Veselý příběh ze života o mrtvém přírodovědci, strašidelném čertu a nevzdělancích

Pozor, čert!

Jak se vám líbí výše zobrazený obrázek? Takové stvoření byste asi nechtěli potkat!

Vědci mu říkají latinsky Taenia solium a vypadá opravdu ďábelsky a nebezpečně.

No, on je ten tvor vlastně nebezpečný i ve skutečnosti, ale v pekle ho nenajdete. Naopak ho můžete najít v těle živočichů (včetně člověka), napadeného tasemnicí dlouhočlennou. To děsivé stvoření na obrázku je totiž ve skutečnosti jeho 200x zvětšená hlavička.

A teď si představte, že žijete v době, kdy nejenom že neexistují elektronové mikroskopy nebo počítače, ale není známé ani samotné fungování elektřiny. Je to doba, kdy zbývá ještě skoro 70 roků do okamžiku, než se narodí Luigi Galvani, který pak v dospělosti začne zkoumat účinky statické elektřiny na žabí stehýnka - čímž si u části vědců vysloužil uznání, u druhé části posměch.

Prostě, představte si, že žijete hodně, hodně dávno. Neumíte číst ani psát a ten nechytřejší člověk, o kterém jste kdy slyšeli, je váš vesnický pan farář. A přesně v tomhle okamžiku se odehrála následující historka o unkenském čertu.

Předávám jí tak, jak jsem jí našel v jedné knize z roku 1910:

Pobavili jste se alespoň trošku?

Doufám že ano. Na druhou stranu, ti lidé vlastně nebyli nijak hloupí, byli pouze nevzdělaní - což je velký rozdíl. Když nad tím tak přemýšlím, tak oni si vlastně vůbec nezaslouží výsměch. Oni si naopak po více jak 350 letech zaslouží uznání!

Ti vesničané narazili na něco, čemu vůbec nerozuměli a co je absolutně vyděsilo. Ale místo toho, aby začali rozvíjet své teorie o konci světa, útoku vražedných čertů, případně aby se v panice snažili onoho „čerta“ okamžitě zničit, tak raději hledali informace u člověka s náležitým vzděláním. Však kdo může mít o ďáblech a jiných pekelnících víc odborných znalostí, než sám vážený pan farář?

Kéž by se tak dokázali chovat i lidé v dnešní době. Vždyť jak to dnes funguje s mnohými „zaručenými informacemi“, to jste jistě již každý poznal na vlastní kůži.

Ale kdo ví, třeba šlo jen o to, že tehdejší lidé neměli k dispozici Facebook a nemohli tak své spiklenecké teorie o přepadení své vesnice čerty tak snadno šířit dál. Třeba žít dnes, tak by se chovali úplně stejně jako my...

No, radši budu optimista a budu doufat, že si jednou i dnešní generace začne informace ověřovat alespoň tak, jako negramotní vesničané v roce 1670. A že se díky tomu už nebudeme lekat falešných čertů, ale naopak jen řešit skutečné problémy. Těch máme víc než dost.

Zdroj citátu: kniha Boj kultury a předsudku, rok 1910, vydavatelství Volná myšlenka.