Vlhkost vzduchu a pocitová teplota

Dalším jejím ukazatelem je rosný bod, který je definován jako teplota, při které by vodní páry nacházející se ve vzduchu mohli vzduch nasytit. Při poklesu teploty pod hodnotu teploty rosného bodu dochází ke kondenzaci vodních par a tvoří se mlha nebo rosa. Stejně jako o teplotě vzduchu, tak také v souvislosti s vlhkostí vzduchu hovoříme o tzv. denním a ročním chodu. V zimním období maximum souvisí s maximem teploty a nastupuje kolem 13 hodiny. V letním období jsou typická dvě denní maxima a minima. Ranní minimum a polední maximum souvisí s teplotou ale druhé večerní maximum souvisí s poklesem intenzity turbulence a růst teploty tady znamená snížení tlaku par a její pokles se projevuje růstem tlaku par. Denně se z médií dozvídáme jaká bude odpolední maximální nebo naopak minimální ranní teplota. Avšak ne vždy teplota, kterou objektivně změříte na teploměru odpovídá tomu, jak teplo a chlad vnímáme na vlastní kůži. Jednou z příčin může být fakt, že předpovědí udávané teploty se vztahují ke standardnímu měření v meteorologických budkách. Tedy v zastíněném, před větrem chráněném místě 2 metry nad travním povrchem. Každému je přitom jasné, že na asfaltovém dvoře na přímém slunci bude teplota výrazně vyšší.

Druhým faktorem, který je třeba vzít v úvahu je pak subjektivní vnímání teploty lidským organismem. Tento faktor je vysoce individuální, někdo má rád teplo, jiný chodí i v zimě v krátkých kalhotách. Termoregulační systém každého z nás se s vnější teplotou vyrovnává jinak úspěšně. Přesto lze vliv ostatních meteorologických prvků na vnímání teploty určitým způsobem vyjádřit prostřednictvím takzvané „pocitové teploty“.

Ta je v horkých dnech zvyšována právě větší vlhkostí vzduchu – hovoříme o dusnu a pro středoevropana je snesitelnějších suchých 37 °C v poušti, než stejných, ale vlhkých 37 °C v tropech. Je to dáno tím, že ochlazování odpařováním kapiček potu na povrchu kůže je účinnější v suchém vzduchu, než ve vlhkém, který již další vodu (pot) není schopen pojmout, protože je blízký stavu nasycení. Pot tak zůstává na těle a pocitově zvyšuje pocit horka.

Naopak vítr pocitovou teplotu výrazně snižuje, což je asi nejcitelnější při nízkých teplotách blízko 0 °C, tomuto efektu se říká „wind chill“. Nepříjemné prochladnutí při lyžování za –2°C a silného větru a naopak skvělé lyžování při –10 °C° při jasné obloze si vybaví snad každý lyžař. S efektem „wind-chill“ se ale můžete setkat za horkých dnů na pláži u moře, kdy bríza (místní vítr vyrovnávající rozdíly teploty mezi mořem a pevninou) snižuje pocit účinku slunečních paprsků na organismus a člověk se velmi snadno spálí.

V USA je pocitová teplota poměrně běžným údajem uváděným v meteorologických předpovědích. Její přesné určení není úplně snadné, vypočítává se ze vzorců do nichž se dosazuje právě rychlost větru, vlhkost vzduchu a případně další parametry.