Včely, včelky, včeličky

V Evropě totiž jenom jeden druh včel žije ve společenství, ve včelstvu. To je známá včela medonosná. Dalších asi 700 druhů jsou takzvané samotářské včely. Včele medonosné se hodně podobají stavbou těla, ale mohou být menší, někdy i větší. Žijí nenápadně, jsou aktivní jenom několik týdnů v roce. Mají jen několik potomků, pro které si budují všelijaké, pokud možno bezpečné úkryty. Zimu přečkávají ve strnulém stavu, v jakémsi zimním spánku. U některých druhů přezimují oba rodiče, u jiných jenom oplozené samičky, u dalších vývojová stádia, která na několik měsíců přeruší svůj vývoj.

Protože jsou tyto včely velmi nenápadné, většina z nich nosí jen vědecké latinské označení. Podle svých vlastností dostaly alespoň některé rody pozoruhodná česká jména: čalounice si budují příbytky ze sešitých ústřižků listů – vyrábějí si pro každou svoji larvu spacáček na míru. Různé druhy včel si našly každá svoji rostlinu a svůj promyšlený střih pro ústřižek listu. Starostliví zahrádkáři nebo lesníci ve školkách občas pozorují dírky v listech a mívají obavy, že porost je napaden nějakými housenkami, které rostliny poškodí. Ale není třeba se bát. Včely čalounice svými šicími potřebami škodu nenadělají.

Pískorypky si vrtají chodičky až půl metru hluboké a na konci rozšířené do komůrek pro larvy. Do komůrky, stejně jako do listové dutinky u předešlé skupiny přijde zásoba pylu, vajíčko a přepážka. Larva se po vylíhnutí z vajíčka živí sama pylem až do zakuklení a po čase vyleze dospělá včela, navlas podobná rodičům. Některé druhy obývají úzké duté chodbičky, kde je třeba deset kukel v řadě za sebou. Nejstarší kukla je u slepého konce chodby a musí pěkně počkat, až se vylíhnou všechny mladší v řadě před ní.

Jsou včely, které si najdou úkryt v prázdné ulitě po hlemýždi a zamaskují si ji senem a zeleným nátěrem z rozžvýkané trávy tak šikovně, že hnízdo nenajdete. Jiné včely slupují hnízda z kamínků podobně jako chrostíci.

Maltářky, pilorožky, ploskočelky, ruděnky tvoří pestré příbuzenstvo, ale některé jeho části se vůbec nepotkají. Jsou vázany na svoje rostliny a v době jejich květu jsou aktivní. Na květech sbírají hlavně pyl pro larvy. Jsou včely nohosběrné i břichosběrné, podle toho, jak náklad pylu přenášejí. Všechny včely sbírají z květů také nektar, sladký roztok, který je zdrojem energie. Med z něj ovšem nepřipravují, zásoby na zimu jako medonosné včely chystat nemusejí - zimu totiž prospí.

Výživa samotářských včel má mnoho zvláštností, které teprve postupně objevujeme. Koncem 70. let minulého století byl popsán unikátní způsob výživy, při které rostlina vrbovka nabízí včele olej a včela tento olej sbírá do speciálních porézních houbiček na svém těle.

Mezi včelami narazíme i na kukačky. Ne ptáky, ale kukaččí včely. Jméno je zcela na místě. Kukaččí včela místo budování chodbiček a sbírání pylu sedí opodál a sleduje, kdy se pilná včelí maminka jiného druhu od svého hnízda vzdálí. Kukaččí včela vnikne i přes různé maskovací zábrany do cizího hnízda a do komůrky s potravou naklade svoje vajíčko – stejně jako ptačí kukačka.

Soužití rostlin a včel je součástí a nutnou podmínkou, aby byla zachována druhová pestrost přírody. Včely opylují rostlinám květy, aby mohla vzniknout semena. Rostliny poskytují včelám potravu, aby se mohla vyvinout další generace včel. Stovky druhů rostlin jsou pevně vázány se stovkami druhů včel. Početné včely medonosné z úlů našich včelařů jsou nezbytné pro opylování rozlehlých kultur a plantáží a pro svoje produkty. Volně žijící samotářské včely jejich úlohu doplňují. Pro některé rostliny jsou prvořadým partnerem, u jiných se doplňují zásadní a do určité míry zastupují. Když v důsledku nedávné pohromy uhynulo mnoho medonosných včel, měly samotářky rázem hodně práce, aby květy nezůstaly bez opylení.

Samotářské včely nejsou nijak nebezpečné. Není třeba se jich bát. Neútočí – není to jejich strategie. Spíš se snaží zmizet a odlákat pozornost od svého hnízda. Jen někdy nahánějí samotářské včely strach. Ne svoji útočností, ale svým počtem, případně podobností se včelami medonosnými. To se stává v době, kdy se zimující včely najednou probudí v lokalitě příznivé pro přezimování. Může to být stará zeď, písečná stráňka, rákosové rohože a podobně. Nehledejme jedovaté spreje! Chraňme tyto úžasné užitečné a mírumilovné tvory.

Hnízda pro samotářky si můžete jednoduše připravit doma sami|foto: Jakub Dolínek, včelky.cz

Včely samotářky nemůžeme strčit do úlu, ale můžeme jim připravit tzv. hnízdní podpory. Něco jako hotely pro včely. Na internetových stránkách www.vcelky.cz/hnizdiste.htm nebo www.wildbienen.de/wbschutz.htm je spousta názorných návodů, jaké materiály použít. Hliněné výplně a dřevěné špalky s dírkami 3 – 10 mm, otýpky dutých stébel či větviček, různé trubičky a přístřešky.

Můžeme si dokonce koupit na internetu startovní populaci kukel zednice rezavé Osmia rufa. Zkusil jsem to, podařilo se. Ze sto kukel, které jsem od vánoc do jara uchoval v kuchyňské chladničce se jich v březnu, když začalo hezké počasí, vylíhlo přes 90 %. Usídlily se v připravených trubičkách, nosily pyl i blátíčko na sádrokartonové přepážky, viděl jsem i kukaččí včely Sphecodes, které moje kolonie zednic přivábila. Chcete to zkusit? Stačí zadat do vyhledávače klíčová slova jako „samotářky, wildbienen, mauerbiene, bienenhotel, red mason bee“ a objeví se spousta možností.

Trubičkové hnízdo včel Osmia rufa |foto: Daniel Titěra

Nebojme se včel. Medonosné, ani ty divoké samotářské, nám neublíží. Naopak, jsou nezastupitelné.