Sluka lesní – Scolopax rusticola

autor: Ing. Lenka Drbohlavová
Nejlepší způsob pozorování sluky je v období toku, protože samci za soumraku létají nad mýtinami a vydávají pro toto období typické a nezaměnitelné pískání. V ostatním období je nelehké sluku zahlédnout pro její samotářský způsob života.

třída ptáci (Aves)
řád dlouhokřídlí (Charadriiformes)
čeleď slukovití (Scolopacidae)
rod sluka (Scolopax)

Vzhled

Sluka lesní má délku těla 33-38cm a rozpětí křídel 55-65cm. Její velikost odpovídá přibližně velikosti holuba.

Má dlouhý rovný zobák a mohutnou hlavu, na které jsou charakteristické příčné proužky. Tělo je robusní. Oproti ostatním příbuzným druhům nemají tak špičatá křídla. Samci a samičky jsou stejného zbarvení.

Rozšíření

Vidět jí můžeme od západní Evropy východně až po Japonsko. Zimoviště má v západní Evropě, Středomoří, na Blízkém východě a v jižní Asii. V ČR se vyskytuje od března do listopadu – někdy i přes zimu.

Způsob života a potrava

Jedná se o skrytě žijícího ptáka. Je samotářský a často ho zpozorujeme pouze po vyplašení nebo v době toku. Aktivní bývá za soumraku a v noci.

Živí se drobnými živočichy např. žížalami, které hledá dlouhým zobákem v měkké půdě nebo ve spadaném listí. V menší míře se živí i semeny a částmi trav.

Sluka lesní je převážně tažná. Do ČR přilétá od března do půlky května a do zimovišť odlétá během října až listopadu. Mimořádně u nás i přezimuje. Hnízdí na většině území ČR, častěji ve vyšších polohách.

Rozmnožování

Sluka lesní hnízdí ve vlhkých listnatých lesích s mýtinami a průseky. Hnízda jsou charakteristická tím, že se jedná o důlek v zemi, vyskytující se většinou na hranici stromového porostu. Hnízdění probíhá jednou až dvakrát do roka.

Tokající samce je možno spatřit od března do dubna (ve vyšších polohách i v květnu), kdy létají za soumraku nad mýtinami. Za letu vydávají třikrát až čtyřikrát opakované hluboké „KVORR KVORR“, zakončené vysokým písklavým „PSÍPP“. Odlišují se tedy značně od zvuku, který vydávají mimo toto období (to je pak pro ně typické za letu vydávat velmi hlasité „CIVIC“). Na zemi čeká samice, ke které se tokající samec snese a dojde k páření. Samice jsou polyandrické a dokáží se pářit s více samci. Samec po dokončení snůšky opouští samici. Ta se už potom o vše stará sama.

V hnízdě většinou bývá od dvou do pěti vajec. Vejce jsou skvrnitá v barvě nejčastěji žluté, vzácněji růžové, olivové, olivově-hnědé nebo červeno-hnědé a velikosti 43,5 x 33,5mm. Inkubační doba je 20-21dnů. Krátce po vylíhnutí opouští mláďata hnízdo a ve věku 5-6 týdnů jsou již plně nezávislá. Samice je schopna přenášet mláďata v letu – nejčastěji přitisknutá nohama k břichu.

Ochrana

Jedná se ohrožený druh a sluka lesní je zvláště chráněná.

Možnost záměny

Na první pohled by se dala sluka lesní zaměnit s bekasinou otavní. Hlavním rozdílem je, že bekasina otavní má malou hlavu s podélnými pruhy, zatímco sluka lesní má mohutnou hlavu s příčnými proužky.

český název Sluka lesní
latinský název Scolopax rusticola
hlavní znaky dlouhý rovný zobák, mohutná hlava s příčnými proužky, robusní tělo, hřbet s tmavě hnědou kresbou, samec a samice stejného zbarvení
způsob života samotářský
rozšíření ČR na většině území, častěji vyšší polohy
rozšíření svět zimoviště – západní Evropa, Středomoří, Blízký východ, jižní Asie
potrava drobní živočichové – např. žížaly, v menší míře semena, části trav
doba sezení na vejcích 20-21 dnů
počet mláďat 2-5
ochrana zvláště chráněná

zdroje:
1) Einhard Bezzel, Ptáci
2) www.cs.wikipedia.org



autor:
datum vydání:
15. března 2013


Diskuze k článku „Sluka lesní – Scolopax rusticola“



 

Líbí se Vám naše články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!


Nákupem na Pieris.cz
podpoříte chod našeho serveru