PŘÍRODA.cz

Na vozíku nebo s kočárkem to nemusí být v Národním parku Podyjí pro návštěvníky vždy jednoduché. Speciální stezky pro lidi s hendikepem zde zatím bohužel neexistují. I přesto bychom vám rádi doporučili několik tras, po kterých se můžete vypravit. Zavedou vás do údolí řeky i na některé nádherné vyhlídky.

Do odlehlých oblastí Tibetu jsem se dostal jako dobrovolník občanského sdružení M.O.S.T., které začalo v roce 2010 ve spolupráci s místními tibetskými organizacemi podporovat projekty zaměřené na vzdělání tibetských dětí. Do odlehlých oblastí Tibetu jsem se dostal jako dobrovolník občanského sdružení M.O.S.T., které začalo v roce 2010 ve spolupráci s místními tibetskými organizacemi podporovat projekty zaměřené na vzdělání tibetských dětí.

"Pěkný den, přeji, milý příteli.", pozdravím jednoho známého, kterého jsem už od léta neviděla. "Pěkný den i tobě.", odpoví a bez ustání nad něčím kroutí hlavou.

Nedaleko Hodonína se nalézá, ukryto uprostřed nádherných lužních lesů, jedno z nejimpozantnějších míst. Místo, kde se nádherná příroda prolíná s historií. Můžete se obdivovat velkolepým stromovým velikánům, stejně jako v němém úžasu stát před pozůstatky obrovské velkomoravské baziliky a rozjímat nad kulturním a vzdělanostním odkazem učenců Cyrila a Metoděje. Pojďme se vypravit do Mikulčic.

Jaro se již v Českém středohoří ujalo zcela své vlády, a tak se s kamarádkou vydáváme navštívit nedalekou kolonii syslů obecných žijících v Národní přírodní rezervaci Raná. Paprsky slunce klepající na dveře jejich nor, malé spáče jistě už dávno probudilo ze zimního spánku. :)

Sloni v Zoo Praha se budou brzy stěhovat do nového pavilonu. Díky němu se zoologická zahrada zařadí mezi špičku v Evropě. Ten stávající, ve kterém sloni žijí již od sedmdesátých let, totiž již delší dobu nevyhovoval.

Datum cesty: 27. 11. 2010 – 24. 1. 2011 Páni, Filipíny, no to je … jo, docela daleko, v tropech, nikoho tam nebudu znát, a pak ty různé nemoci, pavouci, krysy, švábi .. a dva měsíce je dlouhá doba. A co teprve povstalci na Mindanau! Tak takhle nějak jsem uvažovala před odletem na dobrodružnou cestu přes celý svět. V Čechách připadá člověku všechno strašně nebezpečné, už jenom slovo „tropy“ vyvolává mnoho děsivých představ. Navíc v očkovacím centru…

Slunce se již docela silně opírá svými paprsky o mou tvář a já se tomu nijak nebráním. Sedím na autobusové zastávce a čekám. Vypadá to, že zima se dala na ústup a já si pomyslel, že nevyužít tak krásný den a nevyrazit do přírody, by byla obrovská chyba. Když jsem hledal v mapě místo kam vyrazit, spočinul můj zrak na Tišnovsku. Přesněji na okolí malého městyse Lomnice. Vyhledal jsem si o Lomnicku další informace. Natolik mě nadchly, že jsem hned druhý den…

Krásné podzimní dny přímo vybízejí k turistickým aktivitám. Vzduch krásně voní a sluníčko příjemně hřeje. Vydejme se společně na jedno z nejúchvatnějších míst Moravského krasu. Místo, kde se neutuchající síla přírody prolíná s působením člověka a vytváří podivuhodné scenérie. Pojďme po stopách starých hutníků k jeskyním obydlím lovců koní a sobů. Navštivme Rudické propadání.

Na světě je mnoho cest. Cesty, cestičky nebo ještě viditelné nevyšlapané stopy, které po sobě zanechaly něčí kroky, v nichž rozpoznáme drápy šelmy, podkovy kopyt nebo lidskou podrážku. V tuto chvíli nikdo z nás netuší, zda se právě těmito šlépěji vydají další a jestli si tuhle zatím ještě ne-cestičku oblíbí. Jsou cesty, které nás bezpečně vodí celá staletí a existují takové, jenž zarostly vysokou trávou a bodláčím a nikdo už po nich nikdy…