Čím v zimě sypat chodník a neublížit přírodě?

Nejvíce ekologické je mechanické odklízení. Tedy vzít koště, pokud je sněhu více, tak i lopatu a prostě to odklidit. Problém je, když se přes noc přidá i náledí – na to koště nestačí a je potřeba sypat. Posypat cestu lze inertním zdrsňujícím materiálem (písek, popel, štěrk nebo piliny) či posypovou solí. Jedná se o dvě možnosti, z nichž každá se hodí v jiné situaci.

Pro přírodu šetrnější cestou je použít písek, štěrk nebo piliny. Do tohoto výčtu lze zařadit i popel, ale ten je jako posypový materiál v některých obcích zakázaný. Popel z uhlí totiž obsahuje mimo jiné i podíl sedimentárních hornin, ve kterých jsou těžké kovy, ty radioaktivní nevyjímaje. A jelikož nelze rozlišit popel z uhlí a ze dřeva, je řešením zakázat veškerý popel.

Jde to ekologicky

Kdo chce být stoprocentně „eko“, může zvolit posyp s certifikovanou ekoznačkou Ekologicky šetrný výrobek. Toto označení má posyp bez chemických příměsí Ekogrit vyrobený z expandovaného jílu. Desetilitrový pytel vyjde na nějakých 50 korun a vystačí klidně na celou zimu.

Další výhodou písku, štěrku a podobných variant je, že se dají na jaře zamést a příští rok použít znovu. Lze je takto používat snad do nekonečna. Je to ale vhodná varianta pouze když jsou teploty dlouhodobě pod bodem mrazu a nesněží. Jak teploty klesnou pod nulu, kamínky propadnou a nemají smysl. Když zapadají sněhem, rovněž bylo sypání zbytečné.

Se solí jsou problémy

V typické české zimě, kdy v zimě mrzne a ve dne vše taje je ale účinnější chemický rozmrazovací materiál, tedy sůl, která svými vlastnostmi způsobuje fyzikálně chemickou změnu sněhu a ledu, následkem čehož dochází k tání. Podobně jako popel, i sůl někde zakazuje místní vyhláška. Tento způsob totiž není vůbec šetrný ke svému okolí.

Posyp solí způsobuje znečištění vod a půdy a škodí kořenům stromů i jiných rostlin, které se nachází poblíž. Není žádnou výhrou, ani když se sůl nedostane ke kořenům stromů, ale do kanálů. Z vody se pak jen těžko dostává.

Kritici solení chodníků uvádí, že sůl ubližuje i zvířatům. Psi prý mají z chůze po betonu či asfaltu mnoho malých oděrek na packách a sůl, která se do nich dostane, je pak pálí. Radí se proto pejskům před procházkou po posoleném chodníku namazat packy vazelínou a po příchodu domů je omýt vodou. Chlorid sodný, resp. kuchyňská sůl, má však účinnost jen do nějakých – 5 °C, na nižší teploty je lepší chlorid vápenatý, který je rovněž k přírodě šetrnější. Je ale zároveň několikanásobně dražší.

V zahraničí již proběhlo několik pokusů, ale všechny dospěly ke stejnému závěru – solení nelze nahradit a jakékoliv jiné způsoby jsou buď drahé nebo neúčinné. A nebo obojí. Může tak fungovat prosté řešení – pořídit si nesmeky, tedy protiskluzové návleky s hroty, které se nazují na boty, a můžete vyrazit na ledovku.