Dýně - tykev obecná

autor: Mgr. Jana Hájková
O víkendu jsme oslavili Dušičky a Halloween, tedy svátek Všech svatých. Již několik let se tento křesťanský zvyk dostává i do našeho českého podvědomí. A právě díky zdobení a vyřezávání dýní i do našich domácností. Pojďme si tedy říci něco o této kulturní plodině, která se k nám rozšířila díky zámořským objevům Kryštofa Kolumba přes mezizastávku v Asii, tedy spíše východní cestou.

ttřída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
řád tykvotvaré (Cucurbitales)
čeleď tykvovité (Cucurbitaceae)
rod tykev (Cucurbita)

Charakteristika

Jedná se o keříčkovitou rostlinu. Další možnou rozšířenou variantou této rostliny je popínavá plazivá lodyha se zakrnělými větvenými úponky. Stonek dýně bývá velmi dlouhý. Dosahuje délky až několika metrů. Na svém příčném průřezu je hranatý, obvykle ve tvaru ostroúhlého pětiúhelníku. Květenství tykve má typickou pampeliškově žlutou barvu. Tykev obecná patří mezi jednodomé rostliny, které mají samčí i samičí květy pohromadě. Listy mají tmavě zelené zbarvení a mohou být i absolutně nedělené. „Jsou dlouze řapíkaté, trojúhelníkovité, dlanitolaločné s nevýraznými až hluboce zaříznutými laloky, s okraji různou měrou zubatými, nejčastěji 15-40 cm široké, stejně jako stonky drsně chlupaté, úponky 2-6 klané. Kalich je zvonkovitý, kolem 10 cm dlouhý, víceméně vzpřímený, samčí květy s delšími (až 20 cm) stopkami.“ (zdroj: 1) Stopka vyrůstá navrchu plodu tykve a je široká podle celkové velikosti dýně. Na konci pak bývá mírně rozšířená a lze ji snadno oddělit od plodu.

Plodem tykve obecné jsou typické bobule. Tyto bobule mají nejrůznější tvary a velikost. Většinou ale známe díky Halloweenu ty, které jsou nažloutlé až oranžové a typickým tvarem dýně pro tento svátek je koule s vyniklými vnějšími žebry. Může nám ale celkem běžně vyrůst do tvaru hrušky, disku nebo dokonce klobouku, zvonku či houby. Některé dýně jsou ale i zcela zelené nebo bílé. Zdá se, že variabilita této rostliny nezná meze, jelikož nejsou mnohé tykve jen jednobarevné, ale mohou být žíhané, skvrnité nebo pruhované (a to i příčně). Oplodí tykve také mívá nejrůznější tvary, většinou je hladké nebo rýhované. Setkat se ale můžeme i se slupkou, která je bradavičnatá a může mít na sobě ještě slabou jakoby voskovou slupičku. Oloupeme-li vrchní asi centimetr tlustou vrstvu tykve, která je celkem tuhá, objeví se bílá, nažloutlá až krémová nebo naoranžovělá dužnina. Ta má vláknitou konzistenci a může mít nasládlou, ale i nahořklou příchuť. Někdy je plod z části nebo i zcela dutý.

Plody dýně obsahují velké množství semen. Tato semínka jsou ve tvaru ploché hrušky nebo kapky, mají světle hnědé zbarvení a na okrajích jsou ohraničeny jemným rýhovaným lemem. Jejich obal se dá lehce rozlousknout. Podle velikosti plodu dosahují i velikosti semínek variabilních 5-20 milimetrů. (zdroj: 1) Dýně je příbuzná s cuketami a patizony.

Rozšíření

Tykev obecná pochází původně ze Střední Ameriky. Její nejstarší semena pocházejí až z období 5000 let před naším letopočtem. „Pravděpodobně se jedná o první zdomácnělý druh rodu a o jednu z nejstarších plodin Mexika (Oaxaca - 8750 př.n.l.), kde byla pěstována ve smíšené kultuře s kukuřicí a fazolemi; podle některých údajů se do Peru dostala ještě před kukuřicí (kolem 3000 př.n.l.), jindy je uváděno, že až s Evropany.“ (zdroj: 1) Původně tato rostlina rostla v tropických oblastech, protože má velmi ráda teplé, srážkově nadprůměrné klima. Během svého vývoje se ale dokázala přizpůsobit takřka všem podmínkám a proto ji dnes lidé pěstují po celém světě. Snáší tak i sušší a chladnější oblasti až po chladné podhorské klima.

Ochrana

Tato kulturní plodina se v naší republice pěstuje spíše v malém množství. Lidé ji pěstují na zahrádkách nebo polích. Sama není takřka schopná růst ve volné přírodě a pokud již výjimečně zplaní, tak jen krátkodobě a nemívá plody. Zplaňuje především na rumištích, kompostech nebo skládkách.

Možné užití

Na internetu naleznete velkou spoustu receptů k nejrůznějším úpravám plodu této rostliny. Připravit si můžete dýňové džemy, šťávy nebo kompoty. Oblíbený je i dýňový koláč. Vzhledem k tomu, že obsahuje značné množství bílkovin, cukrů, vitamínů (C, D, E, B6, B12) a minerálních látek (sodík, draslík, vápník, magnesium, fosfor), je její konzumace tělu prospěšná. Uváději se hlavně protizánětlivé účinky. Její zbarvení napovídá, že obsahuje i alfa a beta karoteny. Díky absenci cholesterolu a minimálnímu podílu tuků se výborně hodí pro dietáře. Navíc je tykev velkým zásobníkem vody, je jí tvořena z 95 procent.

Jinak se využívá především dužnina, a to i u nezralých plodů. Mezi jedlé a konzumované části rostliny patří mladé stonky, listy, ale i květy. V potravinářství jsou využívaná dýňová semínka obsažená v plodech, která si mohou lidé snadno vyloupat. Z těch se vyrábí i moučka, která je dále využívána v kosmetickém průmyslu nebo jako přídavek do klasické mouky. Celými rostlinami se také krmí dobytek.

český název tykev obecná (dýně)
latinský název Cucurbita pepo
hlavní znaky rostlina keříčkovitého vzrůstu, nažloutlá až oranžová barva kulatého plodu s výrazným žebrováním, žluté květy, zelená stopka, dýňová semínka
rozšíření původně Střední Amerika, dnes celý svět
doba květu květen až srpen
květ (četnost) pětičetné
délka života jednoletá jednodomá bylina
půda tato rostlina neklade speciální podmínky na půdu
ochrana není

zdroje:
1) www.biolib.cz 2) cs.wikipedia.org 3) hobby.idnes.cz



autor:
datum vydání:
2. listopadu 2015


Diskuze k článku „Dýně - tykev obecná“



 

Líbí se Vám naše články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!