Důsledky pastvy ve vysokohorském prostředí

V 13. a 14. století podléhali Belianske Tatry německé kolonizaci. Se zemědělstvím a hornictvím se začalo rozvíjet hlavně pastýřství, kterým docházelo k devastaci vegetace nejvíc v nižších polohách. Od roku 1310 se začalo s pastvou ovcí na Předních Meďodoloch a od roku 1360 se začalo pást také v Tatranských Matliaroch (Chudíková, Chudík, 1978). Odlesňování a pastevectví ve vyšších polohách je v historii spjaté s valašskou kolonizací. Začalo v 15. století a trvalo zhruba do druhé poloviny 17. století. V tomto období byly odlesněné a zdevastované rozsáhlé plochy nad horní hranicí lesa.

Vypálením a vyrubáním kosodřeviny a lesa při jeho horní hranici byla zničena původní přírodní rostlinná společenstva.Jako reakce na nové podmínky se zde však vytvořila zcela nová společenství, která se na tyto podmínky adaptovala. Na karbonátových substrátech vznikala po odlesnění a odstranění kosodřeviny společenstva vhodná pro pastvu ovcí a dobytka. Na silikátových podkladech se nejprve uchytila borůvka černá (Vaccinium myrthillus), která však nesnáší sešlapování, takže při intenzívním spásání ustoupila a její místo zabrala smilka tuhá (Nardus stricta), která vytvořila floristicky chudé porosty, málo vhodné pro pasení (Plesník, 1978).

Odlesnění na horní hranici lesa a odstranění kosodřeviny mělo za následek zvýšení větrné, mrazové a dešťové eroze, častěji vznikaly sutiny a kamenné laviny. Změnila se retenční schopnost a odtokové poměry v území. Zvětšilo se množství sněhových lavin.

Prostřednictvím eroze a gravitace se na narušených místech zintenzivnilo působení jehlicovitého půdního ledu, mrazové zdvíhání půdy, soliflukce (pohyb roztálých povrchových vrstev v arktickém prostředí) a svahové pohyby. Urychlila se také tvorba půd. Na obnaženém povrchu častěji vznikaly obrazce vytvářené mrazovou diferenciací zrna zemin strukturou půdy, mrazové kopečky půdy pokryté vegetací tufury, kopečkovité půdy a větrem vyfoukané plošky v narušených rostlinných společenstvech lysinové půdy nebo terasovitě uspořádané kamenité nebo hlinité stupně lemované mačinovými obrubami girlandové půdy.

Pastviny zabíraly poměrně velkou část území Tater. Na místech zvýšené koncentrace a migrace pasoucích se ovcí, koz a dobytka docházelo k rozsáhlému rozrušování vegetačního krytu. Překládáním salaší a vytvářením nových pastvin docházelo k destrukci stále se zvětšujícího území.

Belianske Tatry osvobodil od spásání a devastování až zákon SNR č. 11/1948 Zb. o Tatranskom národnom parku, kdy byli s účinností od 1. ledna 1949 Belianske a Vysoké Tatry vyhlášené za náš první národní park – Tatranský národní park (Nařízením vlády SSR č. 12/1987 Zb. ze dne 6. února 1987 byli za součást TANAP-u vyhlášené i Západní Tatry). Pasení se však v celém TANAP-u definitivně zrušilo až v roce 1954. Jeho působení na přírodu bylo ale natolik značné, že stopy po něm můžeme pozorovat ještě i dnes. Kromě snížení horní hranice lesa a vzpomínaných erozně-gravitačních a kryogenních jevů a forem najdeme v Belianskych Tatrách dokonce zbytky salaší.

Literatura:
Chudíková, O., Chudík, I., 1978: O antropizácii prírody TANAP-u. Zborník prác o Tatranskom národnom parku, Osveta, Martin, 20, p. 23-49.

Plesník, P., 1978: Dôsledky vplyvu človeka v oblasti hornej hranice lesa a nad ňou na území TANAP-u. Zborník prác o Tatranskom národnom parku, Osveta, Martin, p. 67-87.