Roztomilá historka z dětství císaře Františka Josefa I.

Jediná nepřesnost císaře Františka Josefa I.

Nebožtík starý, předposlední, rakouský monarcha byl znám mimo mála jiných ctností hlavně svojí úzkostlivou přesností a dochvilností, která se stala brzy postrachem celého dvora. Běda tomu, kdo by se proti ní prohřešil!

Nyní dr. Otto Ernst z tajného rodinného dvorního archivu prozrazuje v Neues Wiener Tagblattu, že přece jedenkráte v životě pana císaře se stalo, — že se opozdil. Snad ne svojí vinou, ale přece se opozdil.

A sice při svém křtu, který ve vídeňském Schönbrunnu odbýval se den po jeho vznešeném povití dne 19. srpna 1830 přesně o 12. hodině polední. Celý dvůr sešel se v plné parádě již o několik hodin dříve v slavnostně vyzdobené komnatě, kde vznešený novorozenec měl býti pokřtěn.

Sbor trubačů byl přichystán, aby slavnostními intrádami dal znamení dvornímu obřadníku, jenž měl z vedlejších a dosti vzdálených komnat uvést průvod s princátkem.

Jeho veličensvo císař František, děd, v obavě, aby se snad novokřtěnec nepolekal a brečením nezkazil velikého slavného okamžiku, nařídil však, aby trubači dusítky tlumili zvukových nástrojů.

Tím se stalo, že když tyto na dané znamení zazněly, neslyšel jich pan obřadník — a tak celý dvůr čekal a čekal, jejich veličenstva nadávala, kamarila se poťouchle smála.

Teprve po půlhodinném obecném napětí vzpamatoval se dvorní protokolista a upaloval zadním východem napravit to, co zavinily sordinky a i nedoslýchavost pana obřadníka, kerý po téměř hodinném opoždění uvedl jeden den starého nastavajícího monarchu, jehož tato nedochvilnost byla první a poslední.