PŘÍRODA.cz

Když se u břehu mihne štíhlé, tmavé tělo norka amerického, málokdo si uvědomí, že se dívá na jeden z největších ekologických omylů moderní doby. Norek není v naší krajině odedávna. Není to zvíře, které by si pamatovali naši pradědové jako běžnou součást přírody. Je to ambiciózní přistěhovalec, jehož příběh v Česku nezačal romantickým touláním divočinou, ale za pletivem kožešinových farem. Dnes je norek americký v naší zimní krajině symbolem nezastavitelné expanze, kterou v dobrém úmyslu…

Tam, kde se v zimě v ledu objeví temné oko nezamrzlé tůně nebo kde řeka prudce naráží do balvanů, se občas mihne protáhlý stín. Je to vydra říční. Na rozdíl od bobra, který se v mrazech stahuje do bezpečí své pevnosti, vydra zůstává aktivním nomádem zimní krajiny. Je to pravý polárník naší přírody, vybavený tou nejlepší technologií, jakou kdy evoluce pro život v mrazivé vodě vyvinula.

Když se mluví o vodních hlodavcích našich řek, pozornost na sebe obvykle strhávají buď majestátní bobři, nebo drzé a nápadné nutrie. Mezi těmito dvěma extrémy se však v rákosí a březích českých rybníků skrývá ondatra pižmová. Je to zvíře, které na rozdíl od nutrie je na mrazy připravena a na rozdíl od bobra nepotřebuje podvodní hrad. Její příběh v českých zemích začíná v roce 1905 na zámku v Dobříši, kam bylo dovezeno několik jedinců ze Severní Ameriky. Z této hrstky pionýrů se ondatra bleskově…

Pokud se pohybujete například v Hradci Králové u soutoku Labe s Orlicí, jistě se k vám s přátelským výrazem a nápadně oranžovými hlodáky se k vám přibatolí nutrie říční, která s nadějí v očích očekává kousek mrkve nebo rohlíku. Na první pohled působí jako spokojený obyvatel naší přírody, ale pravda je mnohem dramatičtější. Její životní příběh je fascinující studií o tom, jak se tropický druh s úspěchem pokouší dobýt mírný pás, na který ho evoluce vůbec nepřipravila.

Když zimní krajina ztichne pod náporem sněhu, velká část obyvatel přírody se uchyluje k hlubokému spánku nebo odletí za sluncem. Bobr na to ale jde jinak. Jako známý architekt si dokázal podmanit zimu způsobem, jenž fascinuje biology i náhodné pozorovatele. Bobr pod hladinou potoků a řek buduje impérium, kterému nevadí ani ty nejkrutější mrazy, jež se občas přivalí i do Čech.

Ještě po roce 2010 existoval na planetě silný štít, který nad našimi hlavami po celá desetiletí odrážel část slunečního žáru zpět do vesmíru. Tento štít nebyl dílem přírody, byl to vedlejší produkt naší závislosti na nejšpinavějších palivech. V roce 2020 jsme se rozhodli shodit zbytek tohoto štítu a to tím, že jsme omezili obsah síry v lodních palivech. Výsledek? Oceány se začaly ohřívat tempem, které zaskočilo i vědce.

S prvními zprávami o blížící se ledovce se sociální sítě a sousedské hovory obvykle zaplní vlnou rozhořčení směrem k technickým službám. Nejinak tomu bylo před pár dny. Lidé se zlostně ptají, proč sypače a radlice nevyjely dříve, proč jsou silnice a chodníky stále pod vrstvou sněhu a co vlastně silničáři dělají za jejich daně, když v kritickou chvíli zdánlivě zaspali. Pojďme si říct, proč v této situaci nechat techniku v garáži a lidi klidně vyspat.

O víkendu jsme si připomněli 34 výročí od momentu, kdy se flotila desetitisíců gumových zvířátek "Friendly Floatees" vydala na cestu mořem a potvrdila zásadní poznatky o mořských proudech, které utváří klima na Zemi.

Titulek typu „Vědec zkoumá velikost rejsčích lebek“ by si jistě vysloužil mnoho posměšných smajlíků a nelibosti, pokud by získal grant. Spousta lidí by tento projekt totiž považovala za nesmyslný a úplně zbytečný. Ono to ale znamenalo průlom v dosavadních představách o biologii savců. Dnes se tomu říká Dehnelovův fenomén a není to jen o rejskovi.