Hlavní příčinou ústupu jedle je převažující smrkové hospodářství. Tento trend se u nás vyskytl na přelomu 18. a 19.století, kdy chtěli lesníci z lesa co nejvíce vydělat. Naštěstí tento trend z našich lesů pomalu mizí.

Dalším důvodem byla změna hospodaření. Začaly ve větší míře používat toulavé seče a později holoseče. Na tyto holoseče se začali vysazovat stromy, které dávaly větší výnosy než jedle. Tento způsob změnil stanovištní podmínky a tím byl znemožněn způsob přirozené obnovy jedle. Jedle potřebuje pro svůj život vyšší vlhkost ovzduší a půdy, v mládí zastínění. Sami musíte uznat, že tyto podmínky jí nezalesněná plocha nemůže dát.

Dalším docela závažným problémem je zhoršování půdních poměrů vlivem toxických látek a znečišťování ovzduší.

Jedním z velkých problémů je napadání jedlí hmyzími škůdci, například korovnicí kavkazskou a napadání sazenic spárkatou zvěří, kdy se výrazně projevuje vysoká citlivost na ztrátu asimilačního aparátu a nedostatečná schopnost regenerace.

A teď si rýpnu do našich lesníků, tedy i do mého snad budoucího povolání. Jedle od nás ustupovala také netrpělivostí lesníků, protože pěstování jedle je náročné na čas, ochranu, peníze atd.. Každá paseka jedle se musí pořádně oplotit, aby se nedostala k semenáčkům zvěř.

V současné době se jedle bělokorá (abies alba) opět vrací na naše území. Začíná se rozšiřovat v oblastech, kde ji poprvé vyhubili – například Jizerské hory, Krkonoše a lesníci ji dosazují mezi hospodářsky důležité dřeviny. Myslím si, že jedle bělokorá je pro naše lesy velmi důležitá, měla by se náležitě chránit tak, aby nedošlo znovu k ústupu.