Medardovská kápě 40 dní kape

Medardovské počasí se vyznačuje chladnějšími dny s deštěm nebo dešťovými přeháňkami během června a někdy také ještě během prvních červencových dnech v celé střední Evropě. Nad Evropou se ustálí oblast nízkého tlaku vzduchu, která se udržuje po delší období. Někdy se o medardovském počasí hovoří jako o evropském monzunu, ale chybí tu zimní proudění suchého a chladného vzduchu z pevniny nad oceán. Změna v charakteru počasí je vyvolána přílivem chladného polárního vzduchu z Atlantiku. Medard se také projevuje tím, že se průměrný vzestup teplot v tomto období zastavuje, někdy i klesá. Chladný vzduch do střední Evropy většinou proniká po vlnách, s tak se sem tam setkáme i se slunným a teplejším dnem.

K Medardovi se váže rekordní množství pranostik, které předpovídají počasí nejčastěji v období od 6. do 18. června. Medardovského počasí se naši předci obávali z mnoha důvodů. Nejvíce obav měli ze špatného sušení sena, škůdců a hnilob na rostlinách z deštivého počasí. Z kronik se také často dozvídáme o častých přívalových deštích v tomto období a následných povodních (Když na Medarda prší, těžko se seno suší. Jaké počasí na Medarda bývá, šest neděl trvání mívá. Když na Medarda prší červen mokrý a studený - bývají žně zkažený). Dodnes zemědělci prosí sv. Medarda za suché počasí při prvních sečích a to díky legendě, která vypráví o malém Medardovi, kterého zastihla bouře a prudký liják. Najednou se nad ním objevil orel a roztáhl svoje křídla, tím malého chlapce schoval.

Průměrné dlouhodobé množství srážek za období od 8. června do 10. července se na území Česka pohybuje od 70 do 95 mm. Přitom je poměrně malé území Česka charakterizováno vcelku velkou pestrostí v ročním chodu srážek. Oproti obvyklému červencovému maximu bylo v letech 1961-2000 častěji zastoupeno maximum červnové, přitom v severozápadních Čechách se srážkové maximum přesunulo na srpen. Podobně i v případě hlavního srážkového minima došlo vedle ledna k jeho častějšímu posunu na měsíc únor, přičemž v oblasti severních a východních Čech, části Šumavy a Krušných hor bylo hlavní minimum dosaženo za období let 1961-2000 dokonce až v dubnu a na některých stanicích dokonce v říjnu.

Základní měřící síť srážkoměrů je v podmínkách ČR poměrně hustá (průměrně připadá jeden srážkoměr na méně než 100 km2). Princip měření však u většiny z nich spočívá v odečtení spadlého množství dobrovolným pozorovatelem jednou denně, zpravidla k sedmé hodině ranní. Obecně pro všechny typy srážkoměrů platí, že u nich dochází při měření ke ztrátám, čili že naměřená množství srážek jsou menší než množství skutečně spadlá na povrch země. Ztráty jsou způsobeny především větrem, kdy vzhledem ke zhuštění proudnic v těsném okolí srážkoměru dochází ke zvýšení rychlosti větru a tím k vychýlení dráhy dešťových kapek a k jejich odnosu mimo záchytnou plochu srážkoměru. Automatické srážkoměry zaznamenávají množství vody zachycené ve srážkoměru na základě měření její váhy nebo objemu a poskytují informaci rozdělenou v čase (intervaly nejčastěji v řádu minut až 1 hodiny, které lze libovolně zvolit), kterou zároveň automaticky přenášejí do operativních databází. Při jejich použití je ale třeba zohlednit další typ chyby - podcenění srážek měřícím zařízením.