Poslanci dnes schválili zákon o ochraně ovzduší

Cílem nového zákona o ochraně ovzduší je zajištění kvality vnějšího ovzduší na úrovni, která nepředstavuje zdravotní rizika, dále optimalizace některých jeho koncepčních nástrojů, jako jsou Programy kvality ovzduší, nebo Národní program snižování emisí. Zákon zavádí individuální přístup ke zdrojům znečišťování ovzduší. Zde zohledňuje jejich míru působení na kvalitu ovzduší. Norma omezuje administrativní náročnost a převádí do české legislativy požadavky Evropské unie. Zákon nedává úředníkům pravomoc přímo vstupovat do domů a bytů kvůli kontrole způsobu vytápění.

Hlavními důvody vrácení zákona Senátem jsou poplatky za znečišťování ovzduší a návrh transpozice evropské směrnice o průmyslových emisích.

Senátoři se přiklonili k návrhu, který je kompromisem mezi požadavkem na zachování poplatků za znečišťování ovzduší a snahou ekonomicky nezatížit průmysl. Tento pozměňovací návrh zachovává poplatky v podobě, která v zásadě odpovídá vládní verzi postupného navyšování sazeb poplatků, pouze s tím rozdílem, že tento návrh neobsahuje skokové zdvojnásobení sazeb mezi roky 2021 a 2022.

Pozměňovací návrh současně umožňuje snižování poplatků, pokud bude provozovatel snižovat emise nad rámec minimálních legislativních požadavků nebo je již dnes pod touto úrovní. Poplatek by se vůbec nevyměřil při dosažení vysoké úrovně ochrany ovzduší, definované snížením emisí pod hodnotu 50 % horní hranice spojené s nejlepšími dostupnými technikami.

„Pozměňovací návrh jednoznačně zvýhodňuje provozovatele, kteří se chovají odpovědněji a snižují emise více, než je vyžadováno, na rozdíl od provozovatelů, kteří balancují na zákonem vyžadované hranici. Má proto plnou podporu Ministerstva životního prostředí,“ říká ministr životního prostředí Tomáš Chalupa.

S ohledem na snížení administrativní zátěže spojené se systémem poplatků tento pozměňovací návrh zvyšuje hranici, od níž se mají poplatky vyměřovat, a to z původně navrhovaných 5 000 Kč na 50 000 Kč. Tím dojde ke snížení počtu zpoplatněných zdrojů, které představují cca 5 % emisí. Jedná se o menší stacionární zdroje s malými emisemi, jako jsou kotelny ve veřejných budovách, lakovny nebo pekárny, kde by bylo technicky i ekonomicky obtížné dosáhnout na navrhované úlevy. Do roku 2016 by se poplatková povinnost mohla vztahovat na pouze přibližně 200 subjektů.

V neposlední řadě se jedná o významné snížení administrativní zátěže, kdy k výši samotného poplatku je potřeba připočíst další náklady podnikatele na obsluhu tohoto poplatku. Malí a střední podnikatelé tak ušetří nejen finance v podobě samotného poplatku, ale i v dalších nákladech s ním spojených.

Zákon ponechává pouze 4 znečisťující látky místo původních dvaceti. Tyto čtyři látky představují 90 % vlivu na životní prostředí, zbylých šestnáct látek má 10% podíl na vlivu.

Dnes je zpoplatňováno cca 4300 subjektů. To představuje cca 9500 provozoven, tedy cca 40 tis. zdrojů. Při hranici 50 tis. Kč bude zpoplatněno asi 200 subjektů, což odpovídá cca 500 provozovnám. Zvýšením hranice pro zpoplatnění se sníží počet zpoplatněných subjektů přibližně o 95 % a příjmy SFŽP klesnou asi o 5-7 %.

Součástí pozměňovacích návrhů je i návrh na transpozici části směrnice o průmyslových emisích. Směrnice se dotýká zákona o integrované prevenci a ochraně ovzduší z hlediska tzv. velkých stacionárních spalovacích zdrojů znečišťování.

Smyslem směrnice i její transpozice je umožnit členským státům využít výjimky z plnění zpřísněných emisních limitů. Důvodem využití výjimek je umožnění realizace nezbytných v celém energetickém sektoru ČR. Česká republika proto, obdobně jako některé jiné státy Evropské unie, využije u vybraných velkých spalovacích zdrojů možnost dosáhnout zpřísněných emisních limitů postupně v delším časovém horizontu. Zákon umožní realizaci přechodového plánu pro české teplárny, a tím i více času na provedení investic v celkovém objemu cca 60 mld. Kč. V následujících letech tak bude menší tlak na zvyšování cen.