příroda.cz

Smetanka lékařská

Charakteristika

Na silném dutém stvolu můžeme napočítat až dvěstě žlutých květů se zahnutými okvětními lístky. Její vejčité, kopinaté různě vykrojené listy vytváří velkou přízemní růžici. V prvním roce vytváří rostlina pouze tuto růžici, nekvete. Kořeny smetanky lékařské sahají velmi hluboko do země (i do hloubky, kde již půda není zoraná) a proto je těžké tuto často plevelnou rostlinu úplně odstranit z místa, kde není žádoucí - třeba ze zahrádky. Hlavně pokud je blízko louka plná těchto rostlin.

Smetanka patří mezi tzv. mléčící rostliny. Určitě se vám už někdy stalo, že jste se potřísnili, nebo si alespoň ušpinili ruce mlékem, které pampeliška při poranění vylučuje, když jste utrhly květ či list této rostliny.

Po odkvětu žlutých polštářů se objeví plody. Nažky s bílým chmýřím, díky kterému dokážou zasemenit i velmi daleko od mateřské rostliny. Rozmnožuje se generativně i vegetativně. Vegetativní množení probíhá pomocí řízků kořene. Nevědomky se velmi často přenese i nářadím. Obvyklejší je však generativní množení. Zralé nažky jsou roznášeny od mateřské rostliny pomocí větru či vody. Tato rostlina dělá vrásky na čele nejen zahrádkářům, ale i zemělcům. Největší hrouzbou je pampeliška pro víceleté pícniny.

Rozšíření

Díky své velké odolnosti se vyskytuje po celé České republice, Evropě, Asii. Zavlečena byla i do severní Ameriky. Můžeme ji najít na vhčích zahradách, loukách, polích, rumištích, mezích ale i u cest.

Ochrana

Není chráněna

Možné užití

Makro snímek květenství pampelišky Užívá se v lidovém léčitelství při jaterních obtížích a revmatismu. Má mírné močopudné a žlučopudné účinky. Působí pozitivně na metabolismus a i při onemocnění cukrovkou. Výborná je také při chronické únavě. Také působí proti dekradaci kostí a chrupavek. A v neposlední řadě také pomáhá vyvolat menstruaci.

Pro léčebné účely se většinou sbírá kořen. Nejlépe uděláte, když na něj vyrazíte v březnu či dubnu. Ještě před rozkvětem. Důležité je řádné usušení (aby kořen neplesnivěl) a uložení do vhodných nádob, do kterých se nedostanou červi a podobní příživníci, kteří by si na kořenu mohli pochutnat.

Většinou se užívá ve formě odvaru. Na 200 ml stačí jedna čajová lžička rozdrceného kořene. Lze použít i čerstvou šťávu z kořenů.

Kořen pampelišky obsahuje hořčiny lactopicrin, taraxacin a taraxasterin, tříslovinu, inulin (na podzim až 40%, ale na jaře jen okolo 2%), triterpeny taraxasterol a taraxerol, cholin, třísloviny, inosit, steroly, aminokyseliny, pryskyřice, silice, kaučuk (až 25%) fytoncidy a minerální látky (zejména měď, draslík a mangan), v mladých listech je obsaženo navíc značné množství vitaminu C a kyselina křemičitá, v květech jsou přítomny flavonoidy, karotenoidy, silice aj. Obsah inulínu je největší na podzim, obsah taraxacinu v červenci a září.

Mladé rostliny jsou velmi dobrým krmivem pro domácí hlodavce.

zdroje:
www.af.czu.cz
druidova.mysteria.cz
botanika.wendys.cz
Turistický průvodce přírodou do kapsy (Zimmerová, Handel)