Odešel Tomáš Rothröckl, jedna z hlavních postav české ochrany přírody posledních dekád

Tomáš Rothröckl
Zdroj: Asociace národních parků

Profesní dráha Tomáše Rothröckla byla nerozlučně spjata s kaňonem Dyje již od konce 70. let.

Po studiu na Vysoké škole zemědělské a následně na Karlově univerzitě se podílel na vzniku tehdejší Chráněné krajinné oblasti Podyjí. Jeho vize však od počátku směřovala k nejvyššímu stupni ochrany. Byl hlavním iniciátorem vyhlášení Národního parku Podyjí v roce 1991 a stal se jeho prvním a nejdéle sloužícími ředitelem. V této roli prosazoval přesvědčení, že příroda nezná hranic, což vyvrcholilo vznikem unikátního přeshraničního bilaterálního parku Podyjí–Thayatal. Za tento přínos k mezinárodní spolupráci obdržel i vysoké rakouské státní vyznamenání.

Výjimečnost Rothröcklova přístupu spočívala v metodice a myšlenkovém ukotvení moderního ochranářství.

Podyjí pod jeho vedením získalo prestižní Evropský diplom pro chráněná území a stalo se laboratoří pro studium „divočiny v kulturní krajině“. Dokázal teoretické ekologické principy převést do každodenní praxe, ať už šlo o projekt pastvy velkých kopytníků na havranických vřesovištích, nebo o systematickou přeměnu lesních monokultur na přirozené porosty. Rothröckl nebyl jen manažerem, ale i stratégem, který vnímal ochranu přírody v širším kulturním kontextu a uměl vybalancovat přísnou ochranu nejcennějších zón s citlivým zpřístupněním krajiny návštěvníkům.

Jeho vliv však dalece přesahoval hranice znojemského regionu

Jako náměstek ministra životního prostředí či předseda národní sekce federace EUROPARC se podílel na formování celostátní politiky ochrany přírody, včetně klíčové novely zákona o ochraně přírody v roce 2017, která nastavial současná rpavidla péče o Národní parky. Byl plodným autorem stovek odborných textů v časopisech jako Vesmír či Ochrana přírody, v nichž s precizní argumentací vysvětloval složité ekologické vazby. Jako zakládající člen Asociace národních parků ČR se do posledních chvil snažil o to, aby české parky mluvily jednotným hlasem.

Chápal vývoj v čase a vnímal ho v kontextu společenských změn

Jeho výjimečnost nespočívala jen v tom, že přírodě a péči o ní rozuměl. Chápal vývoj v čase a vnímal ho v kontextu společenských změn. Dokázal strategicky domýšlet, proč se věci dějí, co nás čeká a jak se na to musíme připravit. Takových lidí, kteří vidí za roh a neuhýbají před realitou, nebude nikdy dost.

Byl to vizionář, který si za svými cíli uměl jít. Národní park Podyjí je toho jasným důkazem – o jeho dnešní podobu a krásu se zasloužil nezměrně. Podyjí pro něj nebylo jen projektem, byl to domov a krajina, kterou chránil nejen odbornou erudicí, ale i hlubokým osobním vztahem. Byl přítelem, se kterým jsem navazoval na rozhovor po měsících pauzy, jako by uplynulo jen pár minut. Zanechává za sebou velkolepé, hmatatelné dílo. Je na nás, abychom ho v jeho duchu dál rozvíjeli a chránili.

Pavel Hubený, ředitel Správy Národního parku Šumava:

"Tomáš moc rád jezdil na Šumavu. Fascinovala ho zdejší příroda, lesy, divokost i zvířata. Snad rok co rok na podzim jezdil poslouchat jelení říji, která ho naplňovala euforií. Na Šumavu ale jezdil několikrát ročně, někdy jen tak – načerpat sílu, klid a inspiraci. Někdy se chtěl toulat sám, jindy přijal nabídku poznávat Šumavu se mnou. Nikdy nezapomenu, jak jsme při jedné takové návštěvě jeli autem z Vimperka na Kvildu, Knížecí Pláně, Strážný a dál. A právě někde u Strážného pronesl: „Čoveče, za tu dobu, co jedeme po tom vašem parku, bych z toho našeho byl už dávno ve Vídni.“

Velmi často porovnával svůj národní park s tím naším. Podyjí i Šumava byly vyhlášeny ve stejný rok a ve stejný den a Tomáš k tomu rád dodával, že Podyjí je menší sestra Šumavy.

V roce 2014 s potěšením přijal funkci člena odborné poroty tehdy zbrusu nové soutěže o nejlepší popularizační článek o Šumavě s názvem Šumavská mozkovka. V roce 2025 se stal jejím čestným předsedou a jako čestný předseda byl pozván i na vyhlášení aktuálního 12. ročníku této soutěže.

Jenže nepřijede. Už nikdy nepřijede – ani na vyhlášení Mozkovky, ani na jelení říji, ani na samotné toulky Šumavou, ani na kafe… Odešel Tomáš Rothröckl.

Robin Böhnisch, ředitel Správy Krkonošského národního parku:

"Tomášův vztah ke Krkonoším charakterizovala zvláštní pokora. Ke dlouhé tradici ochrany přírody, k nejstaršímu národnímu parku v Česku, k hodnotě mystické krajiny na pomezí dvou zemí. Osobně jsem si vždy užíval každou společnou minutu v terénu. Když jsme před západem slunce, poté co hřebeny opustili poslední turisté, vyrazili užít si, jak Tomáš říkával, „tu velkolepou a otevřenou krajinu velkého parku“.

Tomáš miloval naše jeleny a jejich říji. Čas od času si dopřál pár nocí v nějakém zapadlém srubu, aby byl tomuto fantastickému podzimnímu divadlu co nejblíž. Jako klidná síla ochrany přírody pro mě představoval nedostižný vzor. V Tomášově osobě se kloubilo to nejlepší z romantizujícího konzervátorství i nejmodernějších metod správy chráněných území. To vše bylo postaveno na hlubokých znalostech a zkušenostech a rámováno neokázalou vytrvalostí a zásadovostí.

Jen těžko se smiřuji s tím, že už se neobjeví za dveřmi s osobně pečlivě vybranými víny z Podyjí. Že naši jeleni ztratili tak věrného posluchače.

Současný ředitel NP Podyjí Pavel Müller:

Velmi těžko hledám slova, kterými se rozloučit s panem ředitelem Tomášem Rothröcklem. Všem to připadalo přirozené, bez nutnosti se opravit. Jeho úsilí směřovalo do Podyjí už od roku 1979 a nikdy neměl v plánu přestat. Poslední „umanutostí“ pana Tomáše Rothröckla bylo sloučit Národní pak Podyjí a Thayatal pod společnou správu, přestože věděl, že do jejího čela se vzhledem ke svému věku už nepostaví. Tím dával jasně najevo, na čem mu v životě záleží a nad čím chce, abychom přemýšleli.

Petr Kříž za Správu NP České Švýcarsko:

"Tomáš Rothröckl je významně spojen s vyhlašováním Národního parku České Švýcarsko, a to od úplného začátku. Oblast Labských pískovců vnímal nejen jako odborník, měl k ní i hluboký lidský vztah. Tomáš svými zkušenostmi, rozvahou a ochranářskou zarputilostí přispíval k přípravě podkladů pro vyhlášení dalšího „maloparku“, jak rád označoval Podyjí i České Švýcarsko. Během dalších let působil v Radě Národního parku České Švýcarsko a podílel se i na řadě dalších společných projektů. Odešel náš blízký kolega, se kterým jsme byli spjati upřímným přátelstvím." Vzpomíná i bývalý minsitr životního prostředdí Petr Hladík: "Zpráva o úmrtí Tomáše Rothröckla mě zasáhla. Byl výjimečnou osobností ochrany přírody. Stál u zrodu Národního parku Podyjí a desítky let mu dával směr, hodnoty a respekt doma i v Evropě. Děkuji za spolupráci a za vše, co pro českou přírodu vykonal. Čest jeho památce," uvedl.

Michael Hošek, prezident Federace EUROPARC:

"Odešel kamarád, kolega, učitel, můj "inspirátor" Tomáš Rothröckl. Byl vůdčí osobností v oboru už v době, když jsem před čtvrtstoletím jako elév začínal.

Nezměrně se zasloužil o Národní park Podyjí, který také 33 let vedl. To ale zdaleka není vše. Šlo mu o věc, práce mu byla posláním. Opravdu věřil tomu že to, co dělá, je hodnota pro celou společnost. A v tom byl jeho přesah: nepřestával uvažovat nad svými bohatými historickými zkušenostmi (začal v oboru pracovat už v 80. letech) a zároveň nad tím, kam svět směřuje. A byl připraven se za své názory opravdu zasadit.

Chybí mi už dnes, protože takové všeobecné znalosti, které měl, dnes na ulici nenajdu. A především tu schopnost je s nadhledem a humorem používat pro diskusi kam a jak dál. Ale jeho hlas nezapomenu, a čas strávený s ním také ne.

Dal jsi nám Tomáši úkol: neztratit, držet a rozvíjet to, co jsi nám i oboru přinášel Ty. Inu Tomáši, nejsi nenáročný..." Zdroj: Tisková zpráva Asociace národních parků, životopis Tomáše Rothröckla