Vejce
Zdroj: Společnost pro zvířata
Lokavorie je spojena s využíváním produktů místního původu. Pro přiblížení jestliže herbivor je býložravec, pak podobnou slovotvorbou je lokavor vlastně místnožravec. Zdaleka ale nemusí jít jen o potraviny. Pointa lokálního přístupu tkví, že místní produkty nejsou zatíženy dálkovou dopravou a nabízejí pracovní příležitosti tam, kde vznikají. Jde v podstatě o protipól globalizace, lokavorní přístup ale nepopírá volný obchod. Místní zboží není nutné kupovat, že jiné nutně ani koupit nelze (jako za komunistického režimu). Spíše jde o uvážený výběr, který je obecně přínosem, ale ne nutně hned pro samotného spotřebitele.

Slunečnice Jde v podstatě o ekonomické téma, které se ale dotýká například kvality potravin a životního prostředí. V podstatě opačný trend - globalizace - se vkradl do našich životů, přináší levné zboží a nové pracovní příležitosti. Bohužel s kvalitou zboží už to tak růžově nevypadá a narážíme také na rozdíly v nabídce pracovních příležitostí. Značné nároky až vyčerpání (lidských i přírodních zdrojů) jsou kladeny v místech nejlevnější produkce, dálková doprava a logistická centra posléze přinášejí zábor využívané zemědělské půdy. Naopak pracovní příležitosti v místě spotřeby vznikají leda při prodeji dovezených produktů odkudsi.

Jablka
foto: Lenka Kadlíková Ekonomickou efektivnost globalizačního systému navíc přináší až doprava velkých objemů zboží, kdy těžké kamiony drancují silnice, vznikají tu škodlivé emise, hluk, ale také přibývá tragických nehod v intenzivním provozu. Obchvaty měst a nové dálnice řeší problém jen částečně. Jejich stavby i údržba jsou pak kulatou položkou ve veřejných rozpočtech a jedním ze zdrojů jejich deficitu. Jisté zaměstnání pak mají zejména silničáři, řidiči kamionů, zaměstnanci montoven, manipulanti zboží a prodavači v supermarketech, jejichž rukama prochází zejména levné, nekvalitní či vydřené zboží.

Kravičky ve východních Krkonoších
Autor snímku: Petr Kadlík Lokální přístup není všelékem. Přílišná orientace na lokálnost přináší ztrátu motivace konkurovat výrobkům, které lze odněkud dovézt. S tím by takové výrobky mohly mít nižší kvalitu či neadekvátně vyšší cenu, přesto jistý odbyt. Držení se lokálního principu ale například může omezit protisměrnou dopravu, kdy proti sobě kolikrát putuje v podstatě totéž zboží, jako živé konzervy jsou na velké vzdálenosti dopravována i jatečná zvířata a obchody nabízejí proklatě levné banány i ve srovnání s místními bramborami. Uváženým přístupem lze také zamezit dovozu biopaliv, která mají být využívána pro ekologický přínos, ale právě jejich dálková doprava (a koneckonců i tím nešetrnější produkce kvůli udržení ekonomické rentability) může znamenat v konečném efektu převažující ekologická negativa. A podobné to může být s recyklovanými plasty, či se solárními panely, pokud jsou vyráběny třeba až v Číně.

Na druhou stranu globalizace v oblasti informačních systémů nabízí užitečné možnosti komunikace vědců či výměnu obchodních dat, s nimiž lze směrovat zboží tam, kde je jeho skutečný nedostatek. Ani globalizaci nelze dogmaticky odmítat. Posilování místních ekonomik by každopádně mělo nacházet oporu u politiků. Rozhodně ale takovým případem nejsou politici, kteří operují potřebou staveb dálnic, že přináší multiplikační efekt a rozvoj české ekonomiky. Opak je v tomto případě pravdou a jen více montoven, importy a exporty výsledkem. Čím více peněz se ostatně protočí v dopravních stavbách, tím méně s úpravami veřejných rozpočtů posléze zbývá na vlastní výzkum a vzdělávání. Tedy aby mohla fungovat skutečná místní ekonomika, disponující navíc i nějakým know-how. Mezi místní a znalostní ekonomikou je tak dost blízká pozitivní spojitost.

Pevně věřím, že pojem lokavorie nebude dogmatickým opakem globalizace, ale spíše racionální úvahou, kdy ekonomické je zároveň ekologické a přináší skutečnou kvalitu života.