I dřeviny mají v pískovnách své místo

ích najdeme skutečně krásně provedené rekultivace jako např. na Veselských pískovnách. Zde je využito v co největší míře již vytvořeného porostu. Právě v těchto dnech nádherně zbarvené listí podzimu vytváří asi nejkrásnější scenérii z celého roku. Pojďme se nyní podívat jaké dřeviny můžeme v pískovnách nalézt.

Z jehličnanů zde najdete především borovice, vysazuje ze zde i jalovec

Z jehličnanů určitě nejčastěji nalezneme borovici lesní (Pinus sylvestris). Mnoho pískoven vzniklo na místech původních borových lesů. Po ukončení těžby se na vzniklých písčinách záhy vedle jednoletých rostlin objevují i semenáčky borovice lesní. Borovice lesní (Pinus sylvestris) je také nejčastěji používanou dřevinou k lesnickým rekultivacím. Borovice je jedná z mála rostlin schopná růst i na písčitým substrátu. Zpočátku jsou přírůstky poměrně velké, ale asi po dvaceti letech vlivem vyčerpání živin přestávají téměř růst. Proto je často před výsadbou borovic na písek navezena vrstva zeminy. Tím se však zničí podmínky pro rozvoj vzácných druhů rostlin a živočichů písčin. Lesnickou rekultivací vznikají jen pouhé monokultury v řádcích, nikoliv původní borový les. Existují i opravdu kuriózní výsadby borovic v rámci lesnických rekultivacích, kdy byl již vytvořený porost s převahou borovicí lesní (Pinus sylvestris) zničen a na stejné místa byla navezena zemina a vysazen monokultura borovice lesní (Pinus sylvestris) stejně vzrostlými sazenicemi jako původní porost. Ale i samovolný vývoj náletů borovic může překvapivě za určitých okolností vést k zajímavé situaci, kdy vzniká dojem provedené rekultivace, protože se dřeviny vyskytují jakoby v řádcích. Borovice lesní v pískovnách nejčastěji najdeme na březích štěrkopískových jezer, na sušších stanovištích v poslední fázi sukcesního vývoje a na suších místech pískoven, kde se vytvořilo rašeliniště.

Kromě borovice lesní většinou na březích štěrkopískových jezer můžeme nalézt i borovici Banksovu (Pinus banksiana). Jde o nepůvodní druh borovice, který byl někdy na břehy jezer vysazován. Tento druh totiž velmi dobře snáší písčité půdy s nedostatkem vláhy a působí ozdobným dojmem. Je to velmi skromný druh, který v podstatě nepotřebuje žádnou údržbu. V případě velmi výrazných změn podmínek jako jsou např. povodně je výrazně citlivější než borovice lesní. Od borovice lesní jí nejlépe odlišíme podle šišek přisedlých i na větvích. Také další druhy jehličnanů, které najdeme v pískovnách bývají většinou nepůvodní vysazené druhy. K nim patří např. smrk pichlavý (Picea pungens), který byl v některých případech použit v rámci lesnických rekultivacích. Typický pro tento druh je tuhé a pichlavé jehličí.

Z ohrožených druhů dřevin se někdy do pískoven vysazuje jalovec obecný (Juniperus communis). Jedná se většinou o malý keř nebo strom, někdy však může dosahovat až 10 m. Jehličí je poměrně krátké, ostré, modrozelené barvy. Plodem je modrá, kulatá bobule. Pískovny představují vhodné místo výsadbu jalovce, protože má rád suchá a slunná stanoviště a nijak mu nevadí chudá písčitá půda. Otázku vhodnosti či nevhodnosti vysazování ohrožených druhů do přírody v tomto případě často ukončí vlastníci rekreačních chalup, kteří si je přesadí na své zahrádky.

Na podzim hrají i pískovny všemi barvami

Na mokrých stanovištích pískoven se někdy vytvoří porosty vrb. Souvislé porosty vrb také někdy vytvářejí litorál velkých jezer. Jednotlivé druhy vrb se velmi těžko rozlišují. Nejsnadněji bychom určili vrbu jívu (Salix caprea) v předjaří podle bílých jehněd (kočiček). Tento druh vrby se v pískovnách vyskytuje spíše řidčeji a pokud ji v pískovně najdeme tvoří většinou menší příměs v porostech jiných druhů vrb. Častým druhem vrb zejména v písnicích je vrba popelavá (Salix cinerea). Pro tento druh vrby je typický především její celkový vzhled, kdy již zdálky vytváří velký kupolovitý, ale nahoře zploštělý tvar. Kromě domácích druhů vrb můžeme na březích některých jezer nalézt nepůvodní vysazené druhy vrb nebo okrasné kultivary původních druhů. V současné době je vysazování vrb do pískoven pokládáno za zbytečné, protože vrby pronikají z okolí do pískoven velmi lehce.

Další dřevinou vlhkých pískoven je olše lepkavá (Alnus glutinosa). Pro tento strom jsou typické především řapíkaté široce vejčité listy, dlouhé 4 – 10 cm. Druhový název je zvolen podle někdy lepivé spodní strany listů. Je to jedná z mála dřevin, kterou je vhodné vysazovat na mokrá stanoviště pískoven. I zde platí, že výsadby dřevin do pískoven je vhodné provádět jen tam, kde není nebezpečí ohrožení cennějšího společenstva. Olše však také patří k pionýrským dřevinám, která jako jedna z prvních dřevin proniká na nová stanoviště. V pískovnách můžeme semenáčky olší nalézt již i iniciálních stádiích na vlhk