Ze života ochranáře: „Dnes jsem toho na Pleši moc nenaspal“

Ve dvě ráno se s hukotem přihnala bouře. Stromy se ohýbaly jako luky. Vypadalo to, že i ohrada odletí. Za hodinu se to vyřádilo. Neslyšel jsem žádné padající stromy, tak jsem šel spát. Běžně hned po bouři ohrady obcházím a kontroluju. Teď jsem byl moc utahanej a tutíž línej.

Ráno před pátou Ursa párkrát štěkla na ovce. To je divné.

Vylezu ven a nestačím se divit!!!

Hned vedle nocležny padla velká bříza! A vzala sebou i kus ohrady! A já nic neslyšel. Od vývratu odcházely ovce. Za nimi se vynořili psi. Jdu se tam podívat. Na druhé straně díra v ohradě jako kráva. Ovce i psi klidně mohli odejít nebo vlci mohli dírou vlézt do ohrady! Polil mě studený pot.

Pod vývratem, přímo v díře byly psí stopy. Ale žádný pes neopustil ohradu. Ursa zřejmě ležela v díře a hlídala, než se to ráčím vyřešit. Když tam chtěly jít ovce, tak je vyhnala. Že by byla až tak chytrá?

Provizorně jsem díru zalátal jinou sítí a běžel za les do auta pro motorovku. Psy jsem přivázal, aby se mi nepletli pod nohy při opravách. Vyřezal jsem novou trasu pro ohradník a postavil síť. Pustil psy, kteří to hned běželi zkontrolovat. U padlého stromu se vytvořila fronta ovcí. Každá chtěla ukousnout ten nejlepší lísteček. Na psy už tam byla moc velká tlačenice, tak si šli lehnout o kus dál. Uf. To byl adrenalin!

V ČSOP Libosváry frčíme dál...