PŘÍRODA.cz

Zkuste si představit setkání kamarádů před patnácti lety. Občas se někdo nepohodl kvůli politice nebo fotbalu, vše se však nakonec v klidu vyřešilo. Dnes jsou lidé napjatí jako struny, společnost hrubne, nervozita stoupá a internetové diskuse se proměnily ve válečné pole. Mohou za to ale skutečně jen algoritmy sociálních sítí, jak se často tvrdí? Svůj podíl na tom má i něco, co podle některých ani neexistuje: globální oteplování a změna klimatu.

Když se v New Yorku v sále Valného shromáždění OSN rozsvítila tabule s výsledky hlasování o nové klimatické rezoluci, diplomaté z ostatních členských států Evropské unie pravděpodobně jen unaveně povzdechli. Pro lidi, kteří se v mezinárodní politice pohybují delší dobu, to vlastně nebylo žádné překvapení. Česká republika se opět rozhodla ukázat, že má vlastní hlavu. Škoda jen, že ta hlava tentokrát uvízla v písku, hluboko pod úrovní stoupající hladiny světového oceánu.

Veřejný prostor se dnes podobá zákopové válce. Každá strana si hýčká své pravdy, opevňuje se ve svých sociálních bublinách a přes hradby algoritmů vrhá po těch druhých sžíravé poznámky. O to cennější jsou momenty, kdy se zástupci nesmiřitelných světů posadí se k jednomu stolu. Přesně k tomu došlo na nezávislém kanálu Debatní deník, kde moderátor Timofej Kožuchov hostil vědce Daniela Kortuse, známého pod projektem Klimatomluva, a politického komentátora Františka Kubáska z portálu Incorrect.cz.

Třicáté zasedání smluvních stran Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (COP30) se odehrálo v brazilském Belému, ve strategickém a symbolickém srdci Amazonie. Výsledkem se stal tzv. "Belémský pakt", který je klasickým diplomatickým kompromisem. Pakt sice přinesl dílčí úspěchy, zejména ve finanční oblasti, avšak v klíčové otázce postupu při opouštění fosilních paliv zůstal na místě, což vedlo k rozčarování u mnoha klimaticky ambiciózních států.

Jedenáctý listopad. Datum, které v sobě nese příslib prvního sněhu, chladivého vzduchu a v neposlední řadě také vůni pečené husy a mladého vína. Za těmito radostnými tradicemi stojí jedna z nejuctívanějších postav křesťanské historie: svatý Martin z Tours. Jeho životní příběh, plný štědrosti a pokory, se stal základem pro celou řadu lidových zvyklostí a pranostik, které s úsměvem prověřujeme každoročně znovu a znovu. Martin však nebyl pouhou legendou; byl skutečnou historickou postavou, jejíž…

Zpochybňování dat o globálním oteplování s odkazem na zkreslení zvané městský tepelný ostrov je sice pochopitelné, protože města jsou skutečně teplejší než venkov. Nicméně vědci tento efekt u pozemních stanic dlouhodobě korigují, a ukázalo se, že na celosvětový trend oteplování má jen zanedbatelný vliv. Mnohem pádnější a zcela nezávislé potvrzení trendu poskytují družice, které měří teplotu atmosféry a zemského povrchu globálně, bez vlivu betonu a asfaltu, a jejich data se shodují s korigovanými…

Desítky let bojujeme proti znečištění ovzduší, proti smogu, kyselým dešťům a dalším jedovatým látkám vypouštěným do atmosféry. Odsíření průmyslu a dopravy je jedním z největších environmentálních úspěchů moderní civilizace, který zachránil miliony životů a zdevastované ekosystémy. Jenže tento triumf s sebou přinesl nečekaný paradox.

Jedna z nejvíce střežených ekologických pevností světa padla. Island, drsný ostrov sopek, ledu a gejzírů, se po staletí pyšnil jedinečným statusem: byl jednou z posledních dvou oblastí na Zemi (tou druhou je Antarktida), kde se komárům navzdory jejich adaptabilitě nepodařilo trvale usadit. To už ale neplatí, protože komár se už zabydlel i na Islandu.

ANO, Česko se otepluje skoro dvakrát rychleji než svět. Od 60. let se tu oteplilo o víc než 2 °C, globální průměr oteplení je 1,2 °C. Tyto 2 °C u nás znamenají trojnásobný počet tropických dnů, kůrovce, fatální sucho, neúrodu kvůli extrémnímu teplu v únoru a květnovým mrazům nebo stoleté povodně. To jsou fakta za posledních pár let.