PŘÍRODA.cz

Pokud jste zahlédli u vás doma nebo v přírodě okřídlené mravence, vězte, že právě u vás probíhá mravenčí svatební let. Během tohoto krátkého období vyletují okřídlené královny a samci z hnízd, aby se spářili a založili novou kolonii. Způsob, jakým se to děje, se mezi jednotlivými rody zásadně liší – od královen, které si musí vystačit jen s vlastní energií, až po ty, které využívají parazitické strategie. I u nás žije poměrně hodně druhů. Pojďme si říci něco víc o jejich strategiích zakládání…

V posledních týdnech se na sociálních sítích a v diskusních fórech nejen zahrádkářů objevují stále stejné příspěvky o pozorování tohoto majestátního motýla. S křídly zdobenými černými pruhy a elegantními „ocásky“ působí jako návštěvník z exotických krajin. Je to otakárek ovocný (Iphiclides podalirius) a letošní sezóna mu zřejmě mimořádně přeje.

Procházka rozkvetlou loukou v horkém červencovém odpoledni je doprovázena neustálým, rytmickým cvrkotem. Pro mnohé z nás je to vedle zurčení vody v řece či potoku nejtypičtější zvuk českého léta. Kdo a co za těmito zvuky stojí?

Procházíte se za horkého červencového podvečera lesním lemem nebo podél rozkvetlých luk. Náhle se z podrostu ozve ostrý, chraplavý zvuk, který připomíná spíše štěkání menšího psa než projev divoké zvěře. Zastavte se a rozhlédněte se. Možná uvidíte srnce vyhánějícího soka, který přerušil jeho svatební tanec kolem říjné srny, ze svého teritoria. Stali jste se svědky srnčí říje

Svlékání kůže, přesněji pokožky, odborně nazývané ekdyze, je fascinující proces, který u českých hadů probíhá v mnoha ohledech podobně, ale přesto má svá specifika podle toho, o jaký druh se jedná. Pojďme se na to podívat podrobněji.

Při našem prodlouženém víkendu u Baltského moře mé oči upoutalo něco, co vypadalo jako zmenšenina bambusového lesa. Když to člověk vzal do ruky, bylo to i tvrdé a bylo to na jednom úseku cesty po pobřeží úplně všude. Nejedná se ale o bambus, nýbrž o přesličku. Podobnost je opravdu jen vizuální. Botanicky jsou bambusy a přesličky naprosto odlišné rostliny. Tohle, co jsem viděla, je přeslička zimní. Jedná o evropskou rostlinu s historií, která sahá až do dob dinosaurů a roste i u nás.

Býval symbolem nespoutané síly, který naháněl hrůzu i úctu nejstarším evropským lovcům. Pratur, monumentální vládce pravěkých luk, však před čtyřmi staletími zmizel. Dnes se vrací. Ne jako duch, ale jako výsledek fascinujícího vědeckého experimentu. Jak může novodobý pratur pomoci evropské divočině? Proč se o něj snažíme? Nestačí v současnosti žijící druhy?

Každý červen se některé vlhké louky a okraje lesů po setmění promění v tiché jeviště plné mihotavých světel. Právě dnes, o svatojánské noci, podle tradice vše vrcholí. Světlušky, které po generace provázejí svatojánské noci pověstmi o pokladech a magii, jsou v první řadě pozoruhodnými bytostmi z hlediska biologie. Jejich světlo, které je výsledkem téměř stoprocentně efektivní chemické reakce, slouží jako složitý komunikační systém. V tomto hmyzím mikrosvětě jde o námluvy, ale i…

Ten moment zná každý z nás. Po úmorném suchu a vedru se nebe konečně zatáhne, vzduch se ochladí a na rozpálenou zem dopadnou první těžké kapky. V tu ránu se okolím rozlije specifická, hluboká a opojná vůně, kterou podvědomě považujeme za vůni čisté vody. Jenže samotná voda žádnou vůni nemá. To, co s takovým požitkem nasáváme do plic, je fascinující chemický koktejl, pro který věda našla téměř magické jméno petrichor. Tento termín v roce 1964 vytvořili dva australští vědci spojením řeckých slov…