Děkujeme všem, kdo nás podporují!

autor: RNDr. Jiří Jakl
V posledním článku věnovanému Českému svazu ochránců přírody jsem nastínil problém finanční podpory základní organizace JARO Jaroměř. Jak přežíváme?

Dnešní nevládní ochrana přírody patří bohužel mezi ty nechvalně proslulé "krácené oblasti", kde si stát nejvíce utahuje opasky. Proto je i pochopitelné, že je peněz nedostatek. Až donedávna jsme veškeré aktivity hradili z dobrovolných příspěvků našich členů a díky jejich obětavé dobrovolné činnosti. Největší příjmy jsme měli z různých brigád, kde naši členové dobrovolně odpracovali stovky i tisíce hodin. S vývojem doby však náklady na zajištění jednotlivých programů vzrostly a navíc už lidé v dnešní době nemají tolik času, co dříve.

Činnost naší organizace je úzce provázána s činností záchranné stanice. Ta by nemohla fungovat bez finanční a materiální podpory celé řady institucí, organizací, firem a jednotlivců. Našim sponzorům jsme velice vděční, bez jejich pomoci by realizace myšlenky zbudovat a provozovat v Jaroměři zařízení, které zachraňuje, léčí a opět do přírody navrací stovky živočichů (většinou poraněných lidskými aktivitami) z téměř celého Královéhradeckého kraje nebyla možná.

Lidé a firmy pomáhají jak poskytováním různých služeb a materiálů (dodávky pytlů krmiva (Darwin's pet Náchod), či materiálu na výstavbu (Lesy ČR), zvířátka jsou v péči veterinářů z areálu Jaroměřské nemocnice, kteří je operují a léčí jen za pouhé hrazení nákladů, ale pomáhají i finančně.

Sponzorů a dárců si velmi vážíme také proto, že svými penězi a službami mohou podporovat jiné aktivity, jež mohou být i více medializovány, jako třeba sportovní a kulturní akce (to je případem Východočeská energetika, která pro rok 2004 změnila strategii sponzorství a přesto, že v minulých letech její podpora byla velmi štědrá - 50.000,-Kč, nepřispěla v roce 2004 letos již nic - největší podíl našich pacientů přitom tvoří právě oběti rozvodu elektrické energie a kdo jiný by nás měl podporovat, než ten kdo nechce tolik investovat do ochrany vedení proti popálení ptáků.

Podpora sponzorů však není vůbec jistá a do budoucna nelze počítat s jistou podporou ani od státu (bude třeba splácet státní dluh, nehledě na absenci příjmů státu ze ziskových aktivit a podniků (které budou možná také doprivatizovány) a nutnosti zajišťování zisků zahraničním investorům - málokdo ví, že podle neoficiálních zdrojů činí u nás zisk zahraničních investorů možná více než 400 - 800 nezdanitelných miliard ročně a tito investoři rozhodně nemají zájem přispívat na ochranu místní přírody (jedinou výjimkou dosud byla Česká spořitelna, která podpořila síť záchranných stanic), pro tištěná média, vlastněná cizím kapitálem, je navíc tato informace tabu.

Lidé zajišťující chod stanice a plně oddaní činnosti organizace se pohybují na hranici chudoby. Vedení organizace je ubytováno na záchranné stanici, má tedy alespoň kde hlavu složit. Přesto, že denně tito lidé pracují nezřídka i 16 hodin (zajištění chodu stanice, papírování, realizace projektů a akcí organizace), jejich práce jakoby pozbývá efekt. Nemohou si platit ze svého zdravotní a sociální pojištění, proto nezbývá než být dlouhodobě zaregistrováni na úřadu práce.

Inu počty jsou to jednoduché, zhodnoťme bilanci roku 2004. Od státu, státních podniků a státních institucí (MŽP, Lesy ČR, město Náchod a Hradec Králové) se podařilo v minulém roce na provoz a dostavbu záchranné stanice v Jaroměři získat celkem 145 000,- Kč, sponzoři a soukromí dárci pak přispěli částkou 118 600,-Kč. Dohromady tedy tvořily příjmy záchranné stanice cca 265 000,- Kč. Z toho cca 90 tisíc spolkl jen materiál na dostavbu stanice (plynový kotel, topné články a rozvody, výstavba voliér). Zbývá tedy již jen 173 000, které lze relativně použít mimo jiné i na mzdu pro alespoň jednoho ze tří pracovníků stanice. Pokud si vydělíme 173 000 Kč dvanácti měsíci, vychází nám mzda cca 14 400 hrubého. Z té musí sice organizace zaplatit daně, sociální a zdravotní a zdanit ji musí i zaměstnanec, ale nakonec by to přece jen vyšlo na dnešní poměry sice podprůměrný, ale přece jen solidní plat. Má to však jeden háček. Uvedených a zbylých 173 000,- Kč nebylo určeno jen na mzdu, ale musel se z této sumy zaplatit také nutný nákup pultového mrazícího boxu, krmení, energie, veterinární materiál a cestovné pro poraněné pacienty. Jistě tedy chápete, že na mzdu toho potom už opravdu mnoho nezbylo.

Takto to nelze dělat donekonečna. Měl jsem možnost na loňské brigádě při sečení horských luk v podhůří Orlických hor u řeky 'Olešenky' tyto lidi blížeji poznat. Evidentní bylo jejich vyčerpání a bylo nutno je nějak psychicky podpořit, že jejich práce má smysl. Denně se snaží pomoci přírodě, kterou řada lidí bezostyšně přehlíží, někteří dokonce věří nešťastným větám našeho pana prezidenta, že na přírodu je třeba nejdříve si vydělat a že naše činnost spočívá místo konkrétní pomoci přírodě jen v omezování podnikatelských záměrů (viz. první nebo druhý článek na www.klaus.cz)

Podle slov jednoho kolegy bych si na situaci v ochraně přírody měl zvyknout. Je to často bezděčná práce, všechno kolem toho je pomalé a často bezúspěšné. Na jedné straně jsou nejrůznější úředníci, na další straně sobeckost některých lidí a nakonec je tu vlastní příroda s několika človíčky, kteří ji zbavují odpadků, starají se o zvířátka a kytičky, které by jinak ztratili místo pro život, snaží se vést veřejnost k odpovědnému přístupu k přírodě apod. Že vlastně o nic nejde?

Velmi bych prosil čtenáře tohoto příspěvku a zejména vedoucí občanských sdružení a ochranářských organizací, aby o své situaci poreferovali alespoň v diskusi k tomuto článku. Protože tento článek jsem vydal i na Oživotě.cz je možno navázat na reakce, které se objevily na tomto serveru.



autor:
datum vydání:
6. dubna 2005


Diskuze k článku „Děkujeme všem, kdo nás podporují!“



 

Líbí se Vám naše články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!