Už žádní psi na řetězu, povinné čipování štěňat, maximálně tři samice bez nahlášení - zásadní novinky v ochraně zvířat

Fena se štěňaty na řetězu
generováno AI Gemini

Svoboda pohybu jako základní právo

Jedním z nejdiskutovanějších témat posledních let byl absolutní zákaz trvalého držení psů na řetězech. Pro mnohé lidi na venkově šlo o staletou tradici, pro ochránce zvířat o barbarský přežitek, který nemá v 21. století co pohledávat. Legislativa se v tomto směru musela vypořádat s definicí toho, co je ještě přijatelný „krátkodobý úvaz“ a co už je týrání.

Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání § 4 odst. 1 písm. o) nyní jasně říká, že pes nesmí být na uvázání držen trvale. To znamená, že řetěz už nemůže být jeho domovem. Majitelé mohou psa uvázat pouze na nezbytně nutnou dobu, například během krmení, čištění kotce nebo v situacích, kdy je to nutné pro bezpečnost zvířete či okolí – typicky při návštěvě pošťáka nebo opraváře. I v těchto případech musí být úvaz konstruován tak, aby psa neškrtil, nezpůsoboval mu bolest a umožňoval mu přirozený pohyb v rámci daného prostoru.

Psychologický dopad řetězu na psa je devastující. Pes je sociální tvor a izolace kombinovaná s omezením pohybu u něj vyvolává frustraci, která často graduje do agresivity nebo naopak do hluboké apatie. Nová legislativa tedy necílí jen na fyzické zdraví, ale i na psychickou pohodu zvířete. Státní veterinární správa má nyní mnohem silnější mandát k tomu, aby při kontrolách posuzovala, zda pes netrpí právě kvůli nevhodnému omezení svobody pohybu. Pokud inspektor zjistí, že pes nemá možnost volného výběhu nebo alespoň dostatečně velkého kotce s pravidelným venčením, hrozí majiteli vysoké pokuty i odebrání zvířete.

Konec byznysu s utrpením

Zatímco řetězy byly viditelným symbolem zanedbání, množírny představují sofistikovanější a mnohem výnosnější formu týrání, skrytou za zavřenými dveřmi. Problém množíren spočíval dlouho v tom, že zákon nedokázal efektivně definovat rozdíl mezi náhodným vrhem štěňat u babičky na dvorku a průmyslovou výrobou psů pro zisk. To se však změnilo s novelou zákona na ochranu zvířat proti týrání, která zavedla přísné registrační povinnosti a jasné definice.

Klíčovým nástrojem v boji proti těmto nelegálním chovům se stalo povinné čipování nově narozených psů, které ukládá veterinární zákon 166/1999 Sb . Chovatel nově narozeného psa je povinen zajistit označení psa elektronickým čipem před nabídkou psa k prodeji nebo předáním psa novému chovateli, nejpozději však do 3 měsíců věku psa. Chovatel psa je dále povinen zajistit, aby identifikační číslo psa bylo zaznamenáno v dokladu o očkování psa. Identifikačním číslem psa se rozumí alfanumerický kód zobrazený elektronickým čipem, který umožňuje zjistit totožnost konkrétního psa.

Čip slouží jako digitální stopa, která propojuje zvíře s jeho majitelem. Pokud se v lese najde vyhozená fena, která už „dosloužila“ jako stroj na štěňata, je díky čipu mnohem snazší dohledat viníka.

Dalším revolučním krokem, je zavedení povinné registrace chovů s třemi a více fenami staršími 12ti měsíců. Každý, kdo drží takový počet dospělých samic, se musí nahlásit Státní veterinární správě. Toto najdete též veterinárním zákoně.

Legislativa také nově zakazuje prodej psů a koček v obchodech se zvířaty a na veřejných prostranstvích, jako jsou parkoviště nebo tržnice. Právě anonymní předávání zvířat „u benzínky“ bylo typickým znakem množíren, které se tak vyhýbaly odhalení místa chovu.

Vyhláška č. 384/2021 Sb., o ochraně psů a koček při chovu za účelem rozmnožování. pak určuje konkrétní rozměry prostor, kolikrát denně musí mít pes kontakt s člověkem, požadavky na světlo, větrání a socializaci. Pokud množírna tyto parametry nesplňuje, porušuje zákon.

Tím se podařilo vytáhnout mnoho chovatelů z šedé zóny do systému, kde mohou být kontrolováni.

Zásadní změnou, co se týče odebrání zvířete, prošly i pravomoci obcí a policie.

Dříve byla procedura odebrání týraného zvířete zdlouhavým administrativním procesem, během kterého zvíře často v hrozných podmínkách uhynulo. Dnes mají obce s rozšířenou působností možnost nařídit předběžnou náhradní péči. To znamená, že pokud je zvíře v přímém ohrožení života nebo strádá v množírně, může být odebráno okamžitě, ještě před skončením celého správního řízení.

Náklady na tuto péči jdou v první fázi za obcí, ale následně jsou vymáhány po majiteli. To je důležitý preventivní prvek – vědomí, že za týrání zvířete člověk nezaplatí jen pokutu, ale i statisícové náklady za pobyt psa v útulku a veterinární péči, odrazuje mnoho potenciálních „podnikatelů“ s utrpením.

Obrovským problémem v Česku je nekontrolované množení venkovních koček.

I zde se legislativa v roce posunula. Obce mají nyní silnější mandát k provádění kastračních programů.

Zákon o obcích a zákon na ochranu zvířat umožňují obcím hradit kastrace toulavých koček z obecního rozpočtu jako prevenci týrání (hladovění a nemoci koťat). Pokud někdo vědomě množí kočky a následně se o ně nestará (nechává je nekontrolovaně množit na svém pozemku, až jich tam jsou desítky v zuboženém stavu), lze to podle aktuální legislativy kvalifikovat jako zanedbání péče nebo týrání zvířat v nevhodných podmínkách.

Některé obce zavádějí povinnost čipování koček vlastními vyhláškami, aby měly přehled o toulavých zvířatech. Jinak u ko4ek je povinnost čipovat pouze jedince s PP.

Jak poznat legální chov od krutého podniku?

Legislativa se sice zpřísnila, ale největší moc má stále kupující a všímavý soused nebo kolemjdoucí. Zákon nyní klade důraz na transparentnost. Solidní chovatel vám dnes musí k psovi předat očkovací průkaz nebo pas, kde je uvedeno číslo čipu. Musí vám umožnit vidět matku štěňat a prostředí, ve kterém zvířata žijí. Pokud prodejce odmítá ukázat fenku nebo trvá na předání štěněte v noci na odlehlém místě, dopouští se jednání, které je dnes již velmi snadno napadnutelné skrze podnět veterinární správě nebo policii.

Nové úpravy se dotkly i takzvaných „papírových“ psů versus psů bez průkazu původu. I když zákon nezakazuje chov kříženců, klade na ně stejné nároky z hlediska pohody (welfare) jako na šampiony s rodokmenem. Množírna už není definována jen špínou a klecemi, ale samotným účelem – pokud je zvíře zneužíváno jako výrobní prostředek bez ohledu na jeho zdraví a přirozené potřeby, jde o nelegální činnost.

Budoucnost: Centrální registr a osvěta

I přes velké pokroky zbývá v české legislativě jeden nedokončený úkol, na kterém se stále pracuje – plnohodnotný a jednotný centrální registr psů. Ačkoliv je čipování povinné, v Česku existuje několik soukromých databází, což občas komplikuje rychlou identifikaci. Cílem budoucích úprav je sjednotit tato data pod státní správu tak, aby policista nebo veterinář v terénu okamžitě věděl, komu pes patří a zda dotyčný majitel už v minulosti neměl se zákonem problémy.

Ochrana zvířat v Česku ušla kus cesty od řetězů u boudy k sofistikované právní ochraně. Zákaz trvalého uvázání a přísné tažení proti množírnám nejsou jen represivními nástroji. Jsou to signály, že jako společnost dospíváme a uvědomujeme si, že naše dominance nad ostatními tvory nám nedává právo na jejich bezcitné vykořisťování. Každý řetěz, který se přetrhne, a každá množírna, která se zavře, je vítězstvím nejen pro psy, ale i pro lidskost v nás samotných.

Přehled legislativy:
• Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání
◦ Klíčový zákon celého tématu.
◦ § 4 odst. 1 písm. o): Obsahuje přímý zákaz trvalého držení psů na úvazu (řetězu).
◦ § 7a a § 7b: Definují podmínky chovu a zakazují prodej zvířat v obchodech se zvířaty nebo na veřejných místech.
◦ § 28a: Umožňuje obcím nařídit předběžnou náhradní péči (okamžité odebrání týraného zvířete).

• Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči (Veterinární zákon)
◦ § 4 odst. 3: Povinnost chovatelů hlásit chov 5 a více fen (samic psa) starších 12 měsíců Státní veterinární správě.
◦ § 4 odst. 4 až 7: Stanovuje povinnost čipování všech psů a podmínky platnosti očkování proti vzteklině.
◦ § 22: Definice pravomocí veterinárních inspektorů, včetně práva vstupu na pozemky a do objektů.

• Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník
◦ § 302 (Týrání zvířat): Definice trestného činu týrání (hrozí nepodmíněné tresty odnětí svobody).
◦ § 302a (Chov zvířat v nevhodných podmínkách): Specifický paragraf mířící na provozovatele množíren, kde k trestnosti stačí samotné držení zvířat v nevyhovujících podmínkách.

• Vyhláška č. 384/2021 Sb., o ochraně psů a koček při chovu za účelem rozmnožování
◦ Prováděcí předpis, který dává zákonům konkrétní rozměry.
◦ Stanovuje minimální velikost prostor pro psy a kočky, požadavky na světlo, větrání, teplotu, krmení a socializaci.
◦ Určuje minimální věk pro odběr štěňat (50 dnů) a koťat (84 dnů).

• Zákon č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník
◦ § 494: Klíčové ustanovení, které říká, že živé zvíře není věc, ale smysly obdařený živý tvor. To mění způsob, jakým se na zvířata nahlíží při náhradě škody nebo při jejich odebírání.

• Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky
◦ § 40: Upravuje oprávnění policisty vstoupit do obydlí nebo jiných prostor, pokud je důvodné podezření, že je tam týráno zvíře a hrozí nebezpečí z prodlení.