Pískovny a jejich ochrana

autor: ing. Jan Šinko
Vzhledem k tomu, že pozornost k pískovnám se začíná obracet až v posledních letech je jejich ochrana minimální. Svůj podíl na tomto stavu má i dnes již přežitá představa, že vytěžené prostory jsou z hlediska ochrany přírody bezcenné.


Nejčastěji Přírodní památka

Z hlediska legislativy poskytuje nejlepší ochranu její vyhlášení jako národní přírodní památky. Pokud je pískovna vyhlášena jako chráněné území je zařazena většinou do méně významné kategorie přírodní památka. Jako národní přírodní památky mohou být vyhlášeny jen velmi cenné pískovny s výskytem vzácných druhů rostlin a živočichů. Pískoven chráněných formou přírodní památky je také velmi málo.

Pomůže i ochrana jako Přechodně chráněná plocha

Další možností ochrany je vyhlášení pískovny jako přechodně chráněné plochy. Lokalita je pak chráněna jen několik let nebo v určitém období (např. v období hnízdění břehulí říčních). V tomto období je nepřípustné takové využití pískovny, které by znamenalo zničení nebo poškození předmětu ochrany.

Pískovna jako Významný krajinný prvek

Některé plochy v pískovnách jsou chráněny jako významné krajinné prvky. Významný krajinný prvek je ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotná část krajiny utvářející její typický vzhled nebo přispívající k udržení její stability. Pokud se v pískovně vyskytují např. lesy nebo rašeliniště požívají tyto plochy statut významného krajinného prvku a jsou chráněny proti poškození a ničení. Kromě toho má orgán ochrany přírody možnost vyhlásit i celou pískovnu jako významný krajinný prvek. V tomto případě musí pískovna splňovat definici významného krajinného prvku.

Další možnosti legislativní ochrany

Pokud se pískovny nacházejí ve velkoplošných chráněných oblastech (chráněné krajinné oblasti, národní parky) požívají ochranných podmínek těchto oblastí. Některé pískovny jsou chráněny v rámci sítě Natura 2000, kdy jsou součástí ptačích oblastí a evropsky významných lokalit. V těchto lokalitách platí většinou mírnější ochranné podmínky než v našich chráněných územích. Některé pískovny jsou zahrnuty do územního systému ekologické stability (ÚSES) jako biocentra. Územní systém ekologické stability (dále ÚSES) je vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu. Součástí ÚSES jsou mimo jiné biocentra, tedy biotop, nebo centrum biotopů v krajině, který svým stavem a velikostí umožňuje trvalou existenci přirozeného či pozměněného, avšak přírodě blízkého ekosystému. Pískovně však to, že je biocentrum nebo jeho součástí žádnou praktickou ochranu neposkytuje. Většina pískoven však žádnou formu legislativní ochrany nepožívá.

Mnohem důležitější než legislativní ochrana jsou managementová opatření.

Nejjednoduší a nejlevnější je bezsáhový managemet. Tedy, že se do sukcesního vývoje nijak nezasahuje. Tento management je vhodný pro pískovny, kde se nevyskytují ohrožené druhy rostlin a živočichů.

U cennějších pískoven je nutné do sukcesního vývoje zasahovat, aby se udrželo vhodné prostředí pro ohrožené druhy organismů. Nutné je uplatňovat odpovídající management především u pískoven, které jsou vyhlášeny jako maloplošné chráněné území. Jen vyhlášení by ochraně pískovny neprospělo. Pískovny umožňují mimo jiné přežívání vzácných druhů rostlin a živočichů vázané na písčiny a vyžadující prostředí chudé na živiny. Kdyby se do probíhající sukcese nezasahovalo, tak by tyto ohrožené druhy zmizely. Zásahy do sukcesního vývoje v tomto případě spočívají v pravidelném odstraňováním dřevin a některých druhů vytrvalých rostlin typických pro pozdější sukcesní stádia. Vždy je třeba odstraňovat invazní druhy. V teplejších oblastech především trnovník akát. Zejména v oblastech bohatých na živiny se ani tímto způsobem dlouhodobě nedaří udržet pískovnu v žádoucím sukcesním stádiu. Pak je možné celou pískovnu přejet bagrem, odstranit veškerou vegetaci (samořejmně je třeba vynechat ohrožené druhy nebo je přemístit a opětovně vrátit), strnout i vytvořenou vrstvu zeminy až na písek a tak vrátit sukcesi na její začátek. Tento způsob usměrnění sukcese se provádí v co nejpozdějším podzimu, aby se minimalizovaly negativní vlivy na živočichy i rostliny.

Vysazování dřevin do pískoven není zpravidla nutné. Naopak jejich výsadba by mohla vést k ohrožení vzácných druhů i společenstev. Dosazovaní listnáčů je snad vhodné jen tam, kde by se do pískoven těžko dostávaly, např. v otevřené zemědělské krajině. I v takovýchto oblastech se, ale dřeviny do pískoven dostanou. Dřeviny jako břízy, vrby a topoly patří k druhům snadno osidlujicí nové prostředí, proto je jejich výsadba zbytečná.

Vedle písčin jsou významným biotem pískoven i mokřady reprezentované nejčastěji tůněmi, v daleko menší míře např. rašeliništi nebo močály. Také do těchto biotopů je nutno zpravidla zasahovat, tak aby tato stanoviště zůstala zachována. Jedná se opět o odstraňovaní některých druhů rostlin, zejména rákosu obecného a náletových dřevin. U tůněk, které jsou již značně zanesené je možná jejich obnova. Nejlepší by byla obnova formou ruční práce. Vzhledem k finanční a časové náročnosti se spíše volí přebagrování tůňky. Ochranné podmínky jsou podobné jako při přebagrování celé pískovny. Před tímto zásahem je nutný biologický průzkum. Obnovu tůní totiž přivítají obojživelníci, zejména ropucha krátkonohá, ale již nemusí vyhovat např. vzácným druhům vodních měkkýšů nebo brouků. Jisté pochybnosti takového zásahu vyvstává i v případě některých druhů obojživelníků. Jistě nelze nic namítat proti tomu, že se takto obnoví silně zanesené tůňky, ve kterých se již nedrží voda. Na druhou stranu čolci jsou často nalézány ve velkém množství i v silně zabahněných tůních. Pokud se takovéto tůň, kde se vyskytují čolci obnoví, tak jsou v průhledné vodě také snadno viditelný. Vedle obnovy tůněk je možné i vytvoření nových.

Další součást pískovny, která vyžaduje aktivní zásah jsou její stěny, pokud v nich hnízdní břehule říční popř. dalších druhů ptáků vyhrabávajících nory (vlha pestrá, ledňáček říční). O managementové zásahy ve prospěch břehulí se lze pokusit i v případě, kdy již v pískovně nehnízdí. Nejnáročnější management, z ptáků vyhrabávají si v pískovnách nory, vyžaduje břehule říční. V současné době představují pískovny téměř jediné prostředí, kde mohou hnízdit. Přesto v posledních letech výrazně poklesly jejich počty i tam a z mnohých pískoven zmizely úplně. Břehule jsou totiž velmi náročné na tvar stěny i zrnitost pískovny. Vyžadují kolmou stěnu a velmi specifickou zrnitost písku. Také nemají rády pokud se v blízkosti stěny vyskytuje vegetace, zejména pozdějších sukcesních stádií (hlavně dřeviny). Proto se musí odstraňovat, nejčastěji během odtěžování stěny v předjaří. Jediným přijatelným způsobem je mechanická likvidace. Ještě častějším problém jsou eroze, sesuv a snížení stěny, intenzivní těžba a rekultivace. Smutným faktem zůstává, že nezanedbatelnou roli na ohrožení tohoto zajímavého druhu má i zlomyslné chování lidí . V tomto případě se jedná o rozhrabávání nor, ucpávání nor či dokonce střelbu do stěn s norami. Mezi neúmyslné, ale stejně ničivé činnosti poskožující hnízdiště patří motokros nebo skákání ze stěn. Před takovými činnostmi je nejlepší ochranou nepřístupnost nor. Z tohoto důvodu by bylo vhodné aby hnízdí stěny byly vyšší než 2,5 m. Asi jen teoretickou možností ochrany z důvodu časové a finanční náročnosti jsou časté kontroly. Samotná přítomnost lidí však břehulím nijak nevadí. Dokáží hnízdit i krmit mláďata i v těsné blízkosti koupajících se rekreantů. Z tohoto důvodu je zcela nevhodná forma ochrany uzavření pískovny před lidmi, případně zákaz těžby nebo kombinace obojího. Břehule totiž vyžadují každororočně (nejméně však jednou za 2-3 roky vytvoření čerstvé kolmé stěny bez nor. Pokud se v pískovně přestane těžit písek břehule z ní v průběhu dvou až pěti let zmizí. K dalším opatřením přispívající k ochraně břehulí patří následující: Těžba by měla být rozvržena do více let, nejlépe více jak dvanácti na těžební jámu. Při kratší době hrozí, že nebude vytvořen dostatečný rozsah stěn umožňující těžbu i hnízdění břehulí. V druhém roce těžby by měla být vytvořena kolmá stěna o délce 100 m nebo více a výšce 2,5 a více (optimální výška stěny je 4-5 m, ale u této výšky může nastat střet s bezpečnostními předpisy). Těžba stěny by měla probíhat od poloviny března do konce dubna. V březnu by měly být odtěženy zbytky starých nor a osypový kužel. Staré nory a osypový kužel bývají totiž zimovištěm parazitů břehulí. Navíc se břehule vyhýbají stěnám s vysokým osypovým kuželem. Ve stěnách s nízkým obsahem jílovitých částí je vhodné, aby byla v horní části stěny zachována alespoň z části skrývka. Před hnízdní stěnou by neměl být pokud možno hluk od mechanizace. Např. frekventovaná cesta by neměla vést v těsné blízkosti hnízdí stěny, ale nejméně ve vzdálenosti 15 m. Vhodné je natěžit písek písek před sezonou na hromadu a tak umožnit nerušené zahnízdění během května. Vedle opatření ve prospěch již obsazené hnízdní stěny se lze pokusit i o vytvoření nové hnízdní stěny. Pro břehule představuje je velmi vhodné pokud je pískovna, kde hnízdí chráněna formou přechodně chráněné plochy. Na těchto plochách jsou pro ochranu břehulí žádoucí následují opatření:

1.Zákaz provádění terénních úprav a rekultivaci po doby trvání ochrany
2.Rekultivace a úpravy navazujících pozemků povolit jen v takovém rozsahu, aby nedošlo k zásahu do přechodně chráněné plochy.
3.Když nastanou nepředvídatelné okolnosti vyžadující zásah do přechodně chráněné plochy musí být tento zásah projednán s příslušným městským úřadem, odborem životního prostředí.
4.Vlastník pozemku musí umožnit vstup do pískovny odborníkům zabývajích se mj. biologií břehulí.

Velmi spornou formu ochrany představuje vysazování nebo výsevy ohrožených druhů rostlin do pískoven.

Druhy, které se do pískovny vysazují by měly být původní a vyskytující se v dané oblasti. Nutná je podrobná evidence lokalit výsadeb, druhového složení a množství vysetých nebo vysazených druhů. Ohrožené druhy se do pískoven nesmí vysazovat každororočně, ale nejméně jednou za dva roky. I přes veškerou opatrnost však tato forma ochrany přináší určitá rizika a nevýhody. Vysazené rostliny komplikují výzkum (i když organizace provádějící výsadby má příslušné záznamy nejsou ani mezi botaniky příliš známy), i velmi ohrožený vysazený druh se může chovat jako invazní, zánik původního druhu vlivem množení s vysazeným druhem je minimální, ale nedá se zcela vyloučit. Někdy se mezi sebou kříží i různé druhy. V tomto případě je nutné, aby se v okolí vysazené rostliny nevyskytoval druh s kterým by se vysazená rostlina mohla zkřížit. V případě vymizelých rostlin (ať v ČR nebo jen v určité oblasti) není však již jiná forma ochrany možná.

Zdroje:
Bernard M., Heneberg P. (2008): Břehule říční, praktické a právní ochrany v podmínkách ČR, České Budějovice, Sdružení Calla 2008, 23s.

Řehounková K., Řehounek J., Janošťák J.(2007): Pískovny za humny, České Budějovice, Sdružení Calla 2007, 100s.

Řehounek J., Řehounková K. (eds) (2010): Pískovny a štěrkopískovny. In: Řehounková K.,

Řehounek J., Prach K.(2010): Ekologická obnova území narušených těžbou nerostných surovin a průmyslovými deponiemi. Calla, České Budějovice 2010




autor:
ing. Jan Šinko
email: Jan.Sinko@seznam.cz

datum vydání:
17. února 2011


Diskuze k článku „Pískovny a jejich ochrana“



 

Líbí se Vám naše články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!


Nákupem na Bejvávalo.cz
podpoříte chod našeho serveru




Další publikování a šíření obsahu serveru Příroda.cz je bez souhlasu provozovatele zakázáno.
Pokud chcete nějaký obsah převzít tak nás prosím kontaktujte.

© 2004 - 2022 PŘÍRODA.cz
ISSN 1801-2787

Magazín PŘÍRODA.cz je soukromý projekt, provozovaný už od svého začátku v roce 2004 zcela BEZ DOTACÍ či jakékoliv jiné státní podpory.