Věda versus údajná konspirace: Jak dopadla klimatická debata roku?

Koláž k debatě o klimatu mezi mezi Danielem Kortusem a Františkem Kubáskem
zdroj: video z nezávislém kanálu Debatní deník + grafika AI Gemini

Kdo je kdo na kolbišti? Vědec s diplomem versus bojovník proti hlavnímu proudu

Na začátek musím říct, že jsem k tomuto téměř dvouhodinovému záznamu přistupovala se značnou skepsí. Čekala jsem klasický festival překřikování, osobních urážek a demagogie, jaký tak často vídáme v televizních diskusích. To, co se však v komorním studiu odehrálo, mě překvapilo. Ukázalo totiž nejen to, jak hluboká propast leží mezi vědeckým konsenzem a jeho mediální interpretací, ale i to, že pod nánosem internetového marketingu jsou lidé stále schopni lidského kontaktu.

Abychom pochopili dynamiku celé debaty, musíme se nejprve podívat na to, kdo vlastně tito dva mladí muži jsou, jaké mají zázemí a jak je vnímá odborná i laická veřejnost.

Daniel Kortus: Chemik, který chce uklidnit generaci s úzkostí

Jedním z hlavních aktérů této debaty byl Daniel Kortus. Pokud byste hledali prototyp moderního akademika, který nezůstává zavřený ve slonovinové věži, je to právě on. Daniel Kortus získal inženýrský titul a následně v roce 2024 úspěšně obhájil doktorát z organické chemie na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze. Na této prestižní instituci dodnes působí jako vědecký a výzkumný pracovník. Ve svém reálném vědeckém životě se zabývá výzkumem molekulárních systémů určených pro ukládání vodíku a zachycování oxidu uhličitého. Nejde tedy o žádného teoretizujícího humanitního aktivistu, ale o člověka, který s chemií uhlíku denně pracuje v laboratoři.

Jeho projekt Klimatomluva vznikl s velmi osobním záměrem. Jak sám v úvodu debaty (v čase 1:49) zmiňuje, impulsem mu byly jeho mladší sestry, které – stejně jako velká část jejich generace – trpěly hlubokou klimatickou úzkostí a strachem z budoucnosti na zničené planetě. Kortus chtěl vytvořit prostor, kde bude klimatická změna vysvětlována bez zbytečného katastrofismu, ale přísně fakticky, z pohledu exaktní fyziky a chemie. V čase 4:40 pak dodává, že jeho cílem je, aby naše společnost při rozhodování o budoucnosti vycházela z jasného vědeckého faktu, že klimatickou změnu způsobuje člověk.

Během krátké doby si získal obrovskou popularitu, jeho účet na Instagramu sledují desítky tisíc lidí a v roce 2025 byl dokonce nominován na Cenu Josefa Vavrouška v kategorii Výjimečný počin za popularizaci ekologických témat. V odborné komunitě i mezi učiteli, pro které pořádá přednášky o dezinformacích, se těší vysoké autoritě jako srozumitelný a vědecky přesný mluvčí.

František Kubásek: Hlas lidového skepticismu a kritik médií

Jeho názorovým oponentem v této diskuzi byl František Kubásek. Člověk bez formálního přírodovědného vzdělání, avšak s mimořádným talentem pro politický marketing a rétoriku. Kubásek se již zhruba deset let pohybuje v online prostoru jako bloger, youtuber a politický komentátor (jak sám uvádí v čase 4:54). V roce 2018 založil web Incorrect.cz, který sám sebe prezentuje jako platformu bojující proti „politické korektnosti“ a údajné manipulaci v hlavním proudu médií.

V kruzích akademické vědy a seriózní ekologie František Kubásek samozřejmě žádnou autoritu nemá. Jeho aktivity jsou často podrobovány kritice ze strany nezávislých organizací, které se zabývají analýzou mediálního prostoru. Například slovenský projekt Konšpirátori.sk, který hodnotí důvěryhodnost webů, řadí Incorrect.cz na seznam stránek s pochybným obsahem kvůli šíření konspirací, zavádějících informací a tendenčního politického komentování. Kubásek však disponuje silnou a věrnou komunitou sledujících, kteří sdílejí jeho odpor k Evropské unii, dekarbonizačním plánům a ekologickému aktivismu, jejž tito lidé často vnímají jako novou formu totality. Pro své publikum je Kubásek odvážným hlasem rozumu, který se nebojí říkat „nepohodlné pravdy“.

Jak se rodí internetová nevraživost

Debata nezačala ve vakuu. Oba aktéři za sebou měli poměrně ostrou historii na sociálních sítích. Jak už to v dnešním digitálním světě bývá, František Kubásek si Daniela Kortuse vyhlédl jako snadný terč pro svá kritická videa. Ve svých příspěvcích vytrvale vykresloval zakladatele Klimatomluvy jako fanatického zastánce Green Dealu, „zeleného komunistu“ a nebezpečného propagandistu, který lidem vymývá mozky.

Kortus na tyto útoky reagoval věcně, ale s jasným vymezením hranic. Střet v Debatním deníku byl tak vyvrcholením této dlouhodobé digitální přestřelky. Moderátor Timofej Kožuchov hned v úvodu správně podotkl, že se oba pánové na internetu „trošku pohrotili“, a nabídl jim prostor, aby si své postoje vyříkali tváří v tvář, bez možnosti schovat se za střih videa a předpřipravené scénáře.

Jablko sváru číslo jedna: Může ekonomika vzkvétat, když snižujeme emise?

Jedním z nejzajímavějších a nejvíce technických momentů celé debaty byl spor o takzvaný „decoupling“ – tedy proces, při kterém dochází k rozpojení hospodářského růstu a emisí skleníkových plynů. Tento koncept je klíčový pro celou debatu o smysluplnosti ekologické transformace. Skeptici jako Kubásek dlouhodobě tvrdí, že dekarbonizace zničí náš průmysl a uvrhne nás do chudoby. Věda a moderní ekonomická data však ukazují něco jiného.

Kortusův argument o růstu a čistotě

Daniel Kortus v debatě vytáhl silný kalibr v podobě historických dat České republiky. V čase 12:33 pustil úryvek ze svého videa, kde poukázal na to, že od roku 1993, kdy samostatný český stát vznikl, se hrubý domácí produkt (HDP) zvýšil o přibližně 95 %, zatímco emise oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů za stejné období klesly téměř o polovinu.

Tento argument je naprosto přesný a snadno ověřitelný. Podle oficiálních dat Faktů o klimatu a Ministerstva životního prostředí ČR klesly celkové emise v České republice od roku 1990 o 47 %. V roce 2023 se poprvé v historii dostaly pod hranici 100 milionů tun ekvivalentu CO₂, což představuje meziroční pokles o neuvěřitelných 15 %. Současně s tím česká ekonomika vykazovala dlouhodobý růst. Tento fenomén, kdy křivka HDP stoupá vzhůru a křivka emisí klesá dolů, jasně dokazuje, že dekarbonizace nemusí znamenat ekonomickou sebevraždu.

Kubáskovo tápání v procentech a absolutních číslech

František Kubásek na tato tvrdá čísla reagoval způsobem, který odhalil jeho limity v chápání ekonomické statistiky. V čase 13:39 se pokusil Kortuse zpochybnit tvrzením, že procenta jsou pouze relativní čísla a že bez absolutních hodnot nemají žádnou váhu. „Když řekneš tisíc korun, každý ví, co to je. Když řekneš dvacet procent, nikdo neví z čeho,“ argumentoval Kubásek s tím, že se Kortus snaží diváky opít rohlíkem a míchá hrušky s jablky.

Tento rétorický manévr však selhal. Procentuální vyjádření změny HDP a emisí je standardním mezinárodním vědeckým i ekonomickým ukazatelem. Abychom porovnali růst hospodářství s poklesem znečištění, musíme pracovat s relativními změnami, protože porovnávat koruny s tunami CO₂ v absolutních číslech nedává logický smysl. Kortus Kubáskovi trpělivě vysvětlil, že smyslem argumentu bylo ukázat trend: dekarbonizace zkrátka nebrání bohatnutí společnosti.

Čínský drak: Klimatický hříšník, nebo budoucí lídr zelené energie?

Další velkou kapitolou, kde se názory obou debatujících dramaticky rozešly, byla role Číny v globálním klimatickém úsilí (diskuse na toto téma se rozvíjí od času 14:40). Čína je pro klimatické skeptiky oblíbeným strašákem. Často slýcháme argument: „Proč bychom se v Evropě měli omezovat, když Čína staví jednu uhelnou elektrárnu za druhou a naše úsilí tak zcela vymaže?“

Čína jako symbol neregulovaného kapitalismu?

František Kubásek se pokusil tento narativ v debatě prodat. Tvrdil, že Čína bohatne právě proto, že kašle na ekologické regulace, které svazují evropský průmysl. Evropský podíl na světovém HDP podle něj klesá kvůli nesmyslným bruselským nařízením, zatímco Peking si bezstarostně uhelnou cestou kráčí k ekonomické dominanci (čas 15:36).

Vědecká realita je mnohem zelenější

Daniel Kortus však Kubáskovu zjednodušenou vizi Číny velmi rychle rozptýlil reálnými daty (v čase 15:48 a dále). Upozornil na to, že pokles podílu Evropy na globálním HDP není způsoben dekarbonizací, ale přirozeným ekonomickým vývojem – ostatní rozvojové země prostě bohatnou a přibližují se západnímu standardu, což vytahuje stovky milionů lidí z absolutní chudoby.

Co se týče samotné Číny, Kortus poukázal na fascinující fakt: Čína sice stále spotřebovává obrovské množství uhlí, ale zároveň v instalaci obnovitelných zdrojů energie předstihla zbytek světa. Podle zpráv Mezinárodní energetické agentury (IEA) instaluje Čína každoročně více solárních a větrných kapacit než všechny ostatní státy světa dohromady.

Peking si velmi dobře uvědomuje, že fosilní paliva představují strategickou závislost a obrovský ekologický problém (smog v čínských městech byl dlouho neudržitelný). Čínské emise podle posledních analýz začínají narážet na svůj strop a stabilizují se. Čína se tak nestává symbolem špinavého kapitalismu, ale spíše budoucím technologickým lídrem v oblasti zelené transformace, kterému Evropa kvůli své pomalosti možná brzy nebude schopna konkurovat.

Osobní útoky, omluvy a krutá realita honby za „lajky“

Když pomineme technické a vědecké argumenty, nejnapínavější částí debaty byla její lidská rovina. Jaký vztah mezi sebou oba muži mají a jak zvládli vypjatou diskusi?

Musím ocenit, že navzdory vyostřené historii na sociálních sítích proběhla debata v překvapivém klidu. Nedocházelo k žádným vulgárním výpadům, skákání do řeči nebo fyzickým projevům agresivity. Moderátor Tim odvedl skvělou práci a udržel diskusi v mezích slušnosti. Přesto však pod povrchem bublalo napětí, které v závěru vyústilo v nesmírně upřímný a pro Kubáska poněkud nelichotivý moment.

Když masky padají: Přiznání k pokrytectví

Ke konci debaty se Daniel Kortus vrátil k tomu, jakým způsobem o něm Kubásek referoval ve svých videích. Obvinil ho, že z něj záměrně dělal extrémního levicového blázna a komunistu, aby vyhověl vkusu svého publika.

A zde přišel moment nečekané upřímnosti. František Kubásek v podstatě přiznal barvu. V čase 1:42:22 uvedl, že na sociálních sítích se člověk občas musí chovat jako „trochu pokrytec“, protože algoritmy vyžadují vyhraněné názory a útočný tón. Přiznal, že jeho spojenec Filip Turek „opravdu nahání čísla“ a že on sám se v online prostoru přizpůsobuje této hře o pozornost. Podíval se na Daniela a upřímně řekl: „Vlastně mi nepřipadáš vůbec tak pro-green-dealistický, jak jsi na mě působil z těch videí.“

Pro diváka to byl fascinující pohled do zákulisí tvorby politického marketingu. Člověk, který na internetu vystupuje jako nesmiřitelný bojovník proti klimatické propagandě, v přímém přenosu přiznal, že jeho útoky byly z velké části motivovány touhou po sledovanosti a algoritmech, které odměňují konflikt a trestají smířlivost.

Omluva, která vstoupí do dějin českého internetu

Největší satisfakce se však Daniel Kortus dočkal v úplném závěru. Kubásek ve svých videích opakovaně tvrdil, že profil Klimatomluva vznikl jako umělý politický projekt přesně den po parlamentních volbách, aby sloužil vládní agendě. Používal to jako klíčový důkaz o nekalém pozadí Kortusových aktivit.

Kortus ho v debatě konfrontoval s prostým faktem: Kubásek si nebyl schopen ani rozkliknout profil na Instagramu, aby zjistil skutečné datum registrace, které bylo zcela jiné. Když byl Kubásek postaven před toto jasné selhání základní novinářské práce, nezbylo mu než sklopit hlavu.

V čase 1:44:10 František Kubásek pronesl: „Pokud v tomhletom na tom stojíš, tak se omlouvám za to, že jsem tě obvinil z toho, že jsi vzniknul po volbách.“ Pro Daniela Kortuse to bylo sladké vítězství exaktní pravdy nad leností internetového glosátora.

Změnila debata názory, nebo jen upevnila zákopy?

Když se po dvou hodinách zhasla studiová světla, zůstala viset ve vzduchu zásadní otázka: Měla tato výměna názorů reálný dopad na diváky? Dokáže vůbec racionální debata změnit postoj člověka, který je pevně přesvědčen o tom, že dekarbonizace je spiknutím elit?

Z psychologického hlediska víme, že lidská mysl funguje na principu takzvaného potvrzovacího zkreslení (confirmation bias). Lidé mají přirozenou tendenci vyhledávat, interpretovat a pamatovat si informace takovým způsobem, který potvrzuje jejich již existující přesvědčení. V komentářích pod videem se tento fenomén projevil v plné kráse.

Fanoušci Daniela Kortuse a vědeckého přístupu viděli v debatě jednoznačný triumf. Pro ně byl výsledek jasný: vzdělaný vědec s lehkostí rozebral povrchní argumenty internetového populisty, usvědčil ho z elementárních chyb v práci s daty a na konci ho donutil k omluvě. Z jejich pohledu šlo o knockout v prvním kole.

Naopak komunita kolem Františka Kubáska a portálu Incorrect.cz vnímala debatu úplně jinak. Pro ně Kubásek obstál se ctí. Ocenili, že se nebál jít „do jámy lvové“, mluvil klidným, kultivovaným hlasem a nenechal se vyprovokovat k agresi. Jeho závěrečné přiznání o marketingu a omluvu za chybu s datem založení profilu jeho fanoušci nečetli jako slabost, ale jako projev chlapské upřímnosti a charakteru, který se v dnešní politice málokdy vidí. Pro ně zůstal hrdinou, který se sice v detailech mýlil, ale v „celkovém obrázku“ má přece stále pravdu, protože regulace jsou špatné.

Je tedy nepravděpodobné, že by toto video masově konvertovalo zaryté klimatické skeptiky na nadšené ekology. Přesto má tato debata obrovský význam. Ukázala totiž, že když se dva lidé z opačných břehů názorové barikády posadí k jednomu stolu, dokážou spolu mluvit bez urážek. A možná poprvé v historii české internetové scény jsme viděli, jak tvůrce z alternativní scény v přímém přenosu uznal svou chybu a omluvil se vědci. To je malý, ale nesmírně důležitý krok k uzdravení naší veřejné debaty.

Celé video s debatou:

Moje vyhodnocení: Kdo odešel se štítem a kdo na štítu?

Pokud bych měla debatu hodnotit jako akademické klání, jednoznačným vítězem je Daniel Kortus. Jeho argumentace stála na pevných základech exaktní vědy, disponoval reálnými daty, citoval mezinárodní instituce a dokázal udržet klidnou hlavu. Jeho vystupování bylo skvělou ukázkou toho, jak by měla vypadat moderní komunikace vědy: bez hysterie, bez povyšování, s pochopením pro obavy druhé strany, ale s nekompromisním trváním na faktech.

František Kubásek v debatě nepropadl rétoricky – mluví klidně, má příjemný hlas a dokáže působit dojmem racionálního pozorovatele. Jeho argumentační výbava se však ukázala jako velmi mělká. Jakmile se diskuse dostala pod povrch novinových titulků a obecných frází o „zlém Bruselu“, začal se utápět v metodologických chybách a neznalosti základních ekonomických a fyzikálních principů. Jeho závěrečná omluva a přiznání k tomu, že jeho online persona je částečně produktem honby za sledovaností, sice zaslouží respekt za upřímnost, ale zároveň zcela diskvalifikuje jeho web Incorrect.cz jako důvěryhodný zdroj informací.

Pro mě byla tato debata zajímavým poučením. Ukazuje, že klimatická změna a dekarbonizace nejsou otázkou víry nebo politické ideologie. Jsou to procesy popsatelné fyzikou, chemií a ekonomií. Pokud budeme k těmto tématům přistupovat s otevřenou myslí a s respektem k faktům, zjistíme, že budoucnost nemusí být černobílá.

Můžeme mít prosperující ekonomiku a zároveň čistou planetu. Jen se nesmíme nechat opít algoritmy těch, kteří na sociálních sítích „pouze nahánějí čísla“.

Zdroje:
Vývoj emisí skleníkových plynů v ČR (Fakta o klimatu)
Zpráva o životním prostředí ČR (Ministerstvo životního prostředí)
profil Daniela Kortuse na Wikipedii
hodnocení webu Incorrect.cz (Konšpirátori.sk)