Louku do druhého ročníku soutěže nominoval Jiří Franc z Janských Lázní, který na ní s rodinou zároveň i hospodaří. Nemůže být lepšího zdůvodnění nominace, než které nám poslal:

„Je to svým způsobem nostalgie a přivírání očí před realitou, ale přál bych si, aby tahle soutěž, její téma, bylo jen jednou velikou absurditou. Jenže – je to, jak to je. I louky se většinou proměnily k horšímu. Ať v nich spatřujeme kulisy pro veškeré outdoorové hemžení nebo zdroj pro výkrm zvířat, nejeden z nás asi podvědomě tuší, že je ve zdravé krajině potřebuje.

Mají mnoho podob – znáte je přece také. Na jedné straně zanedbané, předusíkované džungle kopřiv, svízele, šťovíků a dalších zelených agresorů, kde máloco přivábí oko či kroky kolemjdoucích, a na té druhé třeba trávníky kolem domů. Nepéče i přepéče – obojí špatně.

Stalo se teprve před nedávnem, že všechno, co na našich pozemcích vyrůstá, je leckterému pečlivému hospodáři – současníkovi převážně jakýmsi nepřítelem. Komu z dnes pyšných majitelů krátce střižených trávníků to nedošlo jaksi samo od sebe, toho včas povolala do zbraně reklama na kolo štěstí nebo příklady ze sousedství. Takže většina zakotvila v bezpečném přístavu konformity a s železnou pravidelností páchá ze zvyku soustavné víkendové genocidy všeho živého, co vyrostlo či zabloudilo na starostlivě udržovaný pažit.

Je to nějak pochmurné povídání, co říkáte? Naštěstí Češi nebývají v mnoha věcech přeborníky, a tak i když všemožná snaha je už minimálně takových šedesát, sedmdesát let veliká, sem tam nějaká ta louka s velkým L zbyla. Louka, kterou byste se chtěli brouzdat za zroseného rána a při sluníčku se na ni svalit, vypnout, jen tak vnímat zvuky kolem a očima doprovázet plující oblaka.

Nepatřím k těm, kteří týden co týden se svatým nadšením spěchají s plnými koši někam do kouta pozemku, kde všechno hemžení života s pocitem dobře vykonané práce zvolna promění v zelený sliz. Naopak – květy, bzukot hmyzu, známé i neznámé vůně a zdánlivý chaos druhově pestré louky miluji, a to je také důvod, proč jsem se do tohoto klání přihlásil s kouskem půdy, o který se společně s dalšími členy rodiny starám. Vystačíme si – já deset let, oni už přes třicet – s ručním nářadím a teď také s křovinořezem. Prací si udržujeme kondici, trávu a seno proženeme přes králíky. Na jaře se na nás přiletí podívat ťuhýk, kterému jsme ponechali v louce růžový keř, máme z něj radost. Prostě drobná, trvale udržitelná idylka mezi Rýchorami a Světlou horou.

Louka nad náhonem v katastrálním území Maršov II (GPS: 50°38'20.286" N, 15°49'5.709" E) „přežila“ v plné kráse určitě proto, že je v poměrně strmém svahu a nebyla atraktivní coby stavební parcela. Dosud se tam může pozorné oko a citlivá duše potěšit krásami, které jsem se pokusil zachytit objektivem. Dost řečí, podívejte se!“

Druhé místo obsadila květnatá louka pod boudou Karolínka na Benecku a třetí louka na Horních Mísečkách, která dříve byla souvisle zarostlá šťovíkem alpským, ale po jeho vyhubení a díky pravidelnému sečení prodělala od 90. let velikou změnu. Správa KRNAP připravila pro tři nejkrásnější louky dřevěné cedulky s nápisem Miss louka 2011, které budou v příští sezóně umístěny na kraji těchto luk, a rozmanité luční ceny pro ty, kteří je do soutěže nominovali.pro tři luční krásky dřevěné cedule s nápisem Miss louka 2011, které budou umístěny na kraji těchto luk.