Potkan - Rattus norvegicus

Potkan
Autor: Jiří Bohdal

Vzhled

Potkan je jedním z nejpřizpůsobivějších savců. Je hlodavec a je často zaměnitelný s krysou obecnou (Rattus rattus). Hmotnost potkana je průměrně 400-600g, může se stát, že v dobrých podmínkách dokonce až do 900g. Samci jsou mnohem mohutnější, než samice, ty bývají až o 1/3 menší. Délka těla bývá v rozmezí 160 - 270 mm. Délka ocasu se pohzbuje kolem 170 - 230 mm. Jedním ze základních rozpoznávacích znaků je jeho lysý a šupinatý ocas, u kořene zesílený, převážně kratší než tělo. Hlava je mírně zaoblená, oči jsou drobné. Slabě osrstěné ušní botce jsou krátké (při přehnutí nedosahují k očím). Sluch má velmi dobrý i přesto, že má tak malinké uši. Ve zbarvení hřbetu převládá šedý až hnědý odstín, spodní strana těla je šedá. Ocas je svrchu tmavší než vespod. Samice má šest párů mléčných bradavek. Věk dožití bývá tři až čtyři let. Je to velice zdatný plavec, proto ho můžeme vidět v blízkosti vody, tam se totiž cítí jako doma. Jeho srst je hladká a delší než u krysy. Ta chrání proti chladu a vlhku. Potkan má celkem 16 zubů. Z toho má šest stoliček a dva řezáky v každé čelisti. Za to nemá žádné špičáky ani žádné třenové zuby.

Rozšíření

Potkan se v podstatě zabydlel všude po celém světě. Dá se říct, že žije téměř výhradně v těsné blízkosti člověka a jejich sídel. V 18. století se potkan dostal jako černý pasažér v nákladních prostorách lodí do Evropy a velmi brzy vytlačil skoro ze všech přímořských přístavů mnohem méně přizpůsobivou krysu. Dnes se však potkan dokáže přizpůsobit jakýmkoliv podmínkám kromě polárních oblastech. Je stále hojnější v těsné blízkosti zemědělských usedlostí, na městských skládkách odpadků nebo kanalizačních systémech pod městy. Na místech s hustým rostlinným krytem si vyhrabává celou řadu vzájemně spolu propojených tunelů, často ve srázných březích příkopů a na podobných místech.

Způsob života a potrava

Potkan je hlodavec a proto potřebuje obrušovat svoje hlodavé zuby, které obrušuje nejčastěji na tvrdším druhu potravy např. chleba, větve, ale je schopen se podobně jako myš prokousat skrz beton nebo slabší druhy pletiva a kabelů (i měkké kovy). Patří mezi jedny z nejinteligentnějších hlodavců v naší přírodě. Je to zvláštní, ale je schopen přežít i v této době, kde jsou známé různé důmyslné hubící prostředky. Potkana můžeme poznat podle hlasových projevů jako je prskání, bručení nebo také kvíkání. Žije v rodinných klanech a převážná je noční aktivita. Přes den se objevují velmi vzácně. Je sice pravda, že potkan se dožívá 3 - 5 let, však jen málo jich žije déle než jeden rok.

Všichni potkani jsou opravdoví všežravci. Vychází za potravou především v noci, ale můžeme ho zahlédnout již za večerního soumraku. Nemá sice žádný vynikající zrak, ale tento nedokonalost nahrazuje výborným čichem, pomocí kterého vyslídí vždy něco k snědku. Potkan se velmi rád živí obilovinami, ať již jsou uskladněné v pytlích v sýpkách či ještě čerstvé na polích. Žere však také velmi mnoho živočišné stravy. Loví jiné drobné hlodavce a jídelníček si zpestřuje i příležitostnými výpady do kurníků, kde napadá slepice nebo mladé kachny. Pokud má hlad, troufne si i na zvíře velikosti králíka. Stejně jako ostatní hlodavci neustále všechno ohlodává, protože musí stále obrušovat nepřetržitě dorůstající řezáky.

Rozmnožování

Samice potkana je připravena se rozmnožovat ve chvíli, kdy dosáhne věku kolem jedenácti týdnů. Mezi samcem a samicí před pářením neprobíhá žádné zvláštní namlouvání a ani později se mezi nimi nevytvoří žádný pevný svazek. Po páření už nemá samec na výchově mláďat žádný podíl. Samice si staví v různých dutinách pod zemí okrouhlé, neuspořádané volné hnízdo a používá k tomu všechen možný dostupný materiál, který najde, například slámu nebo pytlovinu. Za 21 dní až 24 dní po páření přichází na svět šest až jedenáct mláďat. Ze začátku jsou bezmocná, slepá a zcela odkázaná na mateřskou péči. Samice je kojí po dobu přibližně tří týdnů. Po uplynutí této doby mláďata již mohou opustit hnízdo a matka je schopna opět zabřeznout. Při dobrých podmínkách mívá samice tři až čtyři vrhy do roka. Jedna březí samice tak může založit během několika málo měsíců celou kolonii potkanů. Život kolonie se trvale odehrává v jedné oblasti o rozloze cca 6km². Jediný pár je schopen mít během jednoho roku přes 800 potomků.

Ochrana

Potkan se pro člověka stává velkým problémem, protože přenáší mnoho nemocí, např. salmonelózu. Lidé se již přes více než sto let bez úspěchu pokoušejí potkany vyhubit. Však rozmnožovací možnosti potkanů a schopnost dokonale využít každý druh jim zaručují přežití.

Fotografie: Jiří Bohdal - www.naturfoto.cz