Spálený les jako dočasný ráj včel, motýlů a květin

autor: Petr Kadlík
Každý jistě viděl děsivé záběry spálených lesů v Českém Švýcarsku. Zajímá vás, jak se po pouhých dvou letech může podobně vypálený les na velkém území změnit?


Obří požár „Holiday Farm Fire“

V září roku 2020 začal poblíž farmy Holiday, pravděpodobně díky spadlému elektrickému vedení, jeden z největších lesních požárů v americkém Oregonu. Původně lokální požár se tehdy rychle rozšířil údolím řeky McKenzie a zachvátil hustě zalesněné podhůří na obou březích. Díky kombinaci velkého sucha a silného větru oheň přes veškerou snahu hasičů nakonec spálil území na gigantické ploše 700 kilometrů čtverečných. Pro srovnání, současný katastrofický požár v Českém Švýcarsku zachvátil les o ploše „jen“ cca 10 kilometrů čtverečných.

Jako fénix z popela

Nekontrolovaný požár v lese je sice událost, která na svém území zničí téměř vše živé, ale v přírodě jako takové jde o relativně běžnou událost. Už dávno před příchodem lidí na svět se příroda naučila vypořádat se s požáry, zapálenými třeba od blesku. Spáleniště se tak zároveň stane výživnou půdou pro nový život, který si sám najde svou cestu.

Dá se ale obnově lesa pomoci a celý proces urychlit?

Tuto otázku se rozhodla zkoumat ekoložka Lauren Ponisio z University od Oregon se svými postgraduálními studenty. Poblíž ranče Whitewater na strategicky zvolených místech zasela asi 20 pečlivě zvolených druhů rostlin.

Při další návštěvě území po devíti měsících od zasetí byly plochy k nepoznání. Místa, kde byl před požárem původně hustý les, nyní díky dostatku světla připomínala spíš rozkvetlou louku plnou života. Na spáleništi se báječně dařilo například proměnce (Gilia capitata), kolinsii (Collinsia grandiflora) a svazence (Phacelia heterophylla). Na mýtinách se nově zasetým rostlinám dařilo hůře, protože musí bojovat s konkurencí původních rostlin.

Zajímavé bylo množství opylujícího hmyzu, které velké množství rozkvetlých rostlin přilákalo. Přestože bylo území na ohromné ploše zcela spálené, tak zde bylo několik druhů čmeláků, včely medonosné, včely samotářky a další zástupci z čeledí čalounicovitých a ploskočelkovitých.

Podle výzkumnice Lauren Ponisio je trochu záhadou, jak včely nově zaseté rostliny našly. Včely při hledání květů a hnízdišť urazí různé vzdálenosti. Koloniální včely, jako jsou čmeláci, vysílají dělnice, aby hledaly nové zdroje.

Většina včel však není koloniální, jsou jako běžný hmyz, kde si každá samička staví vlastní hnízdo. Takové včely mohou vyhledávat oblasti s květy a pak si v jejich blízkosti stavět svá hnízda. Včely rády hnízdí v blízkosti zdrojů, takže bude zajímavé sledovat, jaké množství opylovačů na bývalém spáleništi zůstane a kolik se jich přesune dál.

Samotné sledování obnovy spáleného území je ale teprve na začátku.

Podaří se nově vysetým květinám rozšířit na další území? Zůstane na bývalém spáleništi velké množství opylovačů, nebo se většina zase přesune jinam? A co se stane s rostlinami, až jim začnou místní rychle rostoucí douglasky (Pseudotsuga) brát světlo?

Výzkumu se podařilo získat grant od Mills Davis Foundation, aby pozorování mohlo nerušeně pokračovat i v dalších letech. Počet požárů lesů bude do budoucna celosvětově pravděpodobně nadále vzrůstat, takže budeme nezbytně potřebovat i nové poznatky s urychlením obnovy vypálených lesů.


Zdroj: Phys.org



témata článku:
autor:
datum vydání:
4. srpna 2022


Diskuze k článku „Spálený les jako dočasný ráj včel, motýlů a květin“



 

Líbí se Vám naše články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!