PŘÍRODA.cz

Zatímco běžné klíště tiše číhá především ve stínu listnatého lesa a jeho okrajů, noví přistěhovalci obsazují naše louky a pastviny. Piják lužní s mramorovaným štítkem obsazuje vlhké louky a exotická Hyalomma vás dokonce dokáže aktivně pronásledovat na sluncem zalitém vyprahlém výběhu. Pro naše psy a koně představují tito parazité riziko, na které nejsme zvyklí. Naučte se je poznat dřív, než je reálně objevíte.

Klimatická změna v našich zeměpisných šířkách už dávno není jen abstraktním pojmem z vědeckých grafů, ale realitou, kterou vidíme při každém pohledu z okna. Poslední únorové dny v Česku svou teplotou často připomínají spíše konec března a příroda na to odpovídá velmi rychle. Tato akcelerace však neprobíhá u všech stejně. Například sýkora tak může přijít o potravu pro mláďata. Vědci tomu říkají fenologický mismatch.

Pěnice černohlavá, nenápadný ptáček s flétnovým hlasem, se stala ambasadorkou české přírody pro rok 2026. Česká společnost ornitologická (ČSO) ji udělila prestižní titul Pták roku nejen pro její krásný zpěv, ale i jako symbol stého výročí své existence. Pěnice černohlavá totiž zdobí logo společnosti a její latinské jméno Sylvia nese i její odborný časopis. Pěnici černohlavé také vděčíme za jeden vánoční symbol.

Zatímco my lidé teď bojujeme s jarní únavou u šálku kávy, v lesních norách, dutinách stromů a skalních puklinách se odehrává mnohem dramatičtější proces. Pro zvířata, která strávila zimu v hibernaci, je právě teď ta nejkritičtější fáze roku. Nejsou to totiž mrazy v lednu, co bývá nejčastější příčinou úhynu, ale právě toto „mezidobí“ předjaří. Zimní spáči se nacházejí v cílové rovince svého spícího maratonu a jejich energetické rezervy jsou vyčerpané.

Zima pomalu ztrácí svou sílu a s prvními hřejivými paprsky přichází touha po barvách, čerstvosti a vůni probouzející se přírody. V našem floristickém ateliéru KvětinyExpres.cz už jaro naplno propuklo – pod rukama našich floristek Báry, Moniky, Jany a Andrey vznikají vazby, které v sobě snoubí křehkost tulipánů, eleganci ranunculusů i tradici rozkvétajících kočiček. Letošní březen je navíc výjimečný; Mezinárodní den žen totiž připadá na neděli 8. března. To otevírá jedinečnou příležitost k…

Venku to zatím na žádnou velkou jarní slávu nevypadá. Minimálně u nás těsně pod Krkonošemi po oblevě znovu nasněžilo. Jsme právě ve fázi roku, kterou většina z nás jen trpně přechází s pohledem upřeným do kalendáře, kde vyhlížíme první skutečně jarní dny. Jenže zdání klame. I když se příroda navenek tváří, že ještě hluboce spí, pod povrchem už se probouzí. A co je nejdůležitější, naše tělo, ač si to v rychlosti moderní doby málokdy uvědomujeme, je na tom podobně.

V posledních týdnech rezonuje českým školstvím i neziskovým sektorem téma chystaného krácení či úplného rušení dotací na environmentální vzdělávání, výchovu a osvětu (EVVO). Z pohledu peněžních úspor se to může zdát jako logický krok. Rušíme tím ale most, který spojuje teorii ze školy s reálným světem, a zároveň vytváříme nespravedlivý rozdíl mezi zájmy dětí.

Když se podíváte na kostku ledu ve své sklenici, vidíte čirou, možná trochu mléčnou hmotu. Pokud se však vydáte k velkým ledovcům na Islandu nebo v Antarktidě, naskytne se vám pohled, který působí jako z jiné planety. Z hlubin trhlin a masivních ker září sytá modř. Tento jev není optickým klamem ani odrazem oblohy, jak se mnozí domnívají. Je to výsledek fyzikálních procesů a času, který z ledu dělá jeden z největších barevných filtrů naší planety.

Často slýcháme, že se klima měnilo vždycky, což je pravda, ale právě proto je důležité umět rozlišit přirozenou změnu klimatu a stopou, kterou v ní zanechává moderní civilizace. Není to ale jen o tom, že rycle se zvyšující globální teplota a koncentrace CO2 koreluje s průmyslovou revolucí. Abychom pochopili, proč bezpečně víme, že nadbytečný oxid uhličitý v atmosféře pochází z lidské činnosti od průmyslové revoluce, a že jeho zvyšující koncetrace je příčinou globálního oteplování, nikoli…