Křemenáč osikový - Leccinum aurantiacum

Křemenáč osikový
Autor: Jiří Bohdal

Charakteristika

Velmi se podobá křemenáči březovému, pouze pokožka klobouku má sytější tmavě červenou barvu. Ta může být i od oranžovočervené až do hnědočervené. Rourky jsou olivové až žlutavě sivé. Na řezu mají zbarvení hnědočervené až vínověčervené barvy. Někdy mohou být i nafialovělé. Podobné zbarvení získává i dužnina klobouku a měkkých částí třeně pokud jsou vystaveny účinkům vzduchu. Drobné šupiny na třeni jsou zpočátku bílé, později získávají jemný odstín žluté. Časem také od spodu oranžoví až kaštanově hnědnou. Výtrusný prach je hnědý. Dužnina je nejtvrdší v dolní části třeně. Zbarvuje se do zelené, modrozelené až ultramarínově modré.

Rozšíření

Křemenáč osikový tvoří mykorrhizy s osikou, jak už je patrné z názvu. Mimo to ale také s topolem. Najdeme ji nejčastěji v lese, ale vzácností není ani mimo něj.

Možné užití

Tahle houba je jedlá a také chutná. U starších křemenáčů si musíme dát pozor na zdřevnatělý třeň a naopak velmi měkký klobouk. Je vhodný do polévek, do houbových směsí nebo základů pod masa nebo jako smažený řízeček. Výborný je také naložený v octovém nálevu či konzervovaný v soli nebo tuku. Je možné ho i usušit. Použít se tedy dá do všech typů houbových pokrmů.

Možnost záměny

Snadno si ho můžeme splést s křemenáčem březovým. To by nám ale nemělo vadit, protože použití při přípravě pokrmů je skoro stejné. Ale já věřím, že se nad tím zamyslíte a pokud najdete křemenáče osikového, tak ho správně identifikujete.

zdroje: Doc. ing. Antonín Příhoda - Kapesní atlas hub 1
http://encyklopedie.seznam.cz

Jiří Bohdal - www.naturfoto.cz