Historie ochrany přírody v Evropě: Zastavme vraždění ptáků, jinak bude s naší přírodou konec!

autor: Petr Kadlík
Komu patří volně žijící ptáci? Na rozdíl od divoké zvěře nebo ryb vlastně nikomu... a proto v minulosti nikdo ani moc neřešil jejich ochranu. Takže se ptáci hromadně chytali a zabíjeli, ať už přímo pro maso, z důvodu imaginární ochrany úrody nebo jen tak pro zábavu.


Za dávných časů...

Volně žijící divocí ptáci byli v dobách Rakousko-uherské monarchie častou součástí jídelníčku našich předků. Ptáků bylo „víc než dost“ a za jejich lov prakticky nehrozil žádný postih. A co na tom, že na malém divokém ptáčku bylo málo masa - prostě se jich ulovilo a zabilo hodně...

Například sluka lesní (Scolopax rusticola) je dnes u nás celoročně chráněným ptákem a v odborné literatuře si o ní můžete přečíst hodně zajímavého. Ještě před sto lety jste si ale o ní v populární Velké ilustrované kuchařce mohli přečíst následující:

Sluky se osolí, oči odstraní a nahradí malými kousky vařených a prolisovaných brambor, které se se syrovým žloutkem promíchají. Na místo zornice dá se zrnko pepře. Křídla se zatočí, dlouhý zobák prostrčí se oběma stehýnky, a prsa obloží se slaninou, která se nití připevní.

Tak co, dostali jste chuť? Doufám, že ne...

Ptáci na území tehdejšího „Českého království“ na tom ale přesto byli ještě relativně dobře. Jistě, část jich skončila na talíři a další část byla chycena do klecí, aby „potěšili“ své majitele zpěvem. Většina ale měla šanci žít.

Pokud šlo ale o stěhovavé ptáky, kteří se vydávali směrem k Itálii, tak byla pravděpodobnost jejich smrti daleko větší. Statisíce stěhovavých ptáků, které Italové vyvraždili, se k nám nemohli vrátit zpět - což začalo ovlivňovat i naši krajinu a přírodu.

Stále víc zoufalou situaci našich ptáků si tehdy uvědomil „ Spolek pro ochranu honby v království českém“ a pokusil se jednat. Svou aktivitu tehdy zveřejnili v článku, který v roce 1897 vyšel v Národních listech. V kouzelné dobové češtině si ho můžete přečíst zde:


Ochrana ptactva.

Poslední dobou četněji ozývají se hlasy, volající po ochraně ptactva, jež z jara a na podzim táhne jižními krajinami Evropy.

S úžasem čte vzdělaný čtenář, co vše se na jihu děje takřka před zrakem celé Evropy, jež uznává důležitost hmyzožravých opeřenců v přírodě a uznává nutnost jejich ochrany.

Nejen tisíce, ale celé milliony nejněžnějších našich lesních a zahradních pěvců stávají se obětí nízké choutky po nepatrném mase ptačím.

V jižním Tyrolsku, v severní Italii, v Terstu, v Dalmacii a jinde, kde živel vlaský má převahu, chytá, střílí, pronásleduje a hubí se houfně společnost lesních našich ptáčat, stává se předmětem lovu, prodeje na trzích i obchodu zasílatelského.

Za těchto okolností není divu, že nejdůležitějších a nejužitečnějších hmyzožravců našich, jichž u nás pečlivě střežíme, přese všecku snahu naši neustále ubývá a že všecka naše domácí práce stává se bezplodnou.

Jest na bíle dni, že to takto dále trvati nesmí, že se musí něco stáli, aby vandalskému řádění na jihu učiněn byl konec a našemu ptactvu, jež nemá bohužel jiné cesty, než uvedenými krajinami, pojištěn byl klidný a bezpečný odchod na podzim a jarní návrat do vlasti.

Něco se státi musí — ale jest ovšem otázkou, co!

U nás v Čechách máme platné zákony, které pojišťují ptactvu klidný pobyt, které zakazují pronásledování a hubení užitečného ptactva. Jinak na jihu; tam potřebných zákonů není.

Tam nestará se nikdo o význam a důležitost hmyzožravců, tam spadá na váhu jenom chutnost jejich masa, a člověk bohatý i chudý, nejposlednější žebrák i nejvyšší úřadník posedlí jsou vášní, polapiti největší množství ptáčků, nedbajíce toho, jsou-li to slavíci, pěnice, sýkory nebo střízlíčkové.

Mělo by se státi tudíž na prospěch ptactva, aby v krajinách jižních zavedeny byly podobné zákony jako u nás, aby totiž pokutami a tresty stíháno bylo ubíjení pěvců.

Nutnost takovýchto zákonů pro země jižní uznala celá řada evropských odborných faktorů.

Hlasy, jež dovolávaly se jednotlivě pomoci, sloučiti se mají v jediný sbor, který žádá, aby cestou evropského kongressu působeno bylo na zákonodárství jižních zemí a toho, čeho jednotlivcům nemožno jest docíliti, aby docíleno bylo všeobecným nátlakem.

A má-li někomu záležeti na zachování užitečného hmyzožravého ptactva, jsme to my, kteří především od poměrů hospodářských, lesnických i rolnických závisíme.

V té příčině platně usiluje o náležitý pokrok »Spolek pro ochranu honby v království českém«, jenž konal před měsícem důležitou poradu o tom ve své valné hromadě.

Spolek tento, který v první řadě ovšem hájiti má zájmy honby, nesmí přehlédnouti, že ochrana honby a ptactva jdou ruku v ruce, že také značná část opeřené zvěře naší jest ptactvem tažným, že sluky, křepelky, holubi atd., na jihu právě tak propadají hromadnému vraždění jako ostatní drobnější ptactvo.

Ve smyslu usnesení schůze výborové zmíněného spolku dne 19. února t. r. učiněny zvoleným komitétem přípravné kroky a spolek požádal veškeré cís. a král. rakousko-uherské konsulaty v Italii za sdělení, kde a jaké spolky k ochraně zvěře v Italii jsou. Na tyto dotazy došla řada odpovědí, v nichž se co nejpřípadněji illustrují poměry na jihu a řádění obyvatelstva tamějšího vůči ptactvu tažnému.

Hojný materiál je tedy po ruce a na jeho základě může se pracovali. Ovšem vedle snahy, docíliti ochrany ptactva na jihu, nesmí se zapomínati i na domácí naše poměry a dlužno i zde, u nás, vykonali některé nápravy.

U nás ptactvo sice všeobecně požívá lásky lidu a jistě málo, který člověk dospělý u nás zlomyslně zahubí ptáče.

Co pak se týče chytání ptactva pro klec, pro zábavu a potěšení, myslíme s Brehmem, že je celkem pro všeobecný stav ptactva neškodno; těch pár čížků, stehlíků nebo drozdů, kteří v kleci jsou pro potěchu bohatých i chudých, nespadají snad na váhu.

O to zde ovšem také neběží, spíše o známou okolnost, že zimní dobou hejna strnadů, pěnkav, vrabců, kvíčal, brábníků, ano i kosů a drozdů přicházejí na trh jako »pochoutka«.

A vzhledem k této nepopiratelné okolnosti uzná každý potřebu, aby také u nás zákon o ochraně ptactva příslušně byl prováděn a částečně pozměněn.

Honba požívá u nás ochrany, byť snad ne v každé příčině takové, jaké bychom si přáli, tož přece aspoň v dosahu, jenž prozatím uspokojuje. Jeť zapovězeno zvěř chytati a stříleti bez náležitého oprávnění. Také rybářství má své zákony ochranné. Dnes nesmí nikdo nejnepatrnější rybičky bez povolení polapiti. Jenom ubohý pták dobou zimní jest, jak se říká »vogelfrei«.

A to je nesrovnalost, je to hřích, který, páše se veřejně a bez trestu na nebohém ptáčeti, jehož zpěvný, radostný, užitečný život padne za oběť zisku dvou, tří krejcarů, pro pouhou choutku člověka, který neví, na čem by si svůj pokažený žaludek vzkřísil. Ostatně známy jsou vůbec poměry, o něž běží.

Valná hromada zmíněného shora spolku uvažovala proto o společné akci tohoto trojího způsobu:

1. o místní, pokud se týče naší české vlasti,

2. v soustátí rakouském,

3. středoevropské.

»Spolek pro ochranu honby v král. českém« usnesl se v té příčině, aby přikročeno bylo k místní akci rozesláním oběžníků okresním výborům v Čechách a vývěsnými vyhláškami v městech a zvláště na tržištích, v nichž by se poukazovalo na platná zákonná ustanovení a na trestnost jejich přestoupení, a pak aby podána byla říšské radě petice k vydání všeobecného říšského zákona.

Mimo to dána iniciativa k pořádání všeobecného kongressu středoevropských spolků odborných za tím účelem, aby naléháno bylo na jižní státy o vydání nutných zákonů k ochraně tažného ptactva.

Tím bohdá dosaženo bude, co jest nevyhnutelno nejen se stanoviska ethického, ale i se stanoviska našich zájmů zemědělských, jež podporovati je všeobecnou povinností.


Zda domluva s italskými ochránci přírody k něčemu byla, to se mi bohužel zjistit nepodařilo. Ostatně, svět se pomalu blížil ke krvavé první velké světové válce, potom hospodářské krizi a následně ke druhé světové válce. Kdo by se v takových časech staral o vrabce a sýkory...

Ale to je minulost. My snad nad prahem další světové války nejsme a tak nemáme žádnou výmluvu, proč přírodu nechránit. A pokud si nejste jistí jak na to, tak se o všech aktuálních předpisech a způsobech ochrany volně žijících ptáků se můžete dočíst přímo na webu Ministerstva životního prostředí.




autor:
Petr Kadlík
email: petr@priroda.cz

datum vydání:
6. září 2022


Diskuze k článku „Historie ochrany přírody v Evropě: Zastavme vraždění ptáků, jinak bude s naší přírodou konec!“



 

Líbí se Vám naše články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!


Nákupem na Pieris.cz
podpoříte chod našeho serveru




Další publikování a šíření obsahu serveru Příroda.cz je bez souhlasu provozovatele zakázáno.
Pokud chcete nějaký obsah převzít tak nás prosím kontaktujte.

© 2004 - 2022 PŘÍRODA.cz
ISSN 1801-2787

Magazín PŘÍRODA.cz je soukromý projekt, provozovaný už od svého začátku v roce 2004 zcela BEZ DOTACÍ či jakékoliv jiné státní podpory.