autor: Wikipedia, http://www.wikipedia.org

Být „supersamcem“ je samozřejmě skvělé, jenže pokud je šarvátek příliš, dotyčný druh se vystavuje většímu riziku vyhynutí. Plyne to ze studie, kterou provedli odborníci z londýnské School of Biological and Chemical Sciences.

Když je populace dostatečně velká a daří se jí dobře, častá účast v agresivních kláních o přízeň samic rozhodně nepředstavuje špatnou strategii. Jakmile ale nastanou nějaké problémy, může jít o cestu vedoucí k sebezničení.

Vědci pomocí počítačového modelu hledali odpověď na otázku, zda se „bojechtivá“ zvířata dokážou lépe vyrovnat s různými změnami životního prostředí (rostoucí teplota, acidifikace a tak dále). Výsledky byly jasné – čím je dané populace menší, tím vyšší je pravděpodobnost, že soupeření samců přispěje k jejímu vyhynutí.

Důvodem je skutečnost, že nikdy nemůžete mít všechno. Pokud investujete příliš energie do toho, abyste získali samice s nejlepšími geny (a zplodili s nimi potomky s nejlepšími geny), bude vám pak chybět v jiných situacích. Snadněji se tedy stanete kořistí nějakého predátora, zraníte etc.

V případě, že má populace více než 100 jedinců, výhody pohlavního výběru převažují nad jeho nevýhodami. Pro poloviční populaci to však už neplatí.

„Ačkoliv tyto výsledky mají v současnosti převážně teoretický charakter, jsou významné z hlediska zachování obrovského množství zvířat,“ upozornil spoluautor dotyčné studie Dr. Rob Knell.

Zdroj: EurekAlerts!