CBAM: Jak funguje „uhlíkové clo“ a proč budí emoce?

Třinecké železárny
zdroj: Třinecké železárny

Proč CBAM vznikl? Problém jménem „únik emisí CO2 z Evropy“

Abychom pochopili CBAM, musíme nejprve znát systém EU ETS. To je trh s emisními povolenkami, kde si evropští průmyslníci (např. ocelárny nebo cementárny) musí kupovat právo vypouštět do ovzduší emise CO2. Zjednodušeně řečeno, čím dražší povolenka je, tím více jsou firmy motivovány investovat do ekologických technologií.

Tady ale nastává háček. Pokud evropská ocelárna musí platit za emise, ale konkurence z Číny nebo Indie nikoliv, evropský produkt se stává dražším a nekonkurenceschopným. To vede k tzv. „úniku uhlíku“ (carbon leakage):

1. Výroba se přesune z EU do zemí s mírnějšími ekologickými pravidly.

2. Emise se globálně nesníží, jen se „přestěhují“ jinam.

3. Evropská ekonomika ztrácí průmysl i pracovní místa.

CBAM má tento problém vyřešit tím, že srovná pravidla hry.

Jak funguje v praxi?

CBAM v podstatě říká: „Chceš na evropský trh dovézt zboží, při jehož výrobě vzniklo hodně emisí? Pak zaplatíš poplatek odpovídající ceně, kterou bys musel za emise zaplatit, kdybys vyráběl v Evropě.“

• Kterých odvětví se to týká? V první fázi jde o energeticky nejnáročnější komodity: železo a ocel, hliník, cement, hnojiva ...

• Výpočet poplatku: Dovozce musí vykázat, kolik emisí při výrobě zboží vzniklo. Pokud již v zemi původu za tyto emise výrobce zaplatil (např. tamní obdobu uhlíkové daně), poplatek se o tuto část sníží. Pokud neplatil nic, zaplatí plnou cenu odpovídající aktuální ceně evropské povolenky.

• Harmonogram: Od roku 2023 běželo přechodné období, kdy dovozci emise pouze reportovali. Ostrý start začal až letos.

• V roce 2026 se platí jen část těchto emisí (podle tzv. CBAM faktoru), protože evropské firmy stále dostávají část povolenek zdarma. Plný dopad pocítí firmy až v roce 2034 a mají z toho oprávněné obavy ty ale pramení trošku z něčeho jiného. O tom na konci článku.

Argumenty odpůrců

Zavádění uhlíkového cla se neobešlo bez silného odporu, a to jak zevnitř EU, tak zvenčí.

• Zdražení pro spotřebitele: Pokud se zdraží ocel, cement nebo hnojiva, promítne se to do cen aut, stavebních materiálů i potravin. CBAM tak může podpořit inflaci.

• Obchodní války: Země jako Indie, Čína nebo Brazílie vnímají CBAM jako formu protekcionismu. Hrozí, že zavedou odvetná cla na evropské zboží, což by mohlo poškodit světový obchod.

• Administrativní zátěž: Výpočet přesné uhlíkové stopy u každé tuny oceli z opačného konce světa je extrémně složitý a byrokraticky náročný úkol pro firmy i úřady.

• Dopad na rozvojové země: Kritici upozorňují, že pro chudší země bude těžké splnit přísné evropské standardy, což je může vytlačit z lukrativního evropského trhu.

Co ukázalo přechodné období?

Jak už jsem psala, od roku 2023 do konce loňského roku probíhalo období, kdy dovozci emise pouze reportovali. První měsíce ukázaly, že největším problémem není samotný poplatek, ale získávání dat. Ta ukázala, že 90 % dovozců tvoří malé a střední firmy, které dovážejí jen malé objemy. Těchto 90 % firem je zodpovědných za méně než 1 % celkových emisí krytých systémem CBAM. V reakci na to EU schválila tzv. Balíček Omnibus 1, který podmínky upravuje.

Zatímco první hlášení za rok 2023 byla často neúplná nebo chybná, data z konce roku 2025 ukazují, že se trh přizpůsobuje:

• Vznikl nový trh s uhlíkovými auditory. Velcí výrobci v Číně nebo Indii, kteří chtějí zůstat na trhu EU, začali masivně investovat do certifikace svých emisí, aby jejich zboží v roce 2026 nebylo zatíženo nejvyšší možnou sazbou.

• Evropská komise spustila Centrální registr CBAM, který se stal jedním z největších datových skladů o emisích v globálním průmyslu.

Z analýz (např. Staff Working Document z prosince 2025) vyplývá, že dovoz z některých regionů (např. ocel z Indie) má až 3× vyšší uhlíkovou stopu než průměrná výroba v EU. To znamená, že po započtení cla v roce 2026 může cena indické oceli skokově vzrůst o 15–25 %.

Státy jako Turecko a Čína již v průběhu roku 2025 začaly zrychlovat přípravu vlastních systémů zpoplatnění uhlíku. Chtějí totiž, aby peníze z „uhlíkové daně“ zůstaly v jejich rozpočtech a nekončily v pokladně EU. Zavedení systému zpoplatnění uhlíku přímo v zemích původu emisí bylo podle některých politiků skrytým hlavním cílem celého systému.

CBAM tak motivuje zbytek světa k ekologizaci. Pokud chce Čína nebo Turecko prodávat do EU bez poplatků, vyplatí se jim zavést vlastní čistší technologie. Domácí výrobci v EU nebudou znevýhodněni oproti těm, kteří na životní prostředí neberou ohled.

CBAM je v podstatě největším klimaticko-obchodním experimentem v historii. EU se snaží dokázat, že lze být lídrem v ochraně klimatu a zároveň si nezlikvidovat vlastní průmysl. Zda se podaří najít balanc mezi ekologií, ekonomikou a mezinárodní diplomacií, ukáží až nejbližší roky ostrého provozu.

Záleží ale také na tom, jak se EU popasuje s odebíráním povolenek zdarma, respektive s podporou nových technologií, jako je ukládání uhlíku do země nebo vodík, zejména co se týče legislativy. Tyto technologie totiž stále nejsou plně podporovány v dotacích na dekarbonizaci, přestože jsou zásadní právě těch nejnáročnějších provozů typu ocelárny, cementárny a další.

Zdroje:
COM(2025) 783 final - ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ o uplatňování nařízení o mechanismu uhlíkového vyrovnání na hranicích KOM/2025/783 v konečném znění

Nařízení EP a Rady (EU) 2023/956 - Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/956 ze dne 10. května 2023, kterým se zavádí mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích

Omnibus 1 - Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2025/2083 ze dne 8. října 2025, kterým se mění nařízení (EU) 2023/956, pokud jde o zjednodušení a posílení mechanismu uhlíkového vyrovnání na hranicích