Hřib kovář - Boletus erythropus

Teplé počasí a deště, to je ta správná kombinace pro houbaře. Mnozí z nás vyráží do lesů a troufám si říci, že v těchto dnech nikdo neodejde z lesa s prázdnou. Mezi typické úlovky patří i hřib kovář, jedlá houba z čeledi hřibovitých. Velmi chutná, ale kvůli své tuhosti je nutné ji dostatečně povařit. Dostatečné tepelné opracování je důležité i kvůli případným jedovatým látkám, které některým lidem nesvědčí a působí jim bez nutného povaření či smažení zažívací obtíže.

Hřib kovář - klikněte pro zobrazení detailuHřib kovářfoto: Jaroslav Malý - wwwmaturfoto.cz
třída stopkovýtrusné (Basidiomycates)
řád hřibotvaré (Boletales)
čeleď hřibovité (Boletaceae)
rod hřib (Boletus)

Charakteristika

Klobouk hřiba kováře má v průměru 5-20 centimetrů. 1) Mladá plodnice má typicky polokulovitý tvar, který se časem rozvírá. Povrch může být i třeba vlivem nerovností terénu zprohýbaný. Jeho pokožku nelze sloupnou. Za suchého počasí je sametově hladká, je-li mokro, může se zdát až slizká. Ve stáří je pokožka tohoto hřibu spíše lysá. Klobouk má barvu od kaštanově hnědé až po tmavě hnědou. Na místech, kde působil nějaký tlak (např. větev nebo stisk rukou) je zabarven tmavěji, až skoro do černa. V horských smrčinách roste i druh, který má světle žlutohnědé zabarvení. Ochutnání těchto syrových plodnic může způsobit zažívací obtíže až zvracení. Okraj klobouku má okrově žlutavou barvu.

10-20 milimetrové rourky mají žlutozelenou barvu. 1) Typické pro hřiba kováře je, že se na řezu rychle zbarví do modrozelená.

Póry jsou drobné, okrouhlého tvaru. Mladší hřiby je mají nažloutlé, časem však získávají rumělkovou, případně krvavě červenou barvu. U starších plodnic opětovně bledou až do odstínu oliv. V místě póry hřibu kováře dotyku modrají.

V mládí je třeň soudkovitý, později kyjovitý. Častokrát bývá zprohýbán. Dorůstá výšky 5-15 centimetrů a v průměru má 2-5 centimetrů. 1) .

Hřib kovář - klikněte pro zobrazení detailuHřib kovářfoto: Jaroslav Malý - wwwmaturfoto.cz Jeho pokožka je žlutá. Na sobě má červeně zbarvené plstnaté šupinky, kterých je nejvíce v dolní části hřibu. Proto čím blíže klobouku, tím žlutější odstín a naopak díváme-li se ke spodní části třeně, převažuje spíše červené zbarvení. Na nejspodnější části najdeme také jemné povlaky bílého podhoubí. Olivové zbarvení je kromě již zmíněných pórů také patrné na dolní části třeně. Pokožka hřibu kováře po otlačení modrá. Jeho třeň nemá síťku na rozdíl od jemu podobných druhů hub.

Sytě žlutá dužnina je u mladých plodnic pevná a tuhá. U starších kousků pak houbovitě dužnatí, v třeni je vláknitá. Při kontaktu se vzduchem se rychle zbarví do tmavě modra. V místech po nájezdech nenažraných larev hmyzu dokonce i zčervená.

Výtrusný prach je olivově zelený. Houba má mírnou chuť a je takřka bez vůně.

Rozšíření

Hřib kovář roste v nižších polohách už od května. Je to tedy jedna z našich prvních hřibovitých hub, kterou můžeme v lese najít. Její plodnice lze, pokud nemrzne, najít i v průběhu listopadu.

Roste v jehličnatých i listnatých lesích a to od nížinných poloh až do horských oblastí. Je ale pravdou, že častější výskyt této houby je především v podhorských a horských lesích, hlavně v těch smrkových. Najít ji můžeme pod buky, jedlemi a jinými lesními dřevinami jako je brusinka. Tato houba má ráda nevápenaté, kyselejší půdy.

Možné užití

Hřiba kováře se nedoporučuje ochutnávat syrového, protože, především světleji zbarvené plodnice rostoucí ve vyšších polohách, může u některých citlivějších jedinců způsobit zvracení. Tmavé plodnice však jsou bez jedovatých látek. Oba dva druhy zatím systematicky patří pod jeden název. Z pohledu stavby houby se totiž dají jen těžko od sebe odlišit, ale z hlediska chemického složení jsou jiné. Hřib kovář s výrazně tmavším zbarvením pokožky neobsahuje žádné jedovaté látky. Tyto jedovaté látky lze bezpečně odstranit dostatečnou tepelnou úpravou, ať už vařením nebo smažením. To se doporučuje i kvůli poměrně tvrdší dužnině, která následně změkne.

Jedná se o výbornou jedlou houbu, kterou kromě vaření či smažení můžeme také usušit. I díky malé červivosti dobře snáší i delší uložení nebo přepravu v čerstvém stavu. Připravit z hřibu kováře můžeme nejrůznější smaženice, guláše nebo jiné omáčky.

Možnost záměny

Hřib kovář - klikněte pro zobrazení detailuHřib kovářfoto: Jaroslav Malý - wwwmaturfoto.cz I ve starší literatuře bývá tento hřib kovář zaměňován s hřibem kolodějem. Ten má ale znatelně světlejší klobouk a v horní části třeně síťku vytvořenou z barev žluté a červeno hnědé. Nedostatečně tepelně opracovaný nebo dokonce za syrova pozřený může vyvolat mírnou otravu.

Menší možnost záměny hrozí také s hřibem Quéletovým. Jeho třen je ale pokryt černohnědými šupinkami. Jeho klobouk je olivově hnědý, oranžově až cihlově načervenalý. V místě řezu také hodně zmodrá, ale opětovně rychle bledne.

Síťku na třeni pod kloboukem má také hřib kavkazský. Tento druh hřibu je také jedlý. Ovšem nejedlým druhem je hřib kříšť, se kterým bývá hřib kovář občas také zaměňován. Hřib kříšť má ovšem odporně hořkou chuť. Navíc je po celém jeho třeni drobná síťka, která je pod kloboukem bílá na žlutém podkladu, poté žlutá a ve spodní části červená až nahnědlá.

český název hřib kovář
latinský název Boletus erythropus
hlavní znaky polokulovitý hnědý klobouk, žlutý a naspodu načervenalý třeň, na vzduchu modrá, pevná, tuhá dužnina, druh se světlejším kloboukem může vyvolat při požití syrové houby zvracení
rozšíření nížiny až hory, jehličnaté i listnaté lesy
doba sběru květten-listopad
poživatelnost jedlá, chutná houba

zdroje:
1) Kapesní atlas hub - Příhoda Antonín
2) cs.wikipedia.org
3) www.naturfoto.cz
4) www.biolib.cz




Debata k článku 'Hřib kovář - Boletus erythropus'
autor článku:
datum zveřejnění:
26. srpna 2010





Nejnovější články ze stejné kategorie
Liška obecná - Cantharellus cibarius
Liška obecná - Cantharellus cibarius
Zamyslíte-li se nad nadpisem článku, můžete nabýt mylného dojmu, že bude o naší zrzavé šelmě....
Čechratka podvinutá - Paxillus involutus
Čechratka podvinutá - Paxillus involutus
V nejnovějších textech týkajících se čechratky podvinuté se uvádí, že se jedná až o smrtelně...
Hřib koloděj - Boletus luridus
Hřib koloděj - Boletus luridus
Ač pranostika o svatém Medardovi tvrdí, že se letos nemáme těšit na tu pravou houbařskou sezónu, v lese...
Hřib peprný – Chalciporus piperatus
Hřib peprný – Chalciporus piperatus
Hřib peprný, jinak nazýván též měďohřib peprný nebo také klouzek peprný, je jedlá houba...
Ucháč obecný- Gyromitra esculenta
Ucháč obecný- Gyromitra esculenta
Vypravme se dnes společně jako správní mykologové nebo alespoň milovníci hub i za druhem, který je sice...
Patyčka rosolovitá - Leotia lubrica
Patyčka rosolovitá - Leotia lubrica
Patyčka rosolovitá je houba nejedlá, v našich lesích není vzácná, přesto ani nijak zvlášť hojná.
zobrazit další články...

vytisknout článek



Nejste si jisti významem některého odborného termínu v článku? Zkuste se poradit s naším slovníkem.

Vyzkoušej své znalosti v našich testech


Poznávací test: Přístupné jeskyně v ČR
Ze které jeskyně pochází fotografie?
poznávačka Přístupné jeskyně v ČRpoznávačka Přístupné jeskyně v ČR
Dosavadní průměrná úspěšnost účastníků: 30%

Poznávací test: Naše orchideje
Jaká orchidej je na fotografii?
poznávačka Naše orchidejepoznávačka Naše orchideje
Dosavadní průměrná úspěšnost účastníků: 55%

Reklama

Již příště zde může být Vaše reklama!


Vyhledávání



Tapety na plochu


tapeta Zvířecí sex ;-)

Chcete nás podpořit?

Přidejte si na své stránky naši ikonu.
Příroda.cz - příroda, ekologie, životní prostředí, život
Návod naleznete zde.

Facebook



© 2004 - 2014 PŘÍRODA.cz - registrace ISSN 1801-2787       další odkazy:
  • o nás
  • napište nám
  • tiskové zprávy
  • počasí
  • ankety
  • vtipy o zvířatech

  • Další publikování a šíření obsahu serveru Příroda.cz bez výslovného souhlasu provozovatele je zakázáno.     RSS kanál serveru www.Příroda.cz