TEST Nissan Leaf: První jízdní dojmy

Nissan Leaf není prvním sériově vyráběným elektromobilem, není ani nerychlejší nebo nejprostornější. Může se ale pochlubit dvěma jinými primáty: jako první elektricky poháněný automobil získal titul Auto roku a zároveň se jedná o nejprodávanější elektromobil na světě.

Doma v Japonsku už našel 5000 majitelů, v USA 2200 a v Evropě zatím asi 500. V EU se Leaf zatím prodává jen v několika zemích (např. Nizozemsko a Velká Británie), od příštího roku se přidá prakticky celá západní Evropa. Do střední Evropy Leaf dorazí nejdříve v roce 2013, Česká republika má ale prý velkou šanci, že bude první zemí z tohoto regionu.

Design karoserie je opravdu unikátem, přitom ale nepůsobí nijak nepatřičně. Naopak na příkladu modelu Juke je dobře vidět, že designéři Nissanu umí popustit uzdu své fantazii mnohem víc. Ve světle tohoto srovnání vypadá Leaf nezvykle, ale uhlazeně a přirozeně. Dominantním prvkem je zaoblení karoserie ze všech stran a ze zadního pohledu zaujme neobvyklé řešení zadních světel a vstupu do zavazadlového prostoru.

Při usedání do auta překvapí už to, jak lehké má Leaf dveře. Interiér má charakter malého MPV, zaujme nízko umístěným volantem i přístrojovým štítem, který je rozdělen do dvou celků jako např. u Hondy Civic. V případě Leafu se zdá, že bude čitelnost obou částí dobrá.

Sedadla připomínají spíše křesla a jsou čalouněna velmi jemnou látkou. Ta pokrývá také středový tunel nebo výplně dveří. Jednotlivé detaily jako tlačítka na volantu nebo grafika multimediálního systému připomínají dražší Nissany a Infiniti.

Vpředu je prostornost ještě přijatelná, zadní polovina interiéru je ale nečekaně krátká. Sedí se vysoko na lavici s krátkým sedákem a v nepřirozeně vzpřímené pozici. Příčina je zřejmá – baterie je potřeba někam uložit a zavazadlový prostor je u Leafu velký jako u řady konvenčních konkurentů. Články ukládající elektrickou energii proto našly místo pod podlahou a pod zadními sedadly.

Odhlédněme nyní od vnějšího designu, který má za cíl polarizovat veřejnost, i od stísněného interiéru v zadní řadě sedadel. Jak jezdí Leaf v běžném městském provozu?

Rozjezd doprovází tlumené bzučení elektromotoru, tento zvukový projev se ale nijak neliší od zvuku současných hybridů při jízdě elektrickým módem. Tempa 50 km/h dosáhne Leaf velmi hbitě a k udržení této rychlosti stačí jízda bez plynu, případně s nohou mírně opřenou o pedál akcelerátoru. Indikátor výkonových toků v ten okamžik deklaruje téměř nulovou energetickou bilanci.

Problémem však je odhlučnění podvozku. Díky neslyšitelnému pohonu by v kabině panovalo ticho, místo něj ale musí posádka poslouchat odvalování kol po asfaltu. Kromě kapacity baterií by měl Nissan, resp. všichni konstruktéři elektromobilů, zapracovat právě na tomto.

Na krátkém desetikilometrovém okruhu (baterie musely vydržet pro všechny zájemce z řad hostů středoevropského Nissanu…) se naskytla příležitost vyzkoušet i plnou akceleraci. Rychlosti 90 km/h Leaf dosáhne hladce. Rozjetí na dálničních 130 km/h trvá už o notný okamžik déle, dosažení této hranice je nicméně reálné.

Při jízdě je potřeba počítat s ostrým nástupem brzdné síly. S tím výrazně kontrastuje přeposilované řízení – Nissan mohl víc šetřit účinkem posilovače (pochopitelně elektrického).

Celkové naladění Leafu je výrazně komfortní. Úroveň kvality jízdy s přehledem překonává většinu vozů nižší střední třídy. I v nízkých rychlostech je přitom cítit odlišné rozložení hmoty – díky akumulátorům v podlaze má Leaf nižší těžiště, navíc posunuté více směrem dozadu. Navzdory relativně vyšší hmotnosti proto zatáčí velmi snadno a současně i přes měkké naladění podvozku netrpí bočními náklony karoserie.