Likvidace baterií jako výzva celému světu

Většina baterií obsahuje množství škodlivých látek, jako jsou kadmium, nikl, mangan, rtuť, olovo a organické i chemické prvky obsažené v elektrolytu. Jejich uvolňování do životního prostředí a působení na živé organismy může mít za následek nejrůznější zdravotní komplikace. Například kadmium je nebezpečným kumulativním jedem, který se hromadí v ledvinách a játrech a může způsobit jejich selhání. Navíc má také karcinogenní účinky. Dalším nebezpečným jedem je rtuť. Přestože se v Evropské unii rtuť při výrobě baterií již nesmí používat, baterie obsahující sloučeniny rtuti se k nám mohou dostat od mimoevropských výrobců. První krok k zodpovědnému používání baterií tedy náleží těm, kteří baterie do mobilních přístrojů prodávají. V ideálním případě by měli vždy zkontrolovat složení baterie a ubezpečit se, zda neobsahuje vysoce škodlivé prvky.

Kam s nimi

Vzhledem k obsahu nebezpečných látek by použité baterie v žádném případě neměly končit v běžném směsném odpadu. Spálením baterií ve spalovnách se škodlivé látky uvolňují do ovzduší a dostávají se do našeho organismu. Ve směsném odpadu může navíc přímo na skládce docházet k rozpouštění kovových částí, k jejich proniknutí do průsakových vod a ke znehodnocení vodních zdrojů. Aby se těmto negativním dopadům na životní prostředí zabránilo, je nezbytně nutné, abychom použité baterie vyhazovali pouze na speciálních místech, která slouží přímo k odběru starých baterií a akumulátorů. To je možné ve sběrných dvorech nebo na místech, kde se baterie prodávají. Odběr alkalických baterií se často provádí na úřadech nebo ve školách, sběrný box naleznete také například v supermarketech. Takové místo bývá běžně označeno jako „místo zpětného odběru použitých baterií a akumulátorů“. Od roku 2007 jsou ve městech umísťovány také speciální červené kontejnery určené pro elektroodpad, které mají i speciální otvor pro baterie. V Čechách je v současnosti více než 17 tisíc míst, kde lze baterie odevzdat. S nárůstem počtu sběrných míst přibývá i množství vybraných baterií.

Lepšíme se

Podle neziskové společnosti Ecobat, která se zabývá zpětným odběrem baterií a akumulátorů, si Češi již zvykají na to, že použité baterie do koše nepatří. Za první pololetí loňského roku jich k recyklaci odevzdali 540 tisíc kilogramů. Za celý rok 2012 to přitom bylo celkem 921 tisíc kilogramů. V Čechách jsou standardními premianty ve sběru Praha, Ústecký a Plzeňský kraj, na Moravě dosahuje nejlepších výsledků kraj Olomoucký. Podle neziskové společnosti Ecobat stojí za nárůstem nasbíraného množství především rozšiřování sběrných míst, stejně jako aktivnější zapojení společensky zodpovědných firem.

„Dosavadní výsledky nás těší,“ říká Petr Kratochvíl, jednatel společnosti Ecobat, „nyní jsme se ještě více zaměřili na kontrolu a rozšiřování stávající sběrné sítě.“

Předloni se v ČR zpětně vybralo 29 procent baterií z celkového počtu uvedeného na trh.

Praha na prvním místě

První místo v pomyslném žebříčku absolutního množství vybraných baterií obsadilo hlavní město. V Praze se za první polovinu loňského roku vybralo 228 tun použitých baterií a akumulátorů, což představovalo 42 procent z celkového objemu vybraných baterií v celé České republice. „Praha má skutečně výrazný náskok,“ komentuje výsledky Petr Kratochvíl. Podle něho prospívá třídění baterií od běžného komunálního odpadu nejen k čistotě našeho životního prostředí, ale vede také k velké úspoře nerostných surovin. Hmotnost baterie totiž tvoří z 60 až 80 % kovy, které je možné recyklovat. Odevzdané baterie jsou nejprve roztříděny podle elektrochemických typů a nato jsou předány do recyklačních zařízení, kde jsou z nich ověřenými technologickými postupy získávány především kovy. Ty je poté možné ještě druhotně zpracovávat.

Ekobaterie

Kromě vhodné likvidace použitých baterií lze životnímu prostředí pomoci také investicí do ekologičtějších typů akumulátorů. Nové technologie umožňují vyrábět baterie s minimálním obsahem škodlivých látek, a tudíž šetrnější k životnímu prostředí. „Díky ekologické technologii výroby zanechávají moderní baterie až o 90 % méně odpadu. Obsah škodlivých látek byl zcela eliminován,“ tvrdí Zuzana Trávničková ze společnosti NTB CZ, která na českém trhu představila první alkalické nabíjecí baterie iGo, šetrné k životnímu prostředí.

„V případě alkalických baterií je vhodné použít jejich nabíjecí provedení. Díky tomu lze ušetřit až stovku klasických baterií, které by jinak zbytečně zatěžovaly životní prostředí,“ vysvětluje.

Vodní baterie

Absolutní vrchol ve světě baterií šetrných k životnímu prostředí by mohla představovat průkopnická baterie, na jejímž vývoji pracují vědci z jihokalifornské univerzity. Je to alternativa organické baterie, ve které by kovy byly nahrazeny obyčejnou vodou. Vědcům se podařilo vyvinout materiály mající svůj původ v kyslíkatých organických sloučeninách zvaných quinony, které se v přírodě nacházejí v rostlinách, houbách, bakteriích a některých živočiších a zastávají určitou roli ve fotosyntéze a buněčném dýchání.

Tato baterie by údajně měla být nejen levnější a k životnímu prostředí šetrnější, ale také by měla být potenciálně využitelná ve větrných a solárních elektrárnách coby prostředek k uchovávání velkého množství energie.

Vodní baterie v něčem připomíná palivový článek. Sestává ze dvou nádržek obsahujících roztok elektroaktivních chemikálií. Ty jsou přečerpávány do článku rozděleného membránou. Roztok působí skrze tuto membránu a tím vyrábí elektřinu. Podle vědců mohou být nádrže na roztok jakkoli velké – a v tom se vodní baterie od palivového článku zásadně liší. Celkové množství energie, které by takový systém byl schopen uchovávat, by záleželo jen na velikosti nádrží. I životnost vodní baterie – oproti lithiovým bateriím a jejich variantám – mluví v její prospěch.

„Baterie vydrží zhruba 5 000 nabíjecích cyklů, což jim dává zhruba patnáctiletou životnost. Lithiové baterie degradují zhruba po 1 000 cyklech a jejich výroba je desetkrát dražší,“ říká Šrí Narayan, profesor chemie na USC.

Jeho vědecký tým je přesvědčen, že tato inovativní technologie jednoho dne povede k založení obřích bateriových bank, které budou nákladově efektivní a navíc k životnímu prostředí šetrné. Vědci zatím získávají quinony z přirozeně se vyskytujících uhlovodíků, ale doufají, že v budoucnu se jim podaří získávat je přímo z oxidu uhličitého.

Převzato z Informačního zpravodaje Operačního programu Životní prostředí Priorita, ročník VIII., číslo 1, leden 2015, strana 24-25