Hrdlička divoká – Streptopelia turtur

Hrdlička divoká
Autor: Jiří Bohdal

Vzhled

Hrdlička divoká dorůstá 25-27cm. Váží 120-190g a v rozpětí křídel měří 50-55cm. V porovnání s hrdličkou zahradní je menší a barevně pestřejší.

Zbarvení hlavy je modrošedé. Po stranách krku se vyskytují typické skvrny černo-bílých pruhů. Rezavohnědý hřbet s černým zbarvením kontrastuje se spodní část těla, která je světlá a jednobarevná. Jedinci obou pohlaví se barevně neliší.

Rozšíření

Rozšířena je po celé Evropě kromě vysokých poloh v Alpách a Skandinávii. Zimoviště má ve Středomoří a v Africe.

V ČR se vyskytuje hlavně v nížinách v období od dubna do října. Ve vysokých polohách jí můžeme zahlédnout koncem jara, kdy se k nám vrací ze zimovišť.

Způsob života a potrava

Žije většinou nenápadně, skrytá v korunách stromů nebo v keřích. Zahlédnout jí můžeme v letu, při hledání potravy na zemi a často také sedí na drátech elektrického vedení. Živí se hlavně drobnými semeny. Nepohrdne však ani různými plevely a pupeny. V době krmení mláďat sbírá i různý hmyz.

Obývá okraje lesů, polní remízky, porosty podél vod a zarostlé zahrady. Hnízda jsou umístěna v hustých křovinách nebo ve větvích stromů přibližně 2-5m nad zemí. Jsou jednoduchá a tvoří je pouze pár zkřížených větviček. Vajíčka pak často zespodu prosvítají. Stavba hnízda není časově náročná a hrdličkám zabere většinou pouze 1-2 dny.

Hrdlička divoká je tažný pták. Na svá hnízdiště přilétá v dubnu a do zimovišť se vrací kolem října. Naše hrdličky táhnou do Afriky přes východní Středomoří.

Hrdličku divokou poznáme podle typického, stále se opakujícího hlubokého zvuku TURR-TURR. Charakteristický pro ní je i způsob letu. Létá rychle, s prudkými rázy křídel.

Rozmnožování

Hrdlička divoká hnízdí jednotlivě. V době hnízdění je k ostatním jedincům svého druhu velmi agresivní. Před odletem do zimovišť je situace jiná a hrdličky divoké se shlukují a vytvářejí hejna. V době toku létá samec s hlasitým tleskáním křídel vzhůru a poté klouže v oblouku dolů. Samice snáší do hnízda 2 oválná vajíčka (30,6mm-22,6mm), která jsou bílá a lesklá.

Na zahřívání se podílí i samec. Přibližně po 14 dnech se líhnou mláďata. Krmena jsou oběma rodiči. Nejprve dostávají tzv. HOLUBÍ MLÉKO, poté natrávenou potravu z volete. Po 15-21dnech jsou mláďata schopna opustit hnízdo. V následujícím roce už jsou pohlavně dospělá.

Pár dokáže zahnízdit i třikrát v sezoně. V našich zeměpisných šířkách se ale setkáváme s jedním hnízděním za rok.

Ochrana

Jedná se o málo dotčený druh. V posledních letech dochází k poklesu počtu hrdliček divokých. Hlavním důvodem je změna krajinného rázu – vymizení remízků a drobných lesíků, které hrdlička divoká obývá. Dalším důvodem je zvýšený počet živočišných druhů, pro které je hrdlička divoká kořistí. Jedná se např. o kunu lesní.

Možnost záměny

Hlavním rozlišovacím znakem hrdličky divoké je její zbarvení. Černo-bílé pruhované skvrny po stranách krku jsou nezaměnitelné. Záměna s ostatními druhy hrdliček je proto nepravděpodobná.

zdroje:
Einhard Bezzel, Ptáci
Jan Dungel, Karel Hudec, Atlas ptáků České a Slovenské republiky
www.naturabohemica.cz
www.cs.wikipedia.org
www.rozhlas.cz