Politici mluví o záchraně lesů, ale štědře dotují jejich likvidaci

Kácení.
© Rawpixel - public domain

Globální propast: $409 miliard na zkázu

Klimatický summit COP26 v Glasgow v roce 2021 byl prezentován jako zlomový bod, kde se více než 140 zemí zavázalo zastavit kácení lesů. Nové zjištění obsažené ve zprávě Forest Declaration Assessment je však zdrcující: od roku 2021 se úbytek lesů zvýšil. Podle aktuálních dat jsme o 63 % mimo kurz, abychom splnili cíl nulového odlesňování do roku 2030.

Loni bylo zničeno 8,1 milionu hektarů lesa, což je plocha větší plocha, než jak je velká celá Česká republika. Co tento trend pohání? Především štědré státní a globální dotace, které doslova zalévají průmysl zodpovědný za masivní odlesňování.

Konkrétní čísla o pokrytectví

Největší rozpor se odehrává ve financování. Zpráva poukazuje na groteskní nepoměr mezi financemi určenými na destrukci a ochranu:

• Destrukce: Zemědělské odvětví, které je zodpovědné za 85 % celkové ztráty lesů za poslední desetiletí (kvůli produkci palmového oleje, sóji a chovu dobytka), dostává průměrné roční dotace ve výši $409 miliard.
• Ochrana: Naopak mezinárodní veřejné finance určené na ochranu a obnovu lesů dosahují jen $5,9 miliardy ročně.

To znamená, že vlády a ekonomické systémy odměňují ničení 70krát vyššími částkami, než jaké dávají na záchranu.

Erin Matson ze společnosti Climate Focus, hlavní autorka zprávy, to shrnula jasně:

Její kolegyně Franziska Haupt dodává:

Role finančních predátorů

Hypokracie nekončí u vládních dotací. Podle zprávy organizace Global Witness vydělaly soukromé finanční instituce $26 miliard na financování deforestačních společností od podpisu Pařížské dohody v roce 2015. V čele tohoto financování stojí americké banky jako Vanguard, JPMorgan Chase a BlackRock, které vydělaly $5,4 miliardy, a významný podíl mají i evropské banky v čele s BNP Paribas a Rabobank.

Jak uvedla Alexandria Reid z Global Witness:

Kácení.
© Rawpixel - public domain

Česká stopa: Pěstujeme dotace, ne biodiverzitu

Zatímco globální debata se točí kolem pralesů a palmového oleje, podobný rozpor mezi slovy a činy probíhá i u nás v České republice. Zde se sice nejedná o deštné pralesy, ale o stav naší krajiny, lesů a biodiverzity.

Česká politika hovoří o potřebě adaptace na klimatické změny, o pěstování smíšených a odolných lesů a o ochraně půdy. Ministerstvo zemědělství připravuje dotační programy na obnovu kalamitních ploch, zvyšování podílu melioračních dřevin (jako je buk, jedle, dub) a budování vodohospodářských opatření. Jen na tyto účely jsou připraveny miliardy korun. A jaká je přitom realita?

Zemědělské dotace a mrtvá krajina

Největší problém tkví v nastavení Společné zemědělské politiky (SZP), která platí i v ČR. Zatímco cíle EU hovoří o podpoře udržitelnosti a rozmanitosti, praxe ukazuje, že dotace primárně slouží k udržení a navýšení příjmů zemědělců, nikoli ke skutečné změně hospodaření.

Studie Centra pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy zjistila, že navýšení celkových dotací mělo zanedbatelný pozitivní vliv na index biodiverzity pěstovaných plodin. Jinými slovy, miliardy korun nemění ráz krajiny—velké lány řepky a kukuřice zůstávají.

Ekologické organizace, včetně Hnutí DUHA a České společnosti ornitologické, dlouhodobě kritizují snahu ministerstva zemědělství oslabit klíčové ekologické požadavky. V nedávné době bylo opakovaně požadováno (spolu s dalšími členskými státy) omezit platnost podmínek DZES 7 (střídání plodin) a DZES 8 (neprodukční plochy).

Tyto výjimky umožňují zemědělcům pěstovat plodiny i na půdě ležící ladem, která je přitom klíčová pro úkryt hmyzu a biodiverzitu. Politici tak mluví o nutnosti pestré krajiny, ale zároveň lobbují za to, aby mohli zemědělci i nadále ignorovat základní ekologické standardy.

Dotovaná technika pro rychlou těžbu

Další rozpor se objevuje v lesním hospodářství. Ačkoliv se MZe chlubí dotacemi na výsadbu odolných dřevin, zároveň masivně podporuje nákup drahé a vysoce výkonné techniky. Programy jako „Technika a technologie pro lesní hospodářství“ (Operace 8.6.1) nabízejí milionové příspěvky na nákup harvestorů, vyvážecích souprav a lesnických traktorů (SLKT).

Tato technika je sice efektivní při zpracování kalamit, ale její existence a dotování fixuje lesní hospodaření na modelu průmyslové, rychlé a velkoobjemové těžby. To je v přímém rozporu s proklamovanou potřebou šetrného hospodaření blízkého přírodě, které by mělo být pomalejší, individuálnější a méně závislé na těžké mechanizaci poškozující půdu.

Politik tak na jedné straně říká: „Sázíme jedle, abychom měli odolný les," a na druhé straně platí obrovský stroj, jehož ekonomický tlak vyžaduje co nejrychlejší těžbu.

Tento globální a lokální rozpor potvrzuje, že krize lesů není primárně technologická, ale finanční a politická. Dokud politici nebudou mít odvahu postavit se ziskům těžebních, zemědělských a finančních gigantů a neotočí tok dotací, zůstane záchrana světových lesů jen prázdnou frází.

Zdroje: ForestDeclaration The Guardian, WWF, Asiciace soukromého zemědělství, Ministerstvo zemědělství ČR, Ministerstvo zemědělství ČR