Strakapoud velký - Picoides (Dendrocopos) major

autor: Jana Šoltésová
Již časně zjara naplňuje naše lesy jasný zvuk strakapoudího bubnování do stromů. Nás nehojnější datlovitý šplhavec tímto způsobem láká do svého teritoria samičky.

Třída Ptáci- Aves
Řád šplhavci - Piciformes
Čeleď datlovití - Picidae
Rod strakapoud - Dendrocopos
Druh Strakapoud velký - Dendrocopos major
Tento úhledný černo-bílo-červený pták u nás dříve nebýval tak hojný jako dnes. Tuto skutečnost si vysvětlujeme několika příčinami: zimním přikrmováním ptáků, změnami v lesním hospodaření a zákazem střílení ptáků vzduchovkami. Důležitá je i přizpůsobivost strakapouda velkého, který nyní žije i v městských parcích a na zahradách.

Příbuzné druhy

Nejbližším příbuzným je strakapoud jižní, Picoides syriacus, který se vzácně zatoulává na jižní Moravu z Rakouska.

Charakteristika

Strakapoud velký má peří zdobené velkými, zářivě bílými skvrnami, jen na zádech je téměř úplně černé Bílou oblast kolem ušních otvorů lemují černé pruhy směřující na bradu a jiné mířící kolem lící k zátylku. Břišní stranu má tento druh strakapouda čistě bílou, na křídelních krovkách a na rýdovacích perech jistě nepřehlédneme bílé podélné proužky. Týl samce je ozdoben červenou skvrnou, obě pohlaví mají červeně zbarvené okolí kloaky a spodní část ocasu. Nohy strakapouda: Dva prsty směřují dopředu a dva dozadu. Díky tomuto uzpůsobení strakapoudi dobře šplhají i na svislých plochách. Strakapoud velký proklepává kmeny stromů a poslouchá, zda mu ozvěna neoznámí přítomnost nějaké dutiny skrývající larvu. Larvy a kukly hmyzu vytahuje špičatým a lepkavým jazykem. „Mladý pták“ se svým zbarvením podobá dospělým ptákům, liší se od nich jen zářivě červenou skvrnou na temeni, která je po stranách černě lemovaná.

Rozšíření

Strakapoud velký je nejhojnějším evropským datlovitým ptákem. Proto není divu, že ho zastihneme na obrovském území od jehličnatých lesů Skandinávie až po zbytky listnatých hájů ve Středomoří. Strakapoud velký žije v nejrůznějších nadmořských výškách: prakticky od úrovně mořské hladiny až do 1 000 metrů na mořem. Nevyhýbá se lesům ani centrům velkých měst, hnízdí například na starých hřbitovech, v parcích a na zahradách, pokud zde najde dost starých stromů. Osamoceným stromům v polích se strakapoud velký vyhýbá, protože by na těchto místech nenašel dost potravy a hnízdních příležitostí. Potřebuje totiž stromy s vysokým kmenem, s odumřelými nebo ztrouchnivělými částmi, v nichž by mohl dobře hledat dřevokazné larvy a tesat si hnízdní dutinu. Na většině území, které obývá, je strakapoud velký stálým druhem. Většinou se nevzdaluje více než deset kilometrů od místa, kde se vylíhnul. Jinak je tomu ale na severu, ve skandinávských a sibiřských jehličnatých lesích. Zde závisí jeho přežití na tom, aby si dokázal i během zimy opatřit dostatek šišek plných semen.

Tento šplhavec hnízdí kromě Irska a Islandu po celé Evropě a dále v celém mírném pásmu Asie až po Kamčatku a sever Vietnamu.

Způsob obživy

Chutě strakapoudů velkých jsou rozmanité. Požírají pavouky, hmyz a jeho larvy i rostlinnou stravu. Larvy hmyzu dovedou strakapoudi sbírat ze štěrbin kůry, vyhledávat v úkrytech pod kůrou i dobývat z chodbiček ve dřevě. Poklepem zobákem na kmen či větev stromu strakapoud dokáže určit, zda se ve dřevě nalézá nějaká larva. Jakmile přesně zaměří její polohu, rozšíří zobákem otvor do její chodbičky a vytáhne ji lepkavým koncem svého drsného jazyka. Strakapoudi velcí se po celý rok živí též bobulemi, ořechy a semeny šišek. Nejvíce ovšem této potravě holdují v zimě, kdy nemohou najít dost hmyzu. Strakapoud je známý tím, že si vytváří takzvané kovadliny. Když totiž potřebuje rozbít ořech nebo ze šišky odtesat šupiny, zaklíní si svou potravu do štěrbiny v kůře nebo do rozštípnutého pařezu. Tuto kovadlinu používá každý strakapoud opakovaně po dlouhou dobu. V létě se strakapoud občas pouští i do plenění hnízd.

Rozmnožování

Každý rok brzy zjara začínají samečkové strakapouda velkého intenzivně bubnovat do stromů. Tím zahánějí ostatní samce, ale současně lákají do svého teritoria samičky. Zásnuby strakapoudů vypadají tak, že se oba ptáci honí a předvádějí typický třepetavý let se široce roztaženým ocasem. Nakonec si pár vybere vhodný, alespoň částečně odumřelý strom a ve výšce tří až pěti metrů začne tesat do kmene nebo do silné větve hnízdní dutinu. Krátká vchodová chodba ústí do skromně vybavené hruškovité dutiny. Kromě trošky třísek na dně totiž tato hnízdní dutina není ničím vystlána. K bílým vajíčkům strakapouda se do hnízdní dutiny nedostane žádný nepřítel. Při sezení se oba partneři střídají. I čerstvě vylíhlá mláďata se již odhodlaně staví do žebravé pozice, jestliže se na hnízdě objeví některý rodič se zobákem plným housenek. Velice často však z nich přežije do dospělosti jen několik nejsilnějších. Samec odpočívá s mladými na hnízdě, ale situace nakonec dospěje k tomu, že ho odrůstající mláďata z těsného hnízda vyženou ven. Během prvních nocí po vylétnutí z hnízda mladí ještě odpočívají přitisknuti ke kmeni stromu. Nakonec si však najdou nebo vybudují vlastní dutinu k přenocování.

Ochrana

Strakapoud velký je všude hojným druhem a v některých oblastech se jeho počty dokonce zvyšují. Ohrozit ho může jen postupné odumíraní lesů v průmyslových oblastech a s tím související úbytek stromů vhodných ke hnízdění.

Český název Strakapoud velký
Latinský název Picoides (Dendrocopos) major
Délka 22 - 33 cm
Rozpětí křídel 34 - 39 cm
Hmotnost 80 g
Období hnízdění duben - červen
Počet snůšek 1
Doba sezení 10 - 13 dní
Potrava Hmyz žijící ve dřevě, semena, ořechy, ovoce, vejce a mláďata jiných ptáků
Způsob života Aktivní ve dne, samotářský a silně teritoriální
Délka života Asi 11 let
Ochrana Ne

Citace:
Kol. Autorů (2000); Encyklopedie zvířat 2000 - 3. svazek; IMP BV/international Masters Publishers s. r. o.; CZ-P-60-10-20-065, Karta 169

Fotografie:Jiří Bohdal - www.naturfoto.cz



autor:
datum vydání:
9. března 2007


Diskuze k článku „Strakapoud velký - Picoides (Dendrocopos) major“



 

Líbí se Vám naše články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!