížskými pro obveselení všech chodců ve starém povoze, do něhož byla zapřažena herka, která přímo strašila.

Roku 1893 nalezli jej za chladného podzimního jitra mrtvého v jeho sanktuariu, pokoji, do něhož po mnoho let nesměla kromě něho vkročiti žádná lidská bytost.