Červenka obecná - Erithacus rubecula

Červenka obecná
Autor: Jiří Bohdal

Vzhled

Nachově zbarvené líce a hruď vynikají oproti lehce našedivělému peří v oblasti břicha a dolních končetin. Výrazně černá očka kontrastují v přechodu ve světle hnědé zbarvení na zádech. Mladé červenky se nápadně liší od dospělých jedinců, protože mají strakaté bříško, jež je tvořeno světle zbarvenými pery s hnědou špičkou.

délka: 14cm
délka křídla: 26 cm
hmotnost: přibližně 19,5g
pohlavní dospělost: v 1. roce

Rozšíření

Poměrně hojně se nachází v Evropě vyjma některých oblastí Středozemního moře a severní části Skandinávského poloostrova. Mimo to ji můžeme spatřit také na Azorských či Kanárských ostrovech. Takže i dovolená tam nám může alespoň trochu připomenout krásu naší přírody. Částečný výskyt je zaznamenán v severních oblastech Afriky. Setkat se s ní můžeme taktéž od předělu Evropy až po střední Rusko, Turecko a Írán. Hnízdí v lesích na zemi s hustým křovinatým porostem. Nyní není už vzácná ani v blízkosti člověka. Usazuje se například na okrajích lesů, živých plotech, či v zahradách. Hlavně samičky na zimu odlétají do severní Afriky a na jih Evropy. Většina samečků zůstává, aby chránili své území před případnými nežádoucími vetřelci. Samičky se k nám opět vrací v březnu.

Způsob života a potrava

Velmi typické je pro červenku hájení teritoria hlasitým zpěvem, kdy sedí na dobře viditelných místech. V zimě ji proti větru a mrazu chrání načechraná pírka. Na jaře je její zpěv nejzřetelnější, protože dává najevo: "Tohle je moje místo." Zároveň tak samečci vábí své budoucí nevěsty. Když se jim podaří přilákat partnerku, dochází k zesílení námluv a dvoření krmením samičky a třepetáním křídly.

Jejich zpěv je tedy nejvýraznější na jaře. Naopak na podzim, v době pelichání, jsou tišší. Vydávají tichý melancholický "podzimní zpěv" k obhájení zimního teritoria. U nás jsou nazývání čermáčkem, protože zpívají pěkně, ale posmutněle.

V Anglii jsou zase "červenkami" nazýváni tamější pošťáci díky svým červeným uniformám. Červenky tam jsou jakýmsi symbolem Vánoc. Jsou spojeny s vánočními pohlednicemi, jelikož je přinášejí poštovní "červenky".

Rozmnožování

Samička zjara zbuduje hnízdo, jež je nízko nad zemí, většinou v lesních houštinách, vyhnilých pařezech, okrajích příkopů nebo pod kořeny stromů. Nalezneme je také jen v dírách v zemi nebo jen mezi trsy trávy či mechu.

V zahradách si rády vybírají hnízdní budky polokruhovitého tvaru. Nebo se usídlují jen na římsách verandy či v kůlně.

Hnízdí od konce zimy až po začátek léta, takže není neobvyklé, že mnohdy hnízdí dvakrát. Je tedy možné vidět samičku sedící na druhé snůšce, zatímco sameček se ještě stará o mláďata z první snůšky.

Počet vajec se pohybuje kolem pěti až sedmi. Samička sedí asi po dobu dvou týdnů v hnízdě a sameček ji krmí. Potravu jí přináší až třikrát za hodinu. Takže můžeme říct, že se jedná o úctyhodný výkon.

Po třetím týdnu mohou mláďata bez větších problémů létat a stávají se tak plně samostatnými jedinci. Prvního roku života se nedožijí asi tři čtvrtiny mladých. Jsou uloveni dravci nebo zahynou při obhajování teritoria.

Ochrana

Není legislativně zvláště chráněn

Zdroj:
Encyklopedie zvířat , kolektiv autorů, IMP BV/International Masters Publishers s.r.o.

encyklopedie.seznam.cz

Fotografie:Jiří Bohdal - www.naturfoto.cz
Podrobnější taxonomické zařazení na www.biolib.cz
Hlas červenky obecné na www.rozhlas.cz/hlas