PŘÍRODA.cz

Něco pro ochlazení v horkých letních dnech. Ikdyž letos zas až takové horko, jako bylo třeba loni, není. Alespoň tady u nás.

Mezi základní meteorologické prvky patří také vlhkost vzduchu, kterou vyjadřujeme množstvím vodních par ve vzduchu. Základní charakteristikou vlhkosti vzduchu je napětí vodních par, která vyjadřuje tlak vodní páry ve směsi se suchým vzduchem.

Podmořský svět začíná v mělčinách u pobřeží a noří se až do takových hloubek, jakých dosahuje např. tichomořský Mariánský příkop (10 924 m).

Určitě jste se také setkali s pravidlem, že zalévat, kropit, zavlažovat a rosit se má buď ráno nebo večer. V pravé poledne se v teplém půlroce totiž až 10 % vody rovnou vypaří a to jak z povrchu rostlin tak z půdy.

Po třech zmrzlých mužích je na jaře snad druhá nejznámější pranostika právě ta medardovská, která připadá na 8. června, což je období, kdy se pomalu začínají stírat teplotní rozdíly mezi pevninou a oceánem.

Zjednodušeně lze říci, že pomocí Langova dešťového faktoru (LDF) klasifikujeme a hodnotíme oblasti podle dostupnosti vláhy v půdě pro rostliny. Vyjadřujeme ho jako podíl průměrného ročního úhrnu srážek a průměrné roční teploty vzduchu daného místa. Jako jeho limitní hodnota pro sucho je považována hodnota 70.

Tomu z nás, který si alespoň částečně všímá počasí, určitě neuniklo, že letošní zima byla tak trochu „letní“ a také duben byl teplotně nadprůměrný, zato skoro beze srážek. V Praze-Libuši bylo v dubnu 20 dnů s odpoledními teplotami nad 20 °C, z toho v šesti dnech se teploty vyšplhaly přes 25 °C.

Když se podíváte na oblohu, po většinu času na ni uvidíte více či méně oblaků. Oblaka a déšť jsou výsledky fyzikálních procesů v atmosféře. Nelekejte se, i když existují složité fyzikální vzorce popisující, co se s vodou v atmosféře děje, vše je vlastně jednoduché.

Vzpomínám si na jednu z prvních přednášek na univerzitě, kdy se pan profesor nás studentů zeptal: "Co myslíte, vydrží v zimě u nás na záhonu pórek?" Snad pouze polovina z nás studentů si tipla správně: ano.

Soužití lidí a šelem bylo vždy problematické a to především vinou malých znalostí o chování těchto zvířat, a šíření nepravdivých mýtů. Dnes se zdá, že pod vlivem osvětové činnosti lidé začínají důležitost přítomnosti šelem v přírodě chápat. Přesto se však všichni musíme neustále učit, jak žít v souladu s těmito zvířaty, a neubližovat přitom ani šelmám ani sobě.