Vlhkost půdy a metody jejího měření

Definice vlhkosti půdy je poměrně obtížná. Z pedologického hlediska se termínem vlhkosti půdy vyjadřují významné vlhkostních charakteristiky (tzv. půdní vodní konstanty a hydrolimity – polní vodní kapacita, bod snížení dostupnosti vody a bod vadnutí). V agrometeorologickém pojetí slovem vlhkost půdy rozumíme obsah vody v půdě. Základní definice nejdůležitějších veličin půdní vlhkosti jsou v těsné souvislosti s metodami měření, kterých existuje velké množství. Každá z metod má své přednosti i nedostatky a je zatížena specifických souborem chyb. Proto jsou výsledky jednotlivých metod měření mezi s sebou obtížně srovnatelné.

Ani způsob kvantitativního vyjádření vlhkosti půdy není jednoduchý – rozlišujeme dva nejdůležitější způsoby: 1) U odebraných neporušených vzorků půdy v přirozeném stavu a definovaném objemu převládá vyjadřování obsahu vody v objemových procentech. 2) Stanovení hmotnostního poměru vody a celého vzorku vyjadřujeme jako vlhkost půdy relativní.

Díky nezastupitelnému agrometeorologickému významu vlhkosti půdy pro pěstování rostlin bylo vypracováno velké množství metod měření a pozorování. Ještě koncem minulého století pozorovatel na meteorologické stanici hodnotil subjektivně vlhkostní stav půdy pomocí vyrýpnutého vzorku půdy z hloubky 10 cm pomocí semikvalitativních konvečních stupnic - například vyprahlá, suchá, čerstvě smáčená, vlhká, mokrá, zbahněná. Nedílnou součástí těchto pozorování bylo sledování vývoje vegetace a postupu zemědělských prací. Exaktní metody stanovení půdní vlhkosti lze rozdělit na dvě velké skupiny: přímé, kdy se určí oddělené množství vody obsažené ve vzorku půdy (metoda gravimetrická, extrakční a pyknometrická). Nepřímé metody založené na měření jiných elekrických i neelektrických veličin závislých na obsahu vody v půdě (metoda potenciometrická, odporová, kapacitní, dilektrická, tenziometrická, vodivosti, neutronová, gamaskopická a absorpční mikrovlná).

Za základní „absolutní“ metodu, podle které se kalibrují ostatní způsoby stanovení vlhkosti půdy, lze považovat vážkovou (gravimetrickou) metodu, kdy se odebraný vzorek půdy zváží a při dohodnuté teplotě se vysuší do konstantní hmotnosti (zpravidla při 105 °C). Hlavní nevýhodou této metody je zdlouhavost stanovení a také souvisí s problematickým odebíráním vzorků na "reprezentativním místě". V současnosti jsou používány nedestruktivní elektrické metody umožňující sledování dynamiky změn obsahu vody v půdě pomocí stabilně instalovaných snímačů. Asi nejznámější je u nás elektromagnetický snímač VIRRIB.