Existuje nějaký ideální počet dětí v rodině?

Kolik dětí.

Snad je dnes již skutečnou ojedinělostí jedenáct dětí v rodině. Dnešek jde v otázce počtu dětí za heslem: ne množství, ale jakost. Raději dvě, tři, které můžeme dobře živit, šatit a vychovat, než pět, nebo i více, kterým bychom se nemohli věnovat, nemohli jich uživit a vychovali z nich sociálně slabé jedince. Což není nejvroucnějším snem matky-rodičů zaopatřili co nejlépe své dítě?

Poslední válka tolik přetvořila náš život, hlavně také po stránce peněžní, že se ani při kladení této otázky nemůžeme dovolávat předválečných poměrů. Vyčítá se, že za předválečných a starších časů se mohlo v rodině vychovat tolik a tolik dětí, jenom uskrovňování prý jest třeba.

Jistě mají lidé, kteří prodělali za světové války tolik hrůzy a utrpení, jak na frontě, tak i v zázemí, právo na trochu oddechu, snadnějšího života, který by rádi dopřáli i svým dětem a nemůže se na nich žádat, aby si brali těžkou odpovědnost za nové životy, když toho poměry ještě nedovolují, když většinou musí ještě soustřediti všechen zájem a péči na děti narozené a vychované za války, neboť mnohé z nich stále zápolí s následky podvýživy. A nejmladší generace? I ty při nynějších těžkých životních poměrech, které zdaleka se nerovnají předválečným, nemohou si na sebe vzít břímě mnoha dětí.

Nejlepším ukazatelem, kolik dětí, bude nám jistě školní prospěch, jak prospívali jedinci při různém počtu sourozenců. Byla v tom ohledu konána odborná zkoumání. Zjišťovalo se, jaké chování a prospěch vykazují ve škole jedináčci. Zkoumaly se zvlášť děti z dělnických a potom řemeslnických a úřednických rodin.

Objevil se výsledek, který konečně mohl každý předpokládat, který je však důležitý tím, že tyto předpoklady potvrzuje. Děti ze sociálně nejslabších vrstev dělnických jevily tím horší prospěch a chování, čím jich bylo více. Naproti tomu ve středních vrstvách měli nejlepší prospěch žáci, kteří pocházeli ze tří a čtyř dětí. Ze zkoumání jest tedy patrno, že rodina by měla zaříditi počet dětí podle majetkových poměrů.

Dělnické rodině by se tedy podle šetření doporučovaly nanejvýše dvě děti, zámožnější rodině tři, čtyři i více. U nás je zatím docela obrácený poměr. Chudé rodiny bývají početnější, než zámožné a bohaté. Že z tohoto převráceného poměru nemůže vzniknouti nic dobrého, jest jisto. Na jedné straně podvyživené, nemocné, ano zanedbané děti, z početných rodin dělnických, které jsou pohromou ve třídě, na druhé straně rozmazlení, sobečtí, nesociální jedináčci, kteří jsou stejně pohromou pro školu.

Takové zkoumání se tedy provádělo ve škole a přišlo se k těmto závěrům. Jistě by se přišlo ke stejným závěrům i v životě. Přece i zde se setkáváte s těmi pánovitými, nespolečenskými lidmi, kteří se nedovedou přizpůsobiti ostatním, kteří myslí, že jsou sami na světě.

Také nám však život předvádí tělesně i morálně zhroucené jedince, za které si nikdo v jejich dětství nevzal náležitou odpovědnost, o které nemohla rodina patřičně pečovati.

Teď tedy víme, kolik dětí. Nemáme-li prostředků, neuvalujme na sebe těžké břemeno, vychovejme jedno nebo dvě zdravé, hodné děti, dejme jim přiměřené zaměstnání, získejme si je tím k lásce a vděčnosti, které se jistě takto dočkáme.

Jste-li zámožní, dopřejte si tři, čtyři a více dětí, nesoustředujte svou lásku a péči na jedináčka, jistě byste se na něm nedočkali té radosti, na jakou si děláte naději a jistě by ani lidské společnosti neprospěl zhýčkaný, sobecký jedináček, jako prospěje dítě, pocházející ze tří sourozenců, vychované tak ve zdravém, přirozeném prostředí.